Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu.
Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne.
De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne.
Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen.
To ale neznamená, že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu.
Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny.
Z každých 100 % Kč, které vydělám, si tento stát vezme 55 - 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění.
Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv
koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody. Stát mi účtuje nejrůznější poplatky.
Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci.
Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, a tak dále.
Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam.
Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit.
Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát
jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace.
Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berní, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného.
Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat
a zaměstnávat jiné. Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval.
A teď mi ještě oznamuje, jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize...
