Představ si, že navštívíš hospodu kde už od prvního kroku všude cítíš smrad z nemytých WC. Ano, můžeš spekulovat, jestli mají alespoň uklizeno v kuchyni. Dobře, ty optimisticky že prý ano, mají asi uklizeno? Potom spekuluješ, jestli ti bude v tom smradu chutnat. Ty také tedy optimisticky že ano? Objednáš si. Třeba ti i chutnat bude a zítra také ... přesto ale jestli už za jeden měsíc dva to tam zavřou kvůli žloutence nebo salmonele bude velmi pravděpodobné. Taková je jakoby neúprosná statistika.
Potom zjistíš, že ten optimismus u tebe nebyl optimismus ale pouhý primitivní hlad, který tě zaslepil. Zaslepila tě tvá nenažranost protože (přenesme se k téma) na Áčkách pořád vidíš zlatou slepici a která může nebo bude snášet zlatá vajíčka. Ovšem, tak jako jsi raději necítil ten smrad z hazlíku v hospodě, tak tady nevidíš klec do které stažením z burzy Denny ta Áčka zavře. A důležitý klíč bude mít (a tedy i od snesených zlatých vajíček) právě Denny.
Jestli ti Denny dá kus zlaté skořápky alespoň z rozbitého vajíčka můžeš nadějně čekat, ano, teď je rok 2013 a Denny to cíloval do roku 2017- 2018: Denny také už může za měsíc říkat ale zase něco zcela jiného.