Stát bude dál vybírat mimořádnou daň, i když už nemá mimořádné výdaje. Ministr financí Stanjura tím dnes rozhořčil hlavně menšinové akcionáře ČEZ, ti už proto chystají žaloby

Ještě loni ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval. Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ – a bank?

Proč vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku minulý týden zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Proč mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a sám premiér Fiala si letošní vyhlížený vývoj tuzemské ekonomiky v mnoha ohledech pochvaluje?

Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Jenže tato logika v politice zjevně nefunguje. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ říká Stanjura v dnes zveřejněném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zcela dominantním plátcem letošní daně z mimořádných zisků bude zmíněný ČEZ. Banky už loni na mimořádné dani zaplatily jen „drobné“, neboť daňově optimalizovaly tak, aby se jí z drtivé většiny vyhnuly. Ani zdaleka se tak nenaplnily plány státu na to, kolik mimořádně od bank vybere. Plány se s realitou rozešly v rozsahu desítek miliard korun. Možná i proto chce stát v dani z mimořádných zisků pokračovat i letos, i když prostou logiku to, jak už víme, postrádá.

Hlavní obětí nelogického postupu státu jsou menšinoví akcionáři ČEZ. To jsou vlastně spolumajitelé ČEZ, takže pokračování daně z mimořádných zisků zaplatí z nemalé části ze své kapsy. Oč více si na dani, i té mimořádné, vezme ze zisku ČEZ stát, o to méně zisku se totiž rozdělí právě mezi menšinové akcionáře energetického podniku.

Stát přitom mohl získat peníze z ČEZ jinak, aniž by zatížil menšinové akcionáře. Mohl si zkrátka říci o dostatečně vysokou dividendu. Vzhledem k tomu, že je většinovým akcionářem ČEZ, má stěžejní slovo při určování výše dividendy. Z vyšší dividendy by ale samozřejmě těžili také menšinoví akcionáři. Pro stát ale zjevně bylo výhodnější, aby mimořádné peníze zůstaly plně „u něj“, nikam se nerozkutálely, takže dal přednost nelogickému pokračování mimořádné daně před vyšší dividendou.

Menšinoví akcionáři ČEZ tím pádem přispějí „eráru“ jaksi nadmíru, v porovnání s dalšími miliony daňových poplatníků v zemi. Stát menšinové akcionáře ČEZ „holí jako ovečky“. Zhusta tak trestá ty, kteří se třeba na stáří snaží výrazněji zajistit „po vlastní ose“, právě i investicemi do akcií ČEZ. Vlastně tím stát tak trochu říká, že je lepší peníze rozfofrovat třeba ze druhou dovolenou než se starat o svoji budoucnost uvážlivým investováním. Proč se o něj starat, když o část plodů takového zodpovědného přístupu stejně stát člověka svévolně a nelogicky připraví?

Není divu, že akcie ČEZ se nadále drží poměrně nízko – dnes blízko svých více než ročních minim – a dále klesají, dnes dopoledne o necelé procento. Rozhořčení menšinoví akcionáři už veřejně deklarují, že budou stát žalovat.

Menšinoví akcionáři ČEZ, to jsou ale třeba i velké americké fondy a banky, takže za současný nelogický postup může stát jednou pořádně platit – pokud soud rozhodne v jeho neprospěch. V takovém případě se ovšem „neprohnou“ samotní tak nelogičtí politici, ale všichni daňoví poplatníci.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank