Polsko rozvíjí infrastrukturu pro výrobu i přepravu zeleného vodíku

Polsko je třetím největším výrobcem vodíku v Evropě a může sehrát významnou roli v evropské vodíkové revoluci. Silnou stránkou země je dobře rozvinutá plynárenská přepravní síť, a také zapojení firem. Vodíkové hospodářství zažije v následujících pěti letech rozmach a české firmy mohou být u toho.

Ilustrační foto Shutterstock

Celosvětová produkce vodíku v současné době je 115 milionů tun. Téměř veškerá produkce pochází z fosilních paliv, pouze asi 1 % tvoří zelený vodík vyráběný z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Největšími producenty vodíku jsou nyní Čína (30 mil. tun), USA (10 mil. tun), Německo (2,5 mil. tun), Nizozemsko (1,5 mil. tun) a Polsko (1,3 mil. tun). Polsko vyrábí především tzv. šedý vodík chemickým štěpením ze zemního plynu nebo v rámci rafinace ropy. Největšími výrobci jsou polské společnosti Orlen a Grupa Azoty.

Díky rozvoji sektoru OZE se očekává zvýšení podílu výroby takzvaného. zeleného vodíku, který by měl Polsku pomoci dekarbonizovat průmysl, dopravu i energetiku. Výstavba tohoto nového odvětví ekonomiky jde prozatím pomalu, ale má slibné vyhlídky. Polsko jako první země v regionu vypracovala v roce 2021 národní vodíkovou strategii do roku 2030 s výhledem do roku 2040. Podle předpokladů mají investiční výdaje do roku 2030 činit 11 mld. zlotých (65 mld. Kč), přičemž 9 mld. zlotých (53 mld. Kč) má být vynaloženo na zařízení na výrobu nízkoemisního a bezemisního vodíku.

Největšími spotřebiteli vodíku v Polsku jsou rafinérský a chemický průmysl (výroba dusíkatých hnojiv). Poptávka po zeleném vodíku z OZE může v roce 2030 dosáhnout až 200 tisíc tun. K tomu budou potřeba investice do fotovoltaiky a větrné energie na pevnině v řádu desítek miliard zlotých. Zelený vodík by měl postupně nahradit v současnosti používaný šedý vodík v chemickém a rafinérském průmyslu. Druhou oblastí pro využití vodíku je dálkové vytápění, kde nahradí fosilní paliva, uhlí nebo zemní plyn. Třetím sektorem je doprava (silniční, železniční, námořní i letecká).

Vodíkové huby i čerpací stanice

Polské společnosti již realizují vodíkové projekty. Polsat Plus a ZE PAK Group například spustily v roce 2023 první dvě veřejně přístupné vodíkové čerpací stanice pro auta a autobusy ve Varšavě (září) a Rybniku (říjen). Společnost Orlen letos otevře veřejně přístupnou vodíkovou čerpací stanici v Poznani a v Katovicích. Do roku 2030 chce mít Orlen v Polsku ve své síti více než 50 vodíkových čerpacích stanic a více než 100 ve střední Evropě. Orlen má ambici stát se lídrem v zavádění vodíkové mobility ve střední Evropě a aktivně podporovat dekarbonizaci dopravy.

Orlen realizuje řadu vodíkových projektů. Do roku 2030 chce investovat více než 7 mld. PLN (41 mld. Kč) do vývoje nízkoemisních a bezemisních vodíkových technologií a instalovat asi 0,5 GW nové kapacity na výrobu zeleného vodíku. Orlen spustil svůj první vodíkový hub v roce 2021 v Trzebinii v jižním Polsku. Vodík zde vyráběný na bázi biometanu má nízké emise. V současné době je to jediný takový zdroj výroby vodíku pro automobilový průmysl. Další hub Orlenu se nachází ve Wloclawku ve středním Polsku. Zde se brzy začne vyrábět zelený vodík s využitím v dopravě a průmyslu. V roce 2025 má být spuštěno vodíkové centrum Orlenu v Plocku ve středním Polsku.

Evropská komise schválila maximální veřejnou podporu společnosti Polenergia pro projekt H2Silesia ve výši 142,77 mil. eur. Plán zahrnuje výstavbu zařízení na výrobu zeleného vodíku o výkonu 105 MW pro potřeby těžkého průmyslu a dopravy s nulovými emisemi v Horním Slezsku. Plánovaná instalace bude schopna vyrobit asi 13 tisíc tun vodíku ročně. Zařízení zahrnuje elektrolyzér, chladicí systém, elektrickou rozvodnu, úpravnu vody, systém odkysličování a sušení, kompresory a skladování vodíku.

Baltský vodíkový koridor

Společnost Gaz-System, provozovatel polské plynárenské přepravní soustavy, oznámila na konci letošního ledna, že podepsala s provozovateli plynárenských přepravních soustav Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Německa dohodu o vypracování předběžné studie proveditelnosti projektu Seversko-baltského vodíkového koridoru. Jeho cílem je posílit energetickou bezpečnost regionu a snížit závislost na dovážených fosilních palivech. Kromě toho se očekává, že bude hrát důležitou roli při dekarbonizaci společnosti a energeticky náročných průmyslových odvětví nacházejících se podél koridoru.

Společnost Gaz-System také pokračuje ve výzkumných pracích na využití stávající plynárenské infrastruktury pro přepravu metanu s příměsí vodíku (až 10 procent). Firma jedná s budoucími výrobci a příjemci zeleného vodíku, aby vypracovala podrobnosti spolupráce na potenciálních investičních projektech.

Vývojem vodíkových technologií se zabývají i polské univerzity. Společnost HiPower Energy například uzavřela na počátku tohoto roku s vědci z Vratislavské univerzity investiční dohodu o vývoji technologie pro skladování a přepravu vodíku.

Šance pro Čechy: věda i dodávky

Rozmach vodíkové ekonomiky v Polsku je příležitostí také pro české subjekty. České firmy a výzkumné instituce se mohou zapojit do výzkumu a vývoje vodíkových technologií. Reálné šance existují také při zapojení do dodavatelského řetězce pro výstavbu vodíkových čerpacích stanic nebo pro výstavbu zařízení na výrobu, přepravu či skladování zeleného vodíku. Prvním krokem pro české firmy by mělo být navázání kontaktu s polskými společnostmi, které v této branži již působí.

Jaroslav Remeš, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR ve Varšavě