100 let od velkého zemětřesení v japonském Kanto. Zemřelo přes 100 tisíc lidí

Swiss Re Institute (SRI) vydal publikaci o odkazu velkého zemětřesení, jež postihlo před 100 lety region Kanto v Japonsku, do něhož patří rovněž Tokio.

Není žádným překvapením, že Japonsko je globálním lídrem ve vynucování přísných stavebních předpisů a realizaci opatření zmírňujících přírodní katastrofy. Přesto i dnes existuje v Japonsku značný potenciál pro vznik obrovských škod, a to vzhledem k velké zalidněnosti většiny oblastí Japonska a k velkým majetkovým hodnotám v nich koncentrovaných. SRI odhaduje, že jediné zemětřesení by mohlo – v závislosti na lokalitě – způsobit pojištěné škody v rozmezí od 130 do 150 mld. USD. Na základě zmíněné publikace prezentuje SRI tyto hlavní závěry či informace:

• velké zemětřesení v regionu Kanto je stále historicky nejhorší přírodní katastrofou, jež postihla Japonsko. Tato katastrofa si vyžádala přes 100 000 lidských životů a vyvolala ekonomické škody zhruba ve výši jedné třetiny hrubého domácího produktu Japonska vytvořeného v roce 2023,
• přes mimořádné vylepšení strukturální odolnosti staveb je seismické riziko[1] v Japonsku stále extrémně vysoké,
• vysoká koncentrace obyvatelstva a bohatství v regionu Tokio znamená, že silné zemětřesení by mohlo způsobit pojištěné škody v odhadované výši od 130 do 150 mld. USD,
• to by byla historicky vůbec nejvyšší globální pojištěná škoda z jedné katastrofické přírodní události.

Pokud jde o zemětřesení v regionu Kanto před 100 lety, tak SRI dále upřesňuje, že počet obětí činil 105 000, což je nejvyšší ztráta lidských životů v Japonsku vyvolaná zemětřesením. Úmrtí byla způsobena ponejvíce požáry a následnými otřesy. Zemětřesení mělo magnitudo 7,9 a epicentrum se nacházelo v jižní hustě zalidněné části regionu Kanto. Jak bylo již výše uvedeno, celkové ekonomické škody se dostaly zhruba na jednu třetinu hrubého domácího produktu Japonska vyprodukovaného v roce 2023.

Tato přírodní katastrofa podnítila v Japonsku přípravu silné prevence rizik a všeobecné připravenosti, a to s ohledem na vysokou pravděpodobnost dalších „tvrdých“ zemětřesení. Nicméně přes přísné stavební předpisy a jiná opatření by mohla zemětřesení v Japonsku vést k ohromným škodám. Například zemětřesení o síle 7,3 Richterovy stupnice v tokijské aglomeraci či blízko ní by mohlo způsobit (za současných cen) podle SRI ekonomické škody v rozsahu cca 1 bilion USD. Přitom pojištěné škody by mohly být téměř dvakrát vyšší než je roční průměr škod ze všech přírodních katastrof ve světě za posledních 10 let.

Japonsko patří k zemím, jež jsou nejvíce ohroženy možným zemětřesením, což potvrzují i historické údaje. Je až neuvěřitelné, že od roku 1950 bylo zasaženo čtyřmi velkými zemětřeseními o síle 8 či více Richterovy stupnice a 148 středně závažnými zemětřeseními o síle 5–7. Tokijský výbor pro řízení katastrof odhaduje, že pravděpodobnost opakování zemětřesení o síle 7,9 Richterovy stupnice, jež by mohlo zasáhnout město, se blíží v příštích 30 letech 6 %. Proto se stávající stavební předpisy neustále aktualizují, aby se zvýšila seismická odolnost budov.

Díky těmto vysokým standardům si zemětřesení (a tsunami) v roce 2011 v Tohoku o síle 9 stupňů vyžádalo pouze málo lidských životů, i když bylo historicky nejsilnějším zemětřesením, jež udeřilo v Japonsku, a čtvrtým nejsilnějším ve světě. I když zasáhlo v zásadě venkovský region, tak ekonomické škody překročily hranici 280 mld. USD (očištěno od inflace), čímž byly nejvyšší ve světě od roku 1970, pokud jde o škody z titulu přírodních katastrof. Tato událost přitom odhalila zranitelná místa. Většina úmrtí a zhruba jedna třetina ekonomických škod byla totiž způsobena následnými vlnami tsunami, které narušily preventivní mořské hráze či stěny. Z tohoto důvodu byly tyto ochranné hráze zvýšeny, čímž by měla být připravenost vyšší než v roce 2011.

Je ale skutečností, že v Japonsku existuje velký počet budov postavených před rokem 1981, kdy proběhla poslední velká úprava stavebního zákona. Jestliže by nyní nastalo v regionu Kanto opětně velké zemětřesení, tak počet obětí a ekonomické ztráty by byly enormní. V regionu totiž žije cca 39 mil. obyvatel, což je čtyřikrát více než v roce 1920. V roce 2019 zde bylo vytvořeno 39,3 % japonského hrubého domácího produktu. Tokijské úřady odhadují, že zemětřesení o síle 7,3 Richterovy stupnice by si mohlo vyžádat 6 000 lidských životů a mohlo by zničit nebo závažně poškodit více než 190 000 nemovitostí. Celkové ekonomické škody by se mohly vyšplhat až na zhruba 940 mld. USD (v dnešních cenách).

V Japonsku je upisovací riziko, co se týče zemětřesení, sdíleno vládou a soukromým sektorem. Přestože japonské pojišťovny provozující neživotní pojištění jsou kapitálově odolné, a to i při přísné solventnostní regulaci, tak riziko zemětřesení v Tokiu zůstává hlavní hrozbou, která vede k neustálému zdokonalování plánování nejhorších možných scénářů a modelování všech škodních faktorů.

[1]Seismické riziko se definuje např. takto: „Seismické riziko kombinuje výpočty seismického ohrožení s informacemi o tom, kolik lidí na daném místě žije, o stabilitě budov a infrastruktuře. Čím vyšší riziko, tím ničivější dopad potenciálního zemětřesení v dané oblasti můžeme očekávat.“
Viz https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/vedy-o-zemi/Zemetreseni-v-Turecku-predpovedet-misto
-a-cas-nelze-upozornuji-seismologove/#:~:text=Seismické%20ohrožení%20pracuje%20se%20znalostí%20geologie%20a
%20tektoniky,daném%20místě%20žije%2C%20o%20stabilitě%20budov%20a%20infrastruktuře.