Projev ministra pro legislativu Michala Šalomouna na konferenci o kořenech ruského imperialismu v letech 1939/45–2023

Ministr pro legislativu Michal Šalomoun zahájil třídenní konferenci RUSKÝ IMPERIALISMUS 1939/45–2023, kterou v Lichtenštejnském paláci v Praze pořádá Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Úřadem vlády ČR, litevskou ambasádou v Praze a Instytutem Pamięci Narodowej ve Varšavě.

Úvodní slovo ministra pro legislativu Michala Šalomouna

Vážené dámy a pánové, vážení hosté.

Dovolte mi, prosím, zahájit třídenní konferenci s názvem RUSKÝ IMPERIALISMUS 1939/45–2023, kterou pořádá Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Úřadem vlády ČR, litevskou ambasádou v Praze a Instytutem Pamięci Narodowej ve Varšavě.

Třídenní konference je o sovětsko-ruské politice a propagandě v Evropě. Jako vědci a publicisté v rámci své odborné erudice dokážete o tématu v jeho jednotlivých aspektech hovořit jistě dlouhé hodiny. S tím se rozhodně nehodlám poměřovat. Jednu osobní glosu k tématu si přesto dovolím uvést.

Školní léta na základní škole jsem prožil právě ve světě oné sovětsko-ruské propagandy a takto bylo formováno i mé vidění světa, stejně jako mých vrstevníků. Vzpomínám si na všudypřítomná hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“, slavení Dňa Pobědy 9. května a stálé zdůrazňování vítězství Sovětského svazu nad nacismem. Doprovázené pravidelným školním setkáváním s pamětníky, a když už jich nebylo, tak s milicionáři. Obraz světa byl dále formován polským televizním seriálem Čtyři z tanku a pes a dětskými hrami na partyzány, kde všichni chtěli být partyzáni, a nikdo nechtěl být Němec.

V průběhu tehdejšího vzdělávání jsem byl jako žák základní školy neustále utvrzován o tom, jak byl Sovětský svaz zákeřně napaden Německem a že Rudá armáda osvobodila od nadvlády nacismu a fašismu celou Evropu. Postupem času tento propagandistický mýtus o Velké vlastenecké válce dostával určité trhliny. V mém případě se tak stalo, když jsem začal chodit do jednoho vodáckého oddílu, který sice fungoval pod rouškou pionýrské organizace, ale vyznával skautské ideály. Během jedné celotáborové hry inspirované atentátem na Reinharda Heydricha jsem poprvé u táborového ohně slyšel, že druhá světová válka začala tak, že Polsko bylo z jedné strany napadeno Německem a z druhé strany Sovětským svazem. Tomu se mi nechtělo věřit, bylo to přeci něco naprosto jiného, než se psalo v učebnicích a než bylo ve filmech.

S nějakým obdobným zážitkem se pravděpodobně vyrovnával každý, kdo má nějakou, byť třeba jen dětskou zkušenost se sovětskou propagandou. Určitá nostalgie a stále opakované propagandistické pravdy přesto žijí dál v hlavách lidí starších generací, ale mohou přežívat i ve výkladu historie ve školství, případně dalších institucích. Součástí tohoto mýtu je i představa ruského impéria, že má nárok na kontrolu území, které Rudá armáda v roce 1945 „osvobodila“, která je zdrojem zdůvodnění současné agrese Ruska proti suverénní Ukrajině.

Rád bych tady na tomto místě připomněl, že musíme vytrvat v podpoře Ukrajině, která již 622 dnů bojuje s ruským agresorem nejen za svou svobodu, ale i za svobodu nás všech. Jsem rád, že Česká republika byla mezi prvními, kdo se do pomoci napadené Ukrajině zapojil, a to už od prvních dnů ruské invaze.

Česká republika dodala Ukrajině desítky tanků, bojových a obrněných vozidel a další těžké vojenské techniky. Aktuálně dosahuje vojenská pomoc z přímých darů české vlády zhruba 6,2 miliardy korun. K tomu je třeba přičíst výcvik a další materiál. Materiál za další desítky miliard korun dorazil na Ukrajinu z Česka na základě licencí vydaných českým výrobcům vojenské techniky a munice. Nesmíme zapomenout ani na pomoc, kterou Česko poskytuje – v současnosti 365 (tři-sta-šedesáti-pěti) tisícům uprchlíků z Ukrajiny – skrze dočasnou ochranu. Velký dík patří také českým občanům, kteří přispívali a stále přispívají do sbírek na vojenskou techniku i na humanitární pomoc. Ať už je to na sbírky různých neziskových organizací nebo na sbírky projektů, jako je třeba Dárek pro Putina ad.

Na závěr bych rád připomněl, že ne vždy jsou lidé ochotni vykročit z komfortní zóny a kriticky se podívat na minulost, kterou sami pomáhali utvářet. Vítám tedy aktivitu v rámci této konference, která má značný demytizační potenciál a může obohatit každého, kdo o to stojí.

Dámy a pánové, vážení hosté, přeji Vám podnětnou diskusi nad těmito neustále aktuálními tématy.