Cesta jihlavské vody aneb olej ani knedlík do záchodu nepatří

Technolog Tomáš Brabenec ze Služeb města Jihlavy prohlíží laboratorní vzorky z ČOV Heroltice

Po stopách šedé vody jsme se vydali s vedoucí vodohospodářského oddělení OTS Ladislavou Kružíkovou a technologem pitné a odpadní vody SMJ Tomášem Brabencem. Zodpovědnými odborníky, kteří práci se základním zemským živlem berou s respektem, nadšením, ale i jako velkou společenskou zodpovědnost.

„Lidé co nevidí, netrápí. Ale voda je jeden velký koloběh, takže na tom, co vylejí do záchodu, opravdu záleží, protože třeba celý knedlík, netkaná tkanina nebo olej pak narušují chod čistírny, která se vodu snaží vrátit do přírody v tom nejlepším stavu. Odtud se totiž zase vrací zpět do kohoutků s pitnou vodou,“ uvedla Kružíková.

„Tři věci, se kterými si příroda neporadí, jsou těžké kovy, farmaka a mikroplasty. Co s tím dělat, se už dlouho globálně řeší. Ale začít se stejně bude muset u jednotlivců, protože to, co my na čistírnách pustíme do řeky, je pořád ta stejná voda, která je domovem i pro jiné tvory. Voda, kterou pak sami pijeme,“ doplnil Brabenec.

V Jihlavě je ČOV celkem pět. Ta největší v Hruškových Dvorech pojme celé město a je k ní připojeno přibližně 50 tisíc lidí, její ekvivalentní objem ale dosahuje přes 90 tisíc obyvatel. A pak jsou tu menší v místních částech – na každou je napojeno 50 až sto lidí, ale obsloužily by i 300 ekvivalentních obyvatel. Takové jsou ve Vysoké, v Henčově, nedávno byla zkolaudována jedna v Herolticích a v současné době probíhá stavba další v Kosově.

Velká ČOVka

Provoz ČOV v Hruškových Dvorech byl zahájen 15. prosince 1969. Odpadní voda je velmi agresivní, a tak časem došlo k opotřebování jednotlivých částí. Město se tedy v době rozvoje a zpřísnění legislativních předpisů v letech 2004–2006 rozhodlo k velké rekonstrukci a přístavbě dalších technologií. Od té doby k větší investici nedošlo, tedy až do letošního roku.

Tomáš Brabenec s kolegyní z odboru technických služeb Ing. Ladislavou Kružíkovou prohlížejí provzdušňovací nádrž na ČOV Hruškovy Dvory. Kvůli vysokému obsahu kyslíku by člověk při pádu do tohoto osm metrů hlubokého bazénu zůstal u dna a nevyplaval na hladinu

Postup čištění odpadní vody v ČOV připomíná kouzelné míchání lektvarů. Magii zde ale nenajdete, všechno to jsou přirozené procesy a správně namasírované mikroorganismy (tzv. aktivovaný kal) usměrněné přesnou technologií. Nejprve se z vody pomocí lapáků odstraní písek a štěrk. Největší nečistoty, jako jsou třeba zbytky jídla, větvě nebo hygienické potřeby pak odstraní tzv. česle. Na konci tohoto mechanického čištění se poslední nerozpuštěné nečistoty nechají usadit v jedné z venkovních nádrží, které pak ze dna i z hladiny odstraní pojezdový můstek. Pak už voda míří do dalších nádrží, kde začne fáze biologického čištění.

Zde jsou do práce povolány zmíněné mikroorganismy. Ty nejprve dostanou bublinkovou lázeň, která je vyhladoví a ty se pak v dalších nádržích s chutí pustí do přeměny složitých znečišťujících látek na oxid uhličitý, plynný dusík a vodu. V posledních dvou bazénech se mikroorganismy ze dna a z hladiny vody opět odstraní a jsou navráceny zase na začátek čistírny na další „šichtu“.

„Mimochodem při provzdušňování se začne voda chovat spíše jako vzduch a pokud by někdo do této osm metrů hluboké nádrže spadl, tak zůstane u dna a utopí se,“ prozradil Brabenec. Jenže právě tyto tzv. elementy a dmychadla, které by do vody měly pouštět ty správně velké bubliny, jsou již zastaralé.

Zastupitelé proto v letošním roce schválili investici 27 milionů korun do jejich výměny. Nová turbodmychadla mají být energeticky šetrnější, přesnější a výkonnější. „Částky, ve kterých se pohybují technologie na zpracování vody, jsou ale vysoké. Pro představu jenom vyčištění jedné z těchto nádrží stojí půl milionu. A energie jenom tady na hlavní ČOVce nás měsíčně stojí více než půl milionu korun,“ doplnil Brabenec.

Nutná energetická soběstačnost

ČOV jsou ale díky zpracování kalu dobrým zdrojem bioplynu, což může dopomoci k jejich vlastní energetické nezávislosti. Navíc by mohl být dostatečně vyčištěný kal, který je plný fosforu a dusíku, rovnou z čistírny využíván jako zemědělské hnojivo.

Jeden z bazénů, ze kterého se sbírá kal. Ten je poté využíván ve vyhnívací nádrži, která je na fotce vidět nalevo za bazénem. V nádrži se se bioplyn mění na energii, která samotné nádrže, případně
i administrativní budovu čistírny vytápí.

Jihlava je na tuto budoucnost částečně připravena. Druhá polovina areálu čistírny se totiž skládá z kalového hospodářství. „Ve vyhnívacích nádržích je kal podroben tzv. vyhnívacímu procesu, díky kterému pak není mikrobiologicky závadný. Při tomto procesu navíc vzniká bioplyn, který pak jímáme a vytápíme jím vyhnívací nádrže, případně i administrativní budovu čistírny,“ vysvětlil technolog.

Vyhnívací proces ale na dokonalé vyčištění kalu či energetickou nezávislost jihlavské čistírny nestačí. Kal musí prozatím odstraňovat likvidační firma, která jej právě pro využití v zemědělství dále zpracovává. K energetické soběstačnosti a dokonalému zpracování kalu ale pomalu míří i evropská legislativa.

ČOV nad 100 tisíc ekvivalentních obyvatel by měly být energeticky soběstačné již v letech 2035–2040. Menší čistírny, mezi které patří i ta jihlavská, to budou mít za povinnost také, avšak později.

Malebné ČOV v místních částech

ČOV v místních částech vypadají diametrálně jinak, než ta velká v Hruškových Dvorech. Jsou stavěné šetrně ke svému okolí, takže to jsou nenápadné chatičky či domečky někde u rybníka či na břehu potoka. A místo šesti bazénu obsahují jen jeden, přesto je zdejší proces čištění vody podobný té velké.

ČOV Kosov, která bude dokončena příští rok v dubnu

O prázdninách byla zkolaudována čistírna v Herolticích a příští rok v dubnu se dokončí stavba ČOV v Kosově. Dále jsou malé čistírny ve Vysoké a v Henčově, která zde stojí již od roku 2019 – dřevěná chatička ve srázu nad potokem. „Tato je nejlépe odvětrávaná. Dřevěné stavby se na ČOVky hodí, protože dýchají, ale musí být dál od obytné části, protože odpadní voda, která se schraňuje na začátku procesu, zapáchá,“ přiznal technolog.

Heroltická ČOV je právě kvůli eliminaci zápachu zděná. Stojí totiž nad zdejším rybníkem, který je blízko obytné oblasti. Pracovníci sem tedy musí jednou za čas přijet vyvětrat. „Když jsem nastoupila, tak byl můj první úkol dokončit stavbu ČOV v Herolticích a musím říct, že to byla velká škola. Nikdo na ní ještě nebyl připojen, a tak měla tendenci zamrzat. Jezdila jsme tam každé ráno a každý večer vše zapínat a vypínat a dýchat na přístroje, aby tam ta voda nezamrzala,“ prozradila s úsměvem vodohospodářská vedoucí.

Kosovská čistírna, která se dokončí v dubnu, bude opět dřevěná. Stojí totiž v malebné krajině na okraji louky. ČOV ve Vysoké naopak nemá žádnou budovu, je to jen poklop v zemi, ze kterého vede voda do dočišťovací nádrže a pak do potoka. „Údržba je kvůli tomu ale náročnější, protože je nutné sem pravidelně jezdit s autem, které ji musí opláchnout,“ přiblížil technolog.

Společně s čistírnami v místních částech vznikají také nové oddílné kanalizace. Ty stávající, které jsou většinou potřeba opravit, město zanechá pouze pro dešťovou vodu, která nadále bez čištění stéká do spodnějších toků. Vytvoří ale také druhou kanalizační cestu pro odpadní vodu, která vede od přípojek u domů do nové čistírny. To vše se vždy snaží sladit s opravami silnic a chodníků.

ČOV Vysoká jako jediná nemá vlastní budovu, je to jen poklop v zemi, ze kterého vede voda
do dočišťovací nádrže a pak do potoka

Jeden takový zásah do infrastruktury v místní části stojí přibližně 40 až 60 milionů. Město získalo dotační podporu až poslední čistírnu stavěnou v Kosově. Od vzniku OTS v roce 2021 bylo tedy pouze do těch menších čistíren v místních částech investováno téměř 100 milionů.

ČOV bez lidí nefungují

Údržba a chod menších ČOV je logicky dražší než té velkokapacitní. Malé ČOV nemají stálé pracovníky, přesto je nutné je udržovat, tedy odvážet velké nečistoty na skládku či nádrže omývat. Navíc jsou v nich více znát nárazové nátoky – tedy ranní a večerní hygiena místních. Přesto i ty malé mají velice důležitou funkci a proto je nutné, aby obyvatelé nejen místních částí spolupracovali a k čistírnám se připojovali. Navíc pokud k takové čistírně není připojen dostatečný počet lidí, tak nefunguje správně a provoz se opět prodraží.

„Chápu, že lidé v místních částech nechtějí, aby do jejich života město zasahovalo. Jenže v dnešní době se používají silnější saponáty i farmaka a vůbec je pro přírodu náročnější zpracovávat lidský odpad v takové intenzitě a objemu. ČOV mají přírodě pomoci a udržet ji, právě i s ohledem na obyvatele, stále zdravou a krásnou,“ doplnila Kružíková.

Například v Kosově již před několika týdny pracovníci OTS roznesli do schránek informační letáky, přestože čistírna bude hotová až březnu příštího roku. „Obyvatelé se na připojení mohou připravit, na letáku jsou nejen odkazy na různé důležité dokumenty, ale hlavně také telefonní čísla na kolegy od nás i ze Služeb, kteří jim vše vysvětlí a se vším pomohou,“ vysvětlila vedoucí.

Co do odpadu nepatří?

„Česle v jedné čistírně nedávno zachytila například celý knedlík či velký kus netkané textilie. Někdy se člověk podiví, co všechno lidé dokáží spláchnout do záchodu. Největším problémem ale stále zůstávají dámské hygienické potřeby a olej z kuchyně, které do odpadu rozhodně nepatří,“ dokončila Kružíková.

Olej a jedlé tuky patří do šedých kontejnerů, které jsou rozmístěny po městě, případně do jednoho ze sběrných dvorů. Použité hygienické potřeby pak do směsného odpadu. Mapu kontejnerů a další informace o odpadech najdete na stránkách jihlava.cz/odpady.