Zpráva o strategickém výhledu z roku 2023: udržitelnost a dobré životní podmínky jako základ otevřené strategické autonomie Evropy

Evropská komise dnes představila zprávu o strategickém výhledu z roku 2023, v níž analyzuje, jak učinit z „udržitelnosti a dobrých životních podmínek lidí ústřední bod otevřené strategické autonomie Evropy“, a navrhuje v tomto ohledu deset konkrétních opatření.

EU prochází rozsáhlou a ambiciózní transformací, která by jí měla v příštích desetiletích umožnit dosáhnout klimatické neutrality a udržitelnosti. Tento přechod na udržitelnost bude mít zásadní význam pro posílení otevřené strategické autonomie EU, její dlouhodobou konkurenceschopnost, udržení jejího modelu sociálně tržního hospodářství a upevnění jejího postavení jakožto světového lídra v novém hospodářství s čistými nulovými emisemi. Má-li EU uspět, bude muset řešit několik výzev a učinit rozhodnutí, která promění naší společnost a hospodářství nebývalým tempem a rozsahem.

Zpráva z roku 2023 uvádí přehled těchto výzev a navrhuje deset oblastí, v nichž je nutné podniknout kroky, aby transformace proběhla úspěšně. Rovněž navrhuje upravit ukazatel hrubého domácího produktu (HDP) tak, aby zohledňoval různé faktory, jako je zdraví a životní prostředí, a poskytoval tak tvůrcům politik ekonomické ukazatele, které zohledňují i dobré životní podmínky.

Tímto přístupem se posílí otevřená strategická autonomie a světový význam EU v jejím úsilí o dosažení odolného hospodářství s čistými nulovými emisemi.

Zdolání hlavních sociálních a hospodářských výzev

Vzhledem k tomu, že EU přechází k udržitelnosti, hospodářské i sociální, čelí několika výzvám. Patří sem:

Probíhající geopolitické změny utvářejí veřejné mínění a rozhodování vlád po celém světě, přičemž se zpochybňuje mezinárodní spolupráce v globálních otázkách, jako je změna klimatu nebo transformace energetiky.
Potřeba nového hospodářského modelu zaměřeného na dobré životní podmínky lidí a přírodu, který oddělí hospodářský růst od využívání zdrojů a upřednostní udržitelnější výrobu a spotřebu. Až 75 % podniků eurozóny je vysoce závislých na přírodních zdrojích. Hospodářská, sociální a environmentální udržitelnost jsou neoddělitelně spjaty.
Rostoucí poptávka po dovednostech, které budou potřeba pro udržitelnou budoucnost. Pro konkurenceschopnost EU bude mít zásadní význam dostupnost pracovníků vybavených vhodnými odbornými a interpersonálními dovednostmi: 85 % firem v EU dnes chybí zaměstnanci s kvalifikací potřebnou k tomu, aby mohly provádět ekologickou a digitální transformaci.
Přechod k udržitelnosti vyžaduje nebývalé investice. Dosažení tohoto cíle bude záviset na zajištění dostatečného financování ze strany veřejného i soukromého sektoru.

Deset oblastí činnosti

V dnešní zprávě je uvedeno deset oblastí, v nichž je zapotřebí politická reakce, která zajistí, že při přechodu k udržitelnosti bude i nadále kladen důraz na dobré životní podmínky lidí a společnosti:

Zajistit novou evropskou společenskou smlouvu s obnovenou politikou sociálního zabezpečení a zaměřením na vysoce kvalitní sociální služby.
Prohloubitjednotný trh s cílem prosazovatodolnéhospodářství s čistými nulovými emisemi a klást přitom důraz na otevřenou strategickou autonomii a hospodářskou bezpečnost.
Posílit nabídku EU na světové scéně v zájmu posílení spolupráce s klíčovými partnery.
Podporovat posunvýroby a spotřebysměrem k udržitelnosti, zaměřit se na regulaci a podporovat vyvážený životní styl.
Pokročit k „Evropě investic“ prostřednictvím veřejných opatření, která urychlí uvolnění finančních toků potřebných k souběžné transformaci.
Přizpůsobit veřejné rozpočty potřebám udržitelnosti zavedením účinného daňového rámce a veřejných výdajů.
Dále posunout politické a hospodářské ukazatele směrem k udržitelným a inkluzivním životním podmínkám, mimo jiné přizpůsobením HDP, aby zohledňoval různé faktory.
Zajistit, aby všichni Evropané mohli přispět k transformaci, zvýšením účasti na trhu práce a důrazem na budoucí dovednosti.
Posílit demokracii tím, že se při tvorbě politik bude vždy dbát na mezigenerační spravedlnost, aby transformace získala větší podporu.
Doplnitcivilní ochranu o „civilní prevenci“ posílením souboru nástrojů EU pro připravenost a reakci.

Další postup

Zpráva o strategickém výhledu z roku 2023 bude předložena členským státům EU na zasedání Rady pro obecné záležitosti 10. července. Očekává se, že zpráva Komise bude spolu s prognostickou činností španělského předsednictví Rady EU podkladem pro jednání vedoucích představitelů na neformálním zasedání Evropské rady v Granadě v říjnu 2023.

V listopadu 2023 uspořádá Komise spolu s Evropským parlamentem výroční konferenci o Evropském systému pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS). Naskytne se tak příležitost otestovat a projednat klíčová zjištění zprávy z roku 2024 o interinstitucionálních globálních trendech, kterou společně vypracují orgány EU, a uvažovat o dalším postupu.

Souvislosti

Strategický výhled pomáhá Komisi na její ambiciózní a progresivní cestě k dosažení šesti hlavních cílů předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Výroční zprávy o strategickém výhledu se připravují od roku 2020 a slouží jako podklad pro priority Komise, pracovní program Komise a její víceleté programování.

Letošní zpráva vychází z předchozích ročníků, které se zaměřily na odolnost jako nový referenční bod pro tvorbu politik EU (2020), dále na otevřenou strategickou autonomii EU (2021) a v neposlední řadě na souběžnou zelenou a digitální transformaci (2022).

Analýza předložená ve zprávě o strategickém výhledu z roku 2023 vychází z inkluzivních a participativní prognóz Společného výzkumného střediska, které byly doplněny rozsáhlými konzultacemi s členskými státy a dalšími orgány EU v rámci systému ESPAS, jakož i s občany prostřednictvím výzvy k předložení faktických podkladů zveřejněné na stránce Podělte se o svůj názor. Výsledky prognóz jsou shrnuty ve zprávě Společného výzkumného střediska z oblasti vědy a politiky: „Směrem ke spravedlivé a udržitelné Evropě do roku 2050: sociální a ekonomická rozhodnutí při přechodu k udržitelnosti.“ (Towards a fair and sustainable Europe 2050: social and economic choices in sustainability transitions)