justice.cz (Justice)
Z domova  |  12.06.2023 16:43:39

Ministerstvo odkazuje na tiskovou zprávu Nejvyššího správního soudu ve věci kárného řízení se soudcem Alešem Dufkem

Kárný senát dnes zprostil pověřeného místopředsedu Městského soudu v Brně Aleše Dufka kárného obvinění, které proti němu vznesl ministr spravedlnosti Pavel Blažek kvůli tomu, že Aleš Dufek poskytl na podzim minulého roku médiím informace o obsahu vazebních rozhodnutí a příkazech k domovním prohlídkám v rané fázi neveřejného přípravného trestního řízení v tzv. kauze Taxis týkající se privatizace městských bytů a ovládnutí Pískovny Černovice.

Předseda kárného senátu Tomáš Langášek předeslal, že to byl jeden z nejsložitějších případů, který jeho kárný senát řešil. Už na začátku řízení bylo jasné, že nešlo o návrh zcela nedůvodný, předem odsouzený k nezdaru, naopak, navrhovatel otevřel celou řadu sporných právních otázek a kárný senát k dnešnímu verdiktu dospíval komplikovaně na mnoha poradách.

Kárný senát musel nejprve vyřešit otázku, zda se lze vůbec případem zabývat s ohledem na to, že dr. Dufek nebyl řádně jmenovaným místopředsedou soudu; informace totiž poskytl v době, kdy mu již uplynulo funkční období a „přesluhoval" na základě pouhého „pověření" předsedy městského soudu.

Kárný soud tento fakt podrobil drtivé kritice. Pouhé pověření soudce výkonem funkce místopředsedy soudu odporuje principu dělby moci a nezávislosti soudní moci.Takto pověřený soudce je zásadně ohrožen ve své nezávislosti, protože jeho funkcionářský osud, včetně části platu, je zcela závislý na vůli předsedy soudu, který ho pověřil. U městského soudu taková situace panuje už skoro rok a půl, zjevně se obchází zákon v podobě časového omezení funkce místopředsedy na 7 let.

Kárný soud však konstatoval, že tento zákonu odporující stav nemůže znamenat, že by dr. Dufek nemohl být kárně odpovědný. Ostatně nebylo jeho povinností pověření akceptovat, nechal se pověřit se svým souhlasem. Tím na sebe vzal plnou individuální kárnou odpovědnost za výkon činnosti, jíž jako pověřený místopředseda vykonával.

Poté kárný soud přistoupil k posouzení věci samé.

Jak uvedl předseda senátu Tomáš Langášek, „kárný senát stál před další složitou otázkou. Náš úkol bylo rozhodnout, zda se soudce dopustil kárného provinění. Naším úkolem nebyl a není přezkum zákonnosti jeho rozhodnutí, jako to dělají správní soudy. Nemohli jsme se přitom ale vyhnout otázce, zda dr. Dufek jednal s oporou v textu zákona a v existující judikatuře. I kdybychom však dospěli k závěru, že dr. Dufek postupoval nesprávně, samo o sobě to ještě neznamená, že se dopustil kárného provinění. To by ta nesprávnost musela být tak intenzivní, že by to znamenalo, že se dopustil rozhodovacího excesu, resp. hrubého zanedbání svých povinností, jak co do výsledku, tak i co do svého postupu."

Kárný senát dospěl poměrně snadno k závěru, že dr. Dufek nepostupoval správně, informace z neveřejného přípravného řízení médiím poskytnout neměl, avšak po mnoha diskusích v senátu převážil názor, že není dost argumentů pro to, aby mohl říci, že šlo o rozhodovací exces nebo hrubé zanedbání povinností, které by založilo kárné provinění. Proto nakonec převážil názor, že dr. Dufek má být obvinění zproštěn.

Kárný soud předeslal, že filozofie zákona o svobodném přístupu je taková, že se informace zásadně mají poskytovat. Na straně druhé stojí úplně opačná filozofie trestního řádu. Ten vychází z toho, že se informace z přípravného trestního řízení zásadně neposkytují, protože tato fáze je neveřejná, až na stanovené výjimky. Z toho vzniká řada konfliktních situací, které řešila i judikatura správních soudů a Ústavního soudu. I v ní je jisté napětí. Přestože judikatura správních soudů i Ústavního soudu si je vědoma, že z neveřejného přípravného trestního řízení se informace zásadně neposkytují, vyplývá z ní současně, že to není a nemůže být absolutní paušální výluka, že ústava vyžaduje, aby vždy v každém konkrétním případě byla zvažována všechna pro a proti poskytnutí informací. Nicméně zákon ani judikatura nemají nějaké jednoduché řešení či pravidlo, kdy se informace z neveřejného přípravného řízení nesmí poskytnout a kdy a v jakých situacích již výjimečně může. Jde vlastně o stálé hledání odpovědi na komplikovanou otázku výkladu výjimky z výjimky.

Předseda kárného senátu Tomáš Langášek při odůvodňování verdiktu přiznal, že v senátu panovaly pochybnosti o tom, zda dr. Dufek před poskytnutím informací nějakou důkladnou úvahu, jak vyžaduje judikatura soudů, vůbec dělal. „Ale to je otázka skutková. I když kárné řízení není trestní řízení, i zde se uplatní důkazní standard in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného). Míra těchto našich pochybností byla taková, že ji kárný senát musel vyhodnotit ve prospěch dr. Dufka. Zákon nevyžaduje, aby se při poskytnutí informací vyhotovilo správní rozhodnutí s odůvodněním. A tak nám kárnému senátu nezbylo, než věřit, že úvahy o přiměřenosti poskytnutí požadovaných informací dr. Dufek zvažoval alespoň tak, jak je později popsal. Nikdo jiný než on to není schopen potvrdit ani vyvrátit, protože u toho nikdo nebyl."

To byl vlastně ten hlavní důvod, proč byl dr. Dufek nakonec kárného návrhu zproštěn.

Jinak ale kárný senát podrobil odůvodnění dr. Dufka kritice. Konstatoval, že demonstroval jen omezenou či povrchní znalost relevantní judikatury a činil z ní spíše zkratkovité závěry. Kárný senát by očekával spíše zdrženlivý a opatrný postoj k takové žádosti o informace, ostatně dr. Dufek přiznal, že teprve po zájmu ministra začal o věci hlouběji přemýšlet a že se s takovou žádostí o informace setkal vůbec poprvé. Fakt, že se nějaké informace v médiích vyskytovaly, není zásadně důvod pro to, aby soud takto uniklé informace autorizoval a kvalitativně a kvantitativně posílil tím, že poskytne komplexní obsah soudních rozhodnutí se všemi souvislostmi a detaily. Ostatně i z provedených důkazů vyplynulo, že poskytnutí rozhodnutí dalo informacím v médiích úplně jinou kvalitu, komplexnost a zejména punc oficiálnosti. Kárný senát zarazila i skutečnost, že dr. Dufek, jakkoli je zkušeným trestním soudcem, lehkomyslně učinil závěr o tom, co může či nemůže ohrozit účel trestního řízení a spravedlivý proces v tak rané fázi přípravného trestního řízení, když neměl znalost spisů z přípravného řízení a soudních spisů, ani se nepokusil konzultovat věc s procesními soudci a dozorovou státní zástupkyni. Podle názoru kárného senátu by předběžná opatrnost byla velice namístě.

Kárný senát zarazilo i to, jak dr. Dufek pojímá respekt k presumpci neviny dotčených osob: dr. Dufek vypověděl, že nemohla být nijak narušena, protože to, že jsou zmíněni jako obvinění či vzatí do vazby nebo že u nich byla provedena domovní prohlídka, ještě neznamená, že budou obžalováni a pravomocně odsouzeni. „Ale tato logika presumpci neviny ve skutečnosti popírá, protože Vy naopak máte vycházet z toho, že jde o osoby zatím nevinné, a proto máte jejich soukromí a pověst chránit, ne že je to jedno, že to ještě nic neznamená a že k jejich pravomocnému odsouzení je ještě dlouhá cesta. Veřejnost to tak rozhodně nevnímá, to je každodenní zkušenost, jakmile podezření na někom ulpí, těžko se smývá, i když dojde ke zproštění. To už málokdo zaznamená.", uvedl názor kárného senátu jeho předseda, který dodal, že to platí i o veřejně činných osobách.

Již jen na okraj se kárný senát dotkl nedbalé anonymizace – anonymizaci v podobě „Ing. P. H., 1. náměstek primátorky města Brna" nebo „JUDr. O. B., předseda Komise bytové Rady Městské části Brno-střed, předseda Komise dislokační Rady Městské části Brno-střed" zcela jistě účel anonymizace nesplňuje. Nebyl to však důvod pro shledání viny, neboť tuto okolnost navrhovatel zmínil jen na okraj, dále už se nedostatečnou anonymizací nezabýval. Svůj návrh postavil na tom, že informace neměly být poskytnuty vůbec, nikoli na tom, v jakém rozsahu či ve vztahu jen k jakým osobám či skutečnostem měly či mohly být poskytnuty. Proto ani kárný soud nemohl nahrazovat „kárného žalobce" a nemohl iniciativně či inkvizičně hledat v rozhodnutích nesprávně anonymizované údaje a měnit podstatu kárného obvinění.

Takže navzdory této kritice předseda senátu shrnul názor kárného senátu tak, že dr. Dufek informace poskytl na základě svého právního názoru, a přestože některé okolnosti a aspekty nezhodnotil vůbec, některé zhodnotil nedostatečně či nesprávně, kárný senát nenalezl bez pochybností oporu pro závěr, že by se za daného právního stavu, ne zcela jasné zákonné úpravy a ne zcela jednoznačné judikatury dopustil rozhodovacího excesu, a tedy kárného provinění.

Navíc, jak se ukázalo z výslechu dozorové státní zástupkyně Lastovecké, ani ona neuvedla nic, co by kárný senát opravňovalo učinit závěr, že došlo k nezákonnému následku jednání dr. Dufka, tedy k ohrožení nebo dokonce zmaření účelu trestního řízení. A pokud šlo o možný následek zmaření účelu trestního řízení v rovině spravedlivého procesu a osobnostních práv poškozených, ten byl v návrhu popsán pouze abstraktně, a na tom kárný senát nemohl postavit závěr o kárném provinění, ostatně nikdo ani nenavrhl důkazy k prokázání tohoto následku, např. výslechem svědků.

Přestože kárný senát vynesl zprošťující verdikt, vyjádřil předseda senátu názor, že tato kauza bude pro dr. Dufka a pro jiné povinné osoby z řad funkcionářů a soudců poučením, protože napříště už každý musí mít na základně tohoto našeho dnešního rozhodnutí více informací o tom, co je třeba důkladně zvažovat, co je účelem výluky z poskytování informací z neveřejného přípravného řízení.

Kárný soud, byť návrhu ministra nevyhověl, obecně s ním souhlasí v tom, že za současného právního stavu je ochrana informací z trestního řízení do značné míry nedostatečná, a to zejména s ohledem na respektování presumpce neviny osob, které jsou zveřejněním takových informací dotčeny a které nemají žádný účinný procesní nástroj k ochraně tohoto svého základního práva.

Řešením by mohla být změna právní úpravy, kterou může iniciovat právě navrhovatel jako poslanec a člen vlády, jež by lépe navázala zákon o svobodném přístupu k informacím na trestní řád, respektive podrobněji upravila poskytování informací z trestního řízení tak, aby lépe odrážela zásadně neveřejnou povahu přípravného řízení a chránila práva osob, jichž se trestní řízení nějakým způsobem týká.

V poradě však kárný senát nakonec dospěl k závěru, že popsané okolnosti nelze přičítat k tíži kárně obviněnému a konstruovat na jejich základě jeho kárnou odpovědnost. Proto jej nakonec kárného obvinění zprostil.

originál tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu ve věci kárného řízení se soudcem Alešem Dufkem

Tomáš Langášek, předseda kárného senátu při Nejvyšším správním soudě

12. června 2023

K článku zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář





Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.

ISSN 1801-8688