Reagují autoritářské režimy na krize lépe než demokracie?

Hlavní ekonom Natixisu Patrick Artus si všímá názoru, podle kterého jsou autoritářské režimy schopny rychleji reagovat na krize než demokracie. Jejich údajná výhoda má spočívat v tom, že tyto režimy neberou ohledy na názory veřejnosti a jejich rozhodovací procesy nejsou tak časově náročné. Artus ale tento pohled rozporuje, a to i na příkladu turecké ekonomiky.

Ekonom míní, že poslední doba přinesla řadu příkladů, které ukazují, že autoritářské režimy zmíněnou výhodu nemají. Podle Artuse je důvod prostý. V takových režimech nakonec rozhoduje diktátor a rozhodnutí jsou „systematicky špatná“, protože nejsou nikým rozporována a neexistuje soutěž protinázorů.

Příkladem systematicky špatných rozhodnutí může být podle ekonoma Rusko, Čína nebo Írán. A také Turecko, u něhož ekonom zmiňuje konkrétně monetární politiku. Ta je totiž uvolňována v době, kdy zemi sužuje vysoká inflace. Graf ukazuje, že ta dosahuje meziročně desítek procent, a i když klesla z hodnot blížících se 90 %, stále se nachází vysoko nad inflací v řadě jiných zemí:

Graf ukazuje i vývoj sazeb turecké centrální banky. Sazby po delším období stagnace začaly růst v roce 2018 s tím, jak se zvyšovala inflace. Její pokles s sebou přinesl i nižší sazby a situace se zpočátku opakovala na konci roku 2020. Jenže zatímco inflační tlaky namísto poklesu nabývaly na síle, centrální banka začala ve druhé polovině roku 2021 sazby snižovat. Artus připomíná, že kurz turecké měny oslabuje, což přidává na inflačních tlacích a následně poklesu reálných mezd, čímž trpí většina populace.

V případě Číny Artus mimo jiné tvrdí, že její vláda nereagovala včas a adekvátně na realitní bublinu. Její následné prasknutí vedlo k poklesu aktivity ve stavebnictví a také u cen realit. Ty přitom v zemi slouží jako nástroj úspor pro velkou část populace. U Ruska vidí ekonom významnou chybu v rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu, íránská vláda podle něj zase výrazně poškozuje svou zemi a ekonomiku tvrdým přístupem proti lidem požadujícím reformy.

Zdroj: Natixis