Zeman ve vánočním projevu potvrdil, že nově jmenovaní radní ČNB úrokové sazby chtít zvedat nebudou. Jeho apel za zvyšování daní zřejmě Fialova vláda nevyslyší, nemá k tomu vlastně ani žádný akutní důvod

Z ekonomického hlediska je poslední vánoční projev prezidenta Miloše Zemana zajímavý především proto, že hlava státu potvrdila dobře tušené. Tedy to, dva noví členové bankovní rady České národní banky, dříve v tomto měsíci jmenovaní Jan Procházka a Jan Kubíček, jsou stejně jako další letos jmenovaní radní, dnešními slovy prezidenta, „oponenty zvyšování úrokových sazeb“.

Po Zemanově vánočním vystoupení je tak ještě zřejmější, že posledním „jestřábem“ bankovní rady zůstane od února Tomáš Holub. Bylo ostatně nepravděpodobné, že by prezident jmenoval do bankovní rady takové lidi, kteří by byly ve fundamentálním názorovém rozporu s guvernérem Alešem Michlem, jenž je sám zastáncem dalšího nezvyšování sazeb. Bankovní rada ČNB tudíž bude od února, kdy oběma nově jmenovaným radním začíná platit mandát, ve svém postoji alespoň zpočátku ještě jednotnější než dosud, kdy pravidelně hlasuje v poměru 5 ku 2 ve prospěch zachování sazeb na stávající úrovni. Od února lze předpokládat výsledek hlasování v poměru 6 ku 1. Nadále je tedy třeba počítat s měnovou politikou ČNB spočívající v udržování základní sazby na nynější úrovni a se zahájením jejího pozvolného snižování nejdříve ve druhé polovině roku 2023, a to vše při pokračující deklarované připravenosti centrální banky intervenovat na devizovém trhu v případě potřeby za stabilizaci a posílení koruny.

Od poloviny letošního května ČNB buď intervenuje, nebo je připravena okamžitě intervenovat, aby tak zajistila stabilizaci kursu koruny na kýžené úrovni. Tento její současný přístup k měnové politice nahrazuje opatření v podobě dalšího zvyšování jejích úrokových sazeb. Ty už jsou podle uvedené většiny členů současné bankovní rady dostatečně vysoké a jejich další růst by byl kontraproduktivní, neboť by například dále firmám zdražil investice a znesnadnil tak jejich přechod na energeticky úspornější technologie. Takový přechod z povahy věci mírní inflaci, neboť drahé energie jsou jejím stěžejním zdrojem.

Jenže přímé intervence ČNB už letos v říjnu citelně zeslábly. V listopadu pak centrální banka prakticky nevstoupila na devizové trhy, aby tam intervenovala prodejem devizových rezerv za silnější korunu. A v prosinci zjevně jakbysmet. Byť definitivně to budeme vědět až začátkem příštího roku, až ČNB příslušná data zveřejní.

Centrální banky ovšem obecně mohou intervenovat nejen přímo na trhu, třeba prodejem či nákupem deviz, ale také prostřednictvím slovních intervencí, tedy aniž by na trh vystupovaly. Podle končícího radního Oldřicha Dědka je v měnové politice „zbraní i slovo“, takže nyní si ČNB vystačí právě pouze se slovem – s verbálním ujištěním, že vstoupí na trh, kdykoli podle ní bude třeba –, aby tak držela českou měnu na relativně silné kursové úrovni vůči euru. Silnější česká měna obecně tedy zlevňuje dovážené zboží a služby, tudíž například také zemní plyn, ropu a ropné produkty, včetně pohonných hmot. Její slovní intervence nyní tedy stačí k tomu, aby omezovala inflační tlaky v ekonomice, a to právě snížením cen dovozních.

Od poloviny letošního května, kdy s ní v současném módu začala, do konce října vydala ČNB na intervenci za silnější korunu v přepočtu přibližně 620 miliard korun. V říjnu samotném to ale byly už jen necelé dvě miliardy korun. Suma 620 miliard korun odpovídá hodnotě zhruba šestnácti procent jejích celkových devizových rezerv doby letošního dubna. Devizové rezervy ČR tak stále i nyní patří po přepočtu na velikost ekonomiky k největším na světě. Stále i nyní má tudíž ČNB dost další „munice“, aby korunu případně podporovala přímo na trhu.

Není tedy pravda, jak opět často tvrdí zastánci rychlého přijetí eura, že koruna nyní tolik zpevňuje jen proto, že jí ČNB poskytuje „doping“ v podobě intervenování. Jak víme, ČNB v posledních měsících prakticky žádný „doping“ nepodává, přesto je koruna silná, a ještě navíc dále sílící. ČNB pouze deklaruje, že je připravena „doping“ v případě potřeby podat, a to v tuto chvíli k zajištění silné koruny stačí. Koruna totiž sílí do značné míry přirozeně, díky zatím zvládané energetické krizi EU a konečně i díky tomu, že letošní intervenování pomáhá vrací do normálu její rozvahu.

To, že se ČNB zbavuje svých rezerv ve stovkách miliard korun, aby tak snížila ceny dováženého zboží, včetně plynu či ropy a ropných produktů typu pohonných hmot, se na první pohled může jevit jako záležitost, jež českou ekonomiku jednoznačně poškozuje ; tak snadné to ale není. Snižování objemu devizových rezerv je do jisté míry žádoucí. Příliš objemné devizové rezervy, tedy příliš objemná rozvaha, totiž trvaleji oslabují příslušnou měnu, v tomto případě tedy korunu. To proto, že v případě ČNB byly z velké části nahromaděny za nově vytvářené stovky, ba tisíce miliard korun, zejména v době intervence ČNB za slabší korunu v letech 2013 až 2017. To, že nyní ČNB své devizy rozprodává, a stahuje tedy tehdy nově vytvořené koruny z ekonomiky, je tak vlastně návratem k normálu, k situaci před rokem 2013, a cestou k dlouhodobě výraznějšímu posilování koruny.

Vzhledem k tomu, že třeba odbory si jako podmínku pro souhlas s přijetím eura kladou to, aby koruna vykazovala citelně silnější kursovou úroveň vůči euru, lze rozprodej devizových rezerv vidět jako krok, který Česko v dlouhodobém pohledu přibližuje přijetí eura více než politika zvyšování úrokových sazeb (které by navíc opět zatraktivnilo korunu v porovnání třeba s eurem, z titulu vyššího úročení). Příznivci přijetí eura v ČR by tak proto měli současné politice ČNB tleskat i z hlediska svého subjektivní cíle rychlého vstupu do eurozóny.

Prezident Zeman ve svém vánočním vystoupení jako jednu z příčin inflace jmenoval deficit státního rozpočtu. Míní, že Fialova vláda by měla schodek mírnit zejména na příjmové straně, tedy hlavně zvyšováním daní. Vláda ale se snížením schodku během svého řádného funkčního období, tj. do roku 2025, nepočítá. Vyplývá to z letošního fiskálního výhledu ministerstva financí, jejž úřad zveřejnil letos začátkem listopadu.

Za letošní rok by měl strukturální schodek vykázat dle zmíněného výhledu úroveň bezmála 210 miliard korun. Do roku 2025 se pak postupně zvýší na přibližně 230 miliard. Strukturální schodek je ta složka schodku veřejných financí, jež vzniká po očištění o přechodné vlivy hospodářského cyklu. Je to tedy trvalý schodek, k jehož snížení je zapotřebí systematického, cíleného úsilí vlády.

Přestože se strukturální schodek zřejmě nepodaří vládě snížit v absolutním vyjádření, měla by jej redukovat alespoň poměrově, v poměru k výši nominálního hrubého domácího produktu. Což ale zjevně není to, co měl prezident dnes na mysli. Fiskální výhled ministerstva financí počítá s tím, že do roku 2025 stáhne úroveň strukturálního schodku pod hodnotu tří procent nominálního hrubého domácího produktu. Konkrétně by měl strukturální schodek činit v roce 2025 zhruba 2,9 procenta HDP.

Vládě ke snížení strukturálního schodku v poměru k HDP dopomůže tedy hlavně zvýšení právě ukazatele HDP. Jeho zvýšení zajistí především ekonomický růst příštích let, ale z velké části také inflace, která bude rapidní i v příštím roce. Podle ministerstva financí dosáhne ukazatel inflace v příštím roce průměrné celoroční úrovně 9,5 procenta. Inflace je z definice plošný růst cen, takže takto „nafukuje“ ukazatel hrubého domácího produktu. Tudíž při stabilizaci výše strukturálního deficitu nebo jenom při jeho mírném kolísání kolem stávající úrovně dojde k poklesu příslušného poměrového ukazatele, tedy k poklesu v porovnání s HDP.

Prezident Zeman se v druhé části svého vánočního projevu ohlédl za svými roky v politice. Za klíčový úspěch v ekonomické oblasti, jehož dosáhl jeho kabinet vládnoucí v letech 1998 až 2002, označil privatizaci bank. Takový názor lze těžko rozporovat. Tuzemský bankovní sektor dnes patří k nejodolnějším v EU, navíc se Zemanovou vládou přelomu tisíciletí prokazatelně skončila éra podezřelých krachů bank a jejich takzvaného tunelování.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na facebooku