Otázky a odpovědi týkající se revize směrnice o odpovědnosti za výrobky

1. Proč je třeba pravidla odpovědnosti za výrobky aktualizovat?

Směrnice o odpovědnosti za výrobky již téměř 40 let poskytuje občanům právní záchrannou síť, která jim umožňuje požadovat odškodnění v případě, že jim vadný výrobek způsobí škodu. Směrnice o odpovědnosti za výrobky však pochází z roku 1985 a nepokrývá kategorie výrobků, které vzešly z nových digitálních technologií, jako jsou inteligentní produkty a umělá inteligence. Podobně jsou stávající pravidla nejasná v tom, jak určit, kdo by byl odpovědný za vadné aktualizace softwaru, vadné algoritmy strojového učení nebo vadné digitální služby, které jsou nezbytné pro fungování výrobku. Současná pravidla nestanoví, kdo nese odpovědnost, pokud podnik podstatně změní výrobek, který je již na trhu, nebo v případě, kdy spotřebitel výrobek dovezl přímo ze země mimo Unii. Podnikům to ztěžuje posouzení rizik spojených s uváděním inovativních výrobků na trh a u stále většího počtu výrobků ponechává oběti škod bez možnosti odškodnění. Revize směrnice o odpovědnosti za výrobky zajistí, aby nová pravidla odpovědnosti za výrobky byla přizpůsobena novým druhům výrobků a byla prospěšná pro podniky i spotřebitele.

2. Na jaké výrobky budou vztahovat revidovaná pravidla?

Revidovaná pravidla odpovědnosti za výrobky se budou vztahovat na všechny výrobky, od zahradních židlí až po protinádorové léčivé přípravky, od zemědělských produktů až po vyspělé stroje, ale také na aktualizace softwaru. Stejně jako jiné výrobky může i vadný software a vadné systémy založené na umělé inteligenci způsobit újmu, například pokud jsou zabudovány do čisticího robota nebo jsou uvedeny na trh jako samostatný digitální produkt, například v podobě zdravotní aplikace pro chytrý telefon. Nová směrnice o odpovědnosti za výrobky výslovně stanoví, že pokud škodu způsobil software nebo systémy založené na umělé inteligenci, poškozené osoby mohou požadovat odškodnění.

Nová pravidla rovněž zohledňují výrobky pocházející z oběhového hospodářství, konkrétně od podniků založených na obchodních modelech, v nichž jsou výrobky upravovány nebo modernizovány. Návrh vytváří právní jistotu, kterou průmysl potřebuje k tomu, aby mohl přijmout oběhové obchodní modely. Pravidla směrnice o odpovědnosti za výrobky (včetně možných domněnek) by se vztahovala na subjekty provádějící repasování a jiné podniky, které podstatně mění výrobky, jestliže tyto výrobky způsobí škodu určité osobě a neprokáže se, že se vada týká nezměněné části výrobku.

3. Jak nová pravidla zajišťují lepší ochranu spotřebitelů?

Nová pravidla umožňují lidem požadovat náhradu škody způsobené vadným výrobkem, včetně újmy na zdraví, škody na majetku nebo ztráty údajů. Lidé mohou rovněž požadovat náhradu škody v případě, že byl poškozený majetek používán jak pro profesionální, tak pro soukromé účely, jako je podnikové nákladní kolo nebo vybavení domácí kanceláře. Je zohledněna skutečnost, že bezpečnost výrobků může být ovlivněna aktualizacemi softwaru, modernizací a digitálními službami; jsou-li vadné a způsobí-li újmu, budou mít lidé nyní také možnost požadovat náhradu škody.

Nová pravidla rovněž pomáhají postavit osoby požadující náhradu škody na roveň s výrobci tím, že výrobcům ukládají povinnost zveřejňovat informace a ve složitých případech, např. v některých případech týkajících se léčivých přípravků nebo umělé inteligence, zmírňují důkazní břemeno.

4. Existují omezení výše náhrady škody, která může být požadována podle nových pravidel?

Revize mění stávající pravidla zrušením současné spodní prahové hodnoty a horního stropu, které brání tomu, aby lidé byli plně odškodněni za škody, které utrpěli.

5. Lze uplatnit směrnici o odpovědnosti za výrobky k získání náhrady škody za porušení základních práv?

Lidé budou moci uplatnit nárok na náhradu škody vůči výrobci, pokud vadný výrobek způsobil smrt, újmu na zdraví včetně lékařsky uznané psychické újmy, škodu na majetku nebo ztrátu údajů.

Nová pravidla neumožňují náhradu za porušení základních práv, například pokud někdo neuspěl v pracovním pohovoru z důvodu diskriminačního softwaru pro nábor založeného na umělé inteligenci. Zabránit takovým porušením je cílem v současnosti projednávaného návrhu aktu o umělé inteligenci. Pokud k nim přesto dojde, mohou lidé využít vnitrostátních pravidel týkajících se odpovědnosti za škody a navrhovaná směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci by mohla s těmito nároky pomoci.

6. Jaké jsou změny pro podniky?

Již dnes jsou společnosti povinny odškodnit osoby, kterým způsobí škodu vadný výrobek. Kromě toho bude nová směrnice o odpovědnosti za výrobky nyní vyžadovat, aby společnosti zveřejnily důkazy, které by stěžovatel potřeboval k prokazování svého nároku u soudu. Cílem je řešit informační asymetrii mezi výrobcem a spotřebitelem: výrobci ví mnohem více než spotřebitelé o tom, jak byl dotčený výrobek vyroben a uveden na trh.

7. Kdo je odpovědný za vadné výrobky vyrobené mimo EU?

Podle stávající směrnice o odpovědnosti za výrobky jsou za vadné výrobky vyrobené mimo Unii odpovědní dovozci. Je tomu tak proto, že by bylo pro spotřebitele příliš obtížné požadovat náhradu škody od společností mimo Unii.

Dnešní globální hodnotové řetězce umožňují spotřebitelům nakupovat výrobky ze zemí mimo Unii přímo, tedy bez dovozce. Z tohoto důvodu nová směrnice o odpovědnosti za výrobky umožní spotřebitelům požadovat náhradu škody od zástupce výrobce ze země mimo EU. Díky nařízení o dozoru nad trhem a nadcházející revizi nařízení o obecné bezpečnosti výrobků to znamená, že bude existovat odpovědná osoba se sídlem v EU, od které bude možné požadovat odškodnění.

Distributoři (prodejci off-line a on-line) mohou nést také odpovědnost v případě, že na požádání poškozené osoby nesdělí jméno odpovědné osoby se sídlem v EU. To platí i pro on-line tržiště, ale pouze tehdy, pokud se spotřebiteli prezentují jako distributor.

8. Jaký je vztah mezi touto novou směrnicí o odpovědnosti za výrobky a aktem o umělé inteligenci?

V dubnu 2021 zveřejnila Komise návrh nařízení o umělé inteligenci. Akt o umělé inteligenci stanoví pravidla k zajištění toho, aby systémy umělé inteligence splňovaly vysoké bezpečnostní požadavky, což zahrnuje zabudované vedení protokolů a prvky kybernetické bezpečnosti. To je podobné tomu, co stanoví jiné právní předpisy EU v oblasti bezpečnosti pro jiné výrobky, jako jsou stroje, rádiová zařízení nebo spotřební výrobky obecně. Revidovaná směrnice o odpovědnosti za výrobky jasně stanoví, že všechny tyto povinné bezpečnostní požadavky, včetně požadavků stanovených v aktu o umělé inteligenci, by měly být zohledněny při posuzování, zda je výrobek vadný. Z revidované směrnice o odpovědnosti za výrobky rovněž jasně vyplývá, že software, včetně systémů umělé inteligence, je výrobkem. Jsou-li tedy systémy umělé inteligence vadné a způsobí-li smrt, zranění osob, škodu na majetku nebo ztrátu dat, mohou poškozené osoby s odvoláním na směrnici o odpovědnosti za výrobky požadovat náhradu škody. Revidovaná směrnice o odpovědnosti za výrobky poskytne podnikům právní jistotu a rovné podmínky, které potřebují k investování do technologií umělé inteligence, a poskytne spotřebitelům ochranu, kterou potřebují k tomu, aby v budoucnu podpořili zavádění výrobků využívajících umělou inteligenci.

9. Jaký je vztah mezi touto směrnicí a navrhovanou směrnicí o odpovědnosti za umělou inteligenci?

Směrnice odpovědnosti za výrobky činí výrobce jednoznačně odpovědnými za škody způsobené jejich vadnými výrobky – to se vztahuje na celou škálu výrobků, včetně softwaru a systémů založených na umělé inteligenci. Směrnice o odpovědnosti za výrobky však neexistuje izolovaně a oběti mají často možnost volby, na jakém právním základě chtějí uplatnit nárok. Všechny členské státy mají režimy subjektivní odpovědnosti, které vyžadují, aby poškozené osoby prokázaly, že škodu, kterou utrpěly, někdo zavinil. Pokud se oběť domáhá náhrady škody podle takovýchto vnitrostátních pravidel subjektivní odpovědnosti (např. za škodu, na kterou se směrnice o odpovědnosti za výrobky nevztahuje, jako je porušení základních práv nebo nároky uplatňované vůči uživatelům výrobků spíše než vůči výrobci) a nárok se týká škody způsobené systémem založeným na umělé inteligenci, navrhovaná směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci by za určitých podmínek mohla pomoci stěžovatelům překonat obtíže, kterým by jinak mohli čelit z důvodu neprůhlednosti dotčeného systému založeného na umělé inteligenci.