Co to vlastně je dividendová akcie? A jak si typicky vedla v období vyšší inflace?

Před časem jsem se tu věnoval akciím firem s potenciálem pro rychle rostoucí dividendy. Tedy společnostem, které jsou povětšinou silné, s dobrým tokem hotovosti. Morningstar přišla tehdy s celým seznamem podle ní navíc podhodnocených firem, které by měly být právě tohoto typu. Našli jsme na něm Microsoft, Merck, Intel, Medtronic, Aiproducts, či třeba Citi. Za dividendové akcie tu tedy byly považovány ty s prospektem vysokého růstu dividend. Ale za dividendové tituly mohou být považovány i jiné „druhy“. Na ně se dnes podíváme a pak na jejich výkony v době vyšší inflace.

Následující graf ukazuje výkony akcií s vysokým růstem dividend a vysokým dividendovým výnosem během různých období podle výše inflace:

Zdroj: Twitter

Máme tu tedy dva druhy dividendových akcií a zdá se, že ve všech inflačních režimech si historicky vedou lépe než celý trh. Při nízké inflaci je rozdíl oproti indexu jen minimální, opak ale platí při vyšších tempech inflace. A to zejména u akcií s nejvyšším dividendovým výnosem. Proč má přitom nějaká akcie vysoký dividendový výnos? Jinak řečeno, proč je cena její akcie relativně nízko ve srovnání s jejími dividendami?

Dá se to říci tak, že investoři si v případě akcií vyznačených světle modrými sloupci současných dividend tolik necení, platí za ně nižší ceny a příčiny mohou být dvě: Buď je firma/akcie hodně riziková. A nebo se u ní čeká jen nízký růst zisků a dividend, či dokonce jejich pokles. Tato skupina se nám tedy rozděluje na dvě části a celkově tu tedy máme tři skupiny „dividendových“ akcií: 1) Ty, u kterých se čeká vysoký budoucí růst dividend. 2) Ty, které nyní nabízí vysoký dividendový výnos kvůli vysokému riziku. A 3) ty, které nabízí takový výnos kvůli nízkému růstu, či stagnaci. Zde přitom jde často o akcie, které jsou naopak méně rizikové.

Zástupce první skupiny prezentoval třeba zmíněný seznam od Morningstar. Jak ukazuje graf, tento typ akcií může být dobrým zajištěním proti vysoké inflaci (viz i moje včerejší úvaha zabývající se tím, jak moc dobře fungují v tomto smyslu akcie jako celek). Jak jsme ale konstatovali, akcie s vysokým dividendovým výnosem byly v tomto ohledu ale v minulosti výhodnější. V indexu SPX přitom mezi takovými tituly najdeme zejména utility, telekomy a podobné společnosti málo citlivé na cyklus (tj. méně rizikové). Ale také s omezeným růstovým výhledem. Nejde tedy o skupinu, která by nabízela vysoký dividendový výnos kvůli vysokému riziku.

Proč by vlastně měly dividendové akcie ve smyslu popsaném výše představovat dobré zajištění proti inflaci? Pokud tomu tak v minulosti bylo, musely být odolné jejich valuační násobky a/nebo jejich ziskovost. Tedy schopnost ve vysokoinflačním prostředí promítat ceny vstupů do cen prodejních. Výše zmíněné sektory se přitom ale úplně nekryjí s těmi, které jsem v souvislosti s dobře si vedoucími odvětvími a inflací zmiňoval včera (zejména materiály a doprava) – opět viz včerejší úvaha.