Minulá vláda žádnou důchodovou reformu neprosadila. Paní ministryně Maláčová a její „Komise pro spravedlivé důchody“ sice nějaký návrh připravila, ale šlo však o takový nesmysl, že jeho nerealizace byla v rámci možností tím nejlepším, co nás mohlo potkat. Jen pro připomenutí, o co vlastně šlo. Důchod se měl rozdělit na část solidární, která by se vyplácela ze státního rozpočtu a část zásluhovou, která by se, podobně jako je tomu dnes, vyplácela na základě odpracovaných let a dosažených příjmů.
Je zřejmé, že tento návrh by vyvolal velký průvan ve státní kase. Pokud by totiž solidární důchod dosahoval 10 000 korun, o kterých se hovořilo nejčastěji, bylo by ročně na jeho výplatu třeba kolem 300 miliard korun. Což je téměř tolik, kolik nás stál v roce 2020 Covid. Ten se však snad jednou dostane pod kontrolu a nebude tak nadále erár vysávat. Ovšem těch 300 miliard bychom museli vyšpulit každý rok.
Ovšem takovými „margináliemi“, jako kolik to bude stát a kde na to vzít, se komise paní ministryně nezabývala. Stejně by k ničemu nedošla. Ono to totiž není ufinancovatelné. A jakým nesmyslem „reforma“ byla, dokládá ostatně i to, že tento návrh odmítli podpořit dokonce i členové vlády za ANO. A ty rozhodně nelze podezírat z toho, že by se při utrácení veřejných peněz nějak žinýrovali a nebyli by ochotni pustit chlup. Ale tohle byla zřejmě silná káva i na ně.
Návrh se tak nedostal ani na projednávání vlády a zdálo se, že s koncem minulého volebního období spadnul pod stůl. Nejspíš šlo však pouze o zdání, které klame. Před nedávnem totiž nový (pravděpodobný) ministr práce a sociálních věcí pan Jurečka v jednom z rozhovorů prohlásil něco, co mi vyrazilo dech. Podle něj by se totiž mělo na práci „Komise pro spravedlivé důchody navázat“ s tím, že v ní pracovali i „experti“ napříč politickým spektrem, a byla by škoda, aby přišla ta spousta „dobré“ práce vniveč. A že bude stačit návrh pouze parametricky upravit.
Nejspíš máme s panem Jurečkou trochu jinou představu o tom, čemu se říká „dobrá“ práce. Podle mne takto nelze rozhodně označovat něco, co zatíží státní rozpočet v řádu stovek miliard ročně. Navíc mám pocit, že tak nějak nepochopil (a zjevně nejen on, ale i celá ta slavná komise), co je v otázce důchodového systému tím hlavním problémem k řešení.
Většina „reforem“ se totiž soustředí především na to, jak peníze na důchody přerozdělovat. Tedy jestli více zvýhodnit třeba rodiče, kteří vychovali více dětí, nebo lidi, kteří pracovali v náročných profesích. Ovšem tou základní otázkou je podle mne úplně něco jiného – kde vzít na financování penzí peníze? Systém je totiž v červených číslech a jeho deficit se bude zvyšovat tak, jak bude ubývat lidí v produktivním věku a zvyšovat se počet těch v důchodovém. A protože erár něco takového dlouhodobě utáhnout nemůže (stovky miliard ročně je zkrátka nesmysl), tak zbývá už jenom jeden jediný zdroj. Tím jsou sami důchodci. Samozřejmě nikoliv době, kdy už penze pobírají, ale tehdy, když ještě vydělávají.
Je totiž evidentní, že tím dalším zdrojem nemůže být nic jiného než nějaká složka kapitalizační. Tedy onen mnoha lidmi proklínaný II. pilíř. Jen se musí jeho zavedení připravit a prosadit jinak, než jak se o to pokoušela vláda Petra Nečase. Tedy nikoliv „převálcovat“ opozici silou, ale najít konsenzus. Což samozřejmě není nic jednoduchého. Proto si ale politiky volíme, aby se dokázali na důležitých otázkách dohodnout. Jinak totiž čeká každou další důchodovou reformu to samé, co tu Nečasovu. Nová vláda ji shodí.
Koalice SPOLU, která vyhrála volby a jejímž členem je i pan Jurečka, slibovala voličům změnu. Což mimo jiné znamená, že bude řešit záležitosti, které předchozí vláda zanedbala. Otázka penzí mezi ně nepochybně patří. Je to navíc úkol urgentní. Pokud totiž neuděláme něco teď, zůstanou za pár desítek let dnešním čtyřicátníkům a lidem mladším jenom oči pro pláč.
Tím řešením ovšem není navázání na návrhy „Komise pro spravedlivé důchody“, protože jsou jednak neufinacovatelné a jednak neřeší podstatu. „Reforma“ spočívající v kašírování současného systému a ve změně pravidel přerozdělování peněz na důchodovém účtu je nedostatečná, a nepovede k ničemu jinému než k tomu, že dříve či později už nebude co přerozdělovat. A jestli to pan Jurečka nechápe, tak se obávám, že jedinou změnou, která tato vláda v otázce penzí přinese, bude jiné jméno na dveřích kanceláře ministra…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
_w60h45_w76h50.png)
RSS
Přebírání zpráv
