Experiment odhalil přetrvávající nejistoty lidí po koronaviru

Výzkum expertů na bezpečnost z Masarykovy univerzity ukázal, jak se lidé cítí po ukončení nouzového stavu. 

Plán zkoumat individuální reakce lidí na hrozby v kyberprostoru měli odborníci na bezpečnost z Fakulty sociálních studií MU už před třemi lety. Když uhodila pandemie koronaviru, naskytla se jim jedinečná možnost porovnat to s reakcemi na úplně jinou společenskou hrozbu. Výsledky jejich srovnání teď ukazují, že na zmírňování obav v obou případech funguje stejná informační taktika spočívající v zasazování problému do kontextu. Zároveň je ale zjevné, že lidé trpí po ukončení nouzového stavu řadou nejistot.

Zasazování do kontextu je pro odbourání strachu nejúčinnější

Taktiky, kterými se ve společnosti předchází pocitu ohrožení, jsou známé a vycházeli z nich i bezpečnostní výzkumníci. Pokud je potřeba měnit emoce lidí, používají se tři konkurenční techniky: První posiluje motivace lidí, aby problém racionálně pochopili, a díky tomu změnili názor. Druhá se zaměřuje na emoce ostatních lidí a apeluje, aby obdobně k problému přistupovali všichni. A třetí obnáší zasazení problému do kontextu a realisticky vykresluje riziko. V případě ohrožení terorismem to znamená třeba srovnání, jak velká je pravděpodobnost úmrtí Středoevropana v důsledku terorismu ve srovnání s autonehodou.

„Když jsme dělali experimenty zabývající se terorismem, vyšla nám právě třetí varianta jako ta s největším potenciálem snižovat emoční zátěž. Při následném měření emocí účastníků experimentu reportovali lidé vystavení takto zarámovaným sdělením, že jsou klidnější, než lidé ve zbývajících dvou skupinách,“ přibližuje výsledky politolog Roman Chytilek, jeden z členů výzkumného týmu.

Že se bude zabývat koronavirem, by ho na začátku projektu ani ve snu nenapadlo. Když se ale nákaza rozšířila, využil s kolegy výzvy Technologické agentury ČR a přidali do existujícího výzkumu nový modul týkající se právě epidemie. Také v tomto případě vyšlo, že zasazování do kontextu je pro snižování strachu nejúčinnější. „Velké rozdíly v chování a prožívání mezi jednotlivými skupinami jsme ale nenaměřili. Zkušenost s epidemií je na rozdíl od terorismu příliš čerstvá a žitá, aby ji bylo možné snadno ovlivnit,“ vysvětluje Chytilek s tím, že najevo přitom vyšla řada nejistot a specifik.

Větší strach, větší poslušnost

Jedním z cílů celého projektu měla být formulace postupů, jakými je konkrétně možné obavy lidí ze společenských hrozeb snižovat. Životu společnosti strach jejích členů obecně nesvědčí. V koronavirové éře ale dostali výzkumníci příležitost osahat si i pověstnou výjimku potvrzující pravidlo.

„Posilování strachu v lidech zvyšuje jejich ochotu participovat na protikrizových opatřeních. Příkladem toho byla například situace v Rakousku, kde bylo premiéru Kurzovi vyčítáno, že vláda v lidech až příliš živila obavy z pandemie,“ dává příklad Chytilek. Z později zveřejněných dokumentů plyne, že se to opravdu dělo. Vláda se tak cíleně rozhodla, aby získala větší ochotu lidí podřídit se striktnějším opatřením.

Nejistota a neochota k zásahům do osobního života

Teď už by ale měla nastat doba zmírňování paniky a lidé by se měli vracet co nejvíc k normálnímu životu. Říká to teorie a hodilo by se to také podle nálad, které zmonitoroval bezpečnostní experiment. Zapojilo se do něj 300 respondentů, takže není pro českou populaci reprezentativní, přesto ale naznačil další směry výzkumu, kterým bude tým z Fakulty sociálních studií MU věnovat v dalších letech.

Účastníci dostali řadu otázek na to, jak hodnotí chování vlády nebo médií v době pandemie a jaká mají očekávání do dalších týdnů a měsíců. „Například nejnižší míra souhlasu vyšla u tvrzení, že média informovala o onemocnění přehledně, a nejvyšší míra souhlasu naopak s tím, že média o událostech referovala, jako by šlo o sportovní závody, které se zaměřují jen na počty mrtvých a nakažených,“ vytahuje z výsledků Lenka Hrbková, další členka výzkumného týmu. Lidé měli také tendence souhlasit s tím, že média se zabývala koronavirem zbytečně moc a na úkor jiných témat.

Jiné otázky se týkaly očekávání účastníků studie, jak bude vypadat jejich budoucí život. Ať už se nad nimi měli zamyslet s ohledem na svoji budoucí práci nebo osobní život, destinace dovolené nebo na své chování v místech s velkou koncentrací lidí, volili respondenti na odpovědní škále středové hodnoty. Vyplývá z toho určitá nejistota a skutečnost, že lidé zatím nemají vyjasněné, jak velkou změnu životního stylu pro ně bude epidemie představovat.

Kromě toho si respondenti protiřečili v opatřeních, která by se k prevenci nákazy měla přijmout. Zatímco v jedné otázce vyslovili většinový souhlas s tím, aby se na vývoj vakcíny proti koronaviru vydala částka rovnající se rozpočtu ministerstva obrany (což mělo být pro letošek přes 75 miliard korun), v jiné se lidé rozpoltili nad tím, zda jsou pro povinné očkování. „Dá se očekávat, že v otázce povinného očkování si budou politické autority počínat velmi obezřetně,“ komentuje reakce lidí Miroslav Mareš, vedoucí výzkumného projektu.

„Lidé měli obecně tendenci schvalovat opatření, která se moc netýkají jejich životů a naopak odmítat ta, která se jich přímo dotýkají,“ shrnuje Chytilek. V tomto duchu lidé schvalovali zákaz konzumace exotických živočichů při cestách do zahraničí. Naopak se jim výrazně nelíbila možnost, že by stát omezil možnost nákupu běžně dostupných léků typu paralen v zájmu toho, aby se dostalo na nemocné lidi. Výrazný nesouhlas panoval také se zavedením jakýchkoliv opatření zasahujících do soukromí lidí.