75 let od ukončení druhé světové války - Den vítězství 8. května

8. května 1945 byla podepsána kapitulace ozbrojených sil nacistického Německa spojeneckým mocnostem v Berlíně a tento den je uznáván jako konec druhé světové války v Evropě. Druhá světová válka byl nejrozsáhlejší konflikt, které lidstvo rozpoutalo a s jeho politickými důsledky jsme se potýkali i následně. Znamenal více než 60 milionů mrtvých, holokaust, ztráty na životech mezi civilisty, překreslování hranic, rozpady historických spojenectví.

Letos se půlkulaté výročí velkolepě oslavit vzhledem k mimořádné situaci nepovede, ale menší připomínky probíhají. Rovněž veřejnoprávní média se konci druhé světové války a Pražskému povstání systematicky věnují. Prezident České republiky Miloš Zeman i premiér Andrej Babiš postupně položili věnce na pražském Vítkově u Hrobu neznámého vojína. Jednotlivé osobnosti, rovněž předsedové horní i dolní komory Sněmovny Miloš Vystrčil a Radek Vondráček, se pietního aktu účastnili postupně, vzhledem k protikoronavirovým opatřením tak, aby se nepotkali.

Není to dávno, co jsme se v dějepise učili, že za osvobození vděčíme Rudé armádě, přestože čeští lidé sice obrátili v ulicích nějaký ten náklaďák a vytrhali dlažební kostky do barikád. Ale že Pražské povstání znamenalo tvrdé boje a spoustu padlých při bojích nedostatečně ozbrojených Pražanů s těžce vyzbrojenými vojáky Wehrmachtu, že se na stranu pražských povstalců v noci z 5. na 6. května přidaly lépe ozbrojené jednotky Vlasovovy armády pod velením generála Buňačenka, že většinu západní části republiky osvobodila americká vojska generála Pattona... to jsme si začali připomínat až poměrně nedávno. 

A přestože už uplynulo tolik času a odstup by nám měl dovolit větší nadhled a objektivní posouzení historických událostí, dějepisci se i dnes přou o vyjádření dnešních politiků: "že Rudá armáda vstupovala do prakticky osvobozené Prahy, že bychom si měli být vědomi rozhodného přínosu vlasovců k osvobození Prahy, že postava maršála Koněva je nejen z pohledu českých dějin a jeho podílu i na událostech roku 1968 hodna komplexnějšího pohledu, než jen adorace..."

Pohled ideologicky jednoznačnou optikou let minulých je v novodobém přístupu podrobován pohledům z různorodých úhlů - snad nejlépe to ilustrují pražské památníky: ukázalo se, že tank na smíchovském náměstí Kinských, dříve Sovětských tankistů není ten první, co vjel do Prahy, byl přetřen na růžovo, odstraněn, pak zakopán do trávníku... socha maršála Koněva byla (přes odpor některých) před pár lety doplněna vysvětlujícím textem a teď dokonce odstraněna, a zmínění vlasovci se dočkali památníku za to, že své životy byli ochotni položit za osvobozování Prahy. 

Je dobře, že se můžeme nad těmito okolnostmi dnes zamýšlet a diskutovat je nahlas. Dnes bychom ale především měli uctít oběti tohoto konfliktu a vyzdvihnout odvahu všech, kdo proti nacistické totalitě vystupovali, v přímé konfrontaci boje i v odboji, politicky i uměleckou tvorbou. 

Více ke Dni vítězství najdete v našem kalendáři zde: https://www.kurzy.cz/kalendar/den-vitezstvi-8-kveten/