Platina dnes překonala hranici 1000 dolarů za unci. Letošní mánie po drahých kovech se tím dále stupňuje

Platina v posledním týdnu nebývale zdražila. Okamžitá cena drahého kovu vyskočila od minulé středy o více než třináct procent. Termínový kontrakt na platinu pak dnes překonal psychologickou hranici 1000 dolarů za unci, poprvé od loňského února. Letošní mánie po drahých kovech se tak dále stupňuje.

Ze čtyř základních drahých kovů – vedle platiny jde ještě o zlato, stříbro a palladium – si ovšem platina nevede nejlépe. Od začátku letošního roku zhodnotila v českých korunách „jen“ o 28,8 procenta. Hůře je na tom z drahých kovů už jedině zlato, které od letošního Nového roku zhodnocuje v korunách o 25,6 procenta. A to navzdory svému letošnímu růstu na více než šestileté cenové maximum, přes 1550 dolarů za troyskou unci.

Nejlépe je na tom letos z drahých kovů stříbro, které v korunách zatím zhodnocuje o 30,5 procenta. Palladium pak přidává v korunách 28,9 procenta.

Za aktuálním strmým zdražováním platiny jsou podobné důvody, které letos vzhůru pohání i další drahé kovy. Drahé kovy totiž představují pojistku pro časy nejistoty a možné ekonomické krize. Její pravděpodobnost narůstá z důvodu stupňující se obchodní války mezi USA a Čínou, ale také kvůli nejistotě spjaté například s děním kolem brexitu. Investoři zpravidla za primární bezpečné útočiště ve formě drahého kovu považují zlato. Když však cena zlata citelně roste, což je letošní případ, začnou se poohlížet také po dalších drahých kovech, včetně právě platiny. Ta se jinak – podobně jako další drahé kovy – používá jak v průmyslu (například v automobilových katalyzátorech, ke snížení emisí), tak třeba ve šperkařství.

Atraktivita drahých kovů vzrůstá i kvůli politice světově významných centrálních bank. Ty teď buď snižují úrokové sazby, nebo takové snižování signalizují. To zvyšuje poptávku po drahých kovech, jejichž klíčovou nevýhodou je fakt, že žádný úrok nenesou. Jestliže ovšem přílišný úrok nenesou ani jiná aktiva, z důvodu politiky centrálních bank, klíčová nevýhoda drahých kovů mizí a zůstává jejich výhoda v podobě fyzické povahy – toho, že si na ně lze sáhnout – a toho, že svoji hodnotu si drží po tisíciletí, což z nich právě činí onu „pojistku pro zlé časy“.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, CZECH FUND