Sto let s korunou a deset bolestivých investorských zkušeností (2/2)

Dne 10. dubna 1919 se zrodila koruna československá a nedávno jsme oslavili sto let koruny! Nabízí se nám tak unikátní pohled do zpětného zrcátka, co uplynulé století přineslo československým a následně českým investorům. Celkově to byla pořádná jízda. Koruna bohužel nebývala vždy pevná, politika bývala spíše zrádná a peníze v matraci několikrát přišly o podstatnou část hodnoty.

Dějství šesté – devalvace koruny

Sametová revoluce přinesla proměnu centrálně řízeného hospodářství v tržní ekonomiku. Oficiální kurz byl zrušen v lednu roku 1989. Následně byla započata devalvace koruny ve třech fázích, která šla vstříc vývozcům, aby získali výhodnější pozici na zahraničních trzích. Došlo ke dramatickému zdražení zboží z dovozu, koruna oslabila a z ulic zmizeli veksláci. Před devalvací se na černém trhu prodával dolar za 40 korun, zatímco oficiální kurz byl 15 korun. Meziroční inflace za rok 1990 přesáhla 50 procent.

Poučení – často se se zrozením nového státního uspořádání a s otevíráním hospodářství světu propadá hodnota lokální měny. V takových momentech se obyvatelstvo uchyluje k tzv. dolarizaci, tedy nákupu časem prověřených tvrdých měn. Historicky tuto roli hraje dolar, kdysi dávno před ním britská libra (v časech, kdy koloniální Británie bývala skutečně Great), v současné době se sem řadí ještě švýcarský frank, euro či japonský jen.

Dějství sedmé – koruna česká a slovenská

V roce 1993 se rozpadlo Československo. V únoru se kolkovala společná měna, u nás začala platit koruna česká. Ta se stala volně směnitelnou až v roce 1995, kdy byl zrušen limit pro nákup devizových prostředků pro občany. Fixní režim kurzu nezávislá ČNB držela až do května 1997, kdy jej opustila pod tlakem problémů v bankovním sektoru a finanční krize ve světě.

Byla obnovena pražská burza a ve dvou vlnách proběhla kupónová privatizace. To byl snad největší přesun majetku v dějinách našeho hospodářství, bohužel na něm zbohatli jen vybraní jedinci. Nechci to lacině kritizovat, doba byla komplikovaná, a pokud se srovnáváme s ostatními postkomunistickými státy (například při pohledu na ekonomická data typu HDP na hlavu anebo údaje o vývoji průměrné délky dožití), transformace našeho hospodářství patří mezi ty nejúspěšnější i v globálním kontextu. V rámci zemí našeho regionu si každá země prošla jiným privatizačním příběhem. Bohužel výraz „fond“ tehdy nabral negativní konotaci, která stále přetrvává.

Po zkušenostech zkraje devadesátých let i někteří Češi propadli kouzlu dolarizace, fakticky lásce k dolarům a tehdy německé marce.

Poučení: Kupónová privatizace byla pro všechny, ale zbohatli na ní jen ti vybraní.

Dějství osmé – vstup do EU a nadechnutí české burzy

Poté se stalo něco překvapivě příjemného, česká ekonomika začala okolo milénia šlapat. Vidina plnohodnotného členství v EU s sebou přinesla příliv zahraničních investic a tlaky na růst produktivity. Důležité datum pro nás nastalo se vstupem do EU v květnu 2004, kdy jsme se oficiálně zavázali jednoho dne přijmout euro. Zahraniční investoři s sebou přinášeli nejen sofistikovanější výrobní postupy, ale i tzv. firemní governance. Diskuse o montovnách mnohokrát proběhla, faktem však je, že se naše hospodářství hodně posunulo v hodnotovém řetězci, snížily se makroekonomické nerovnováhy a česká koruna hodně posílila. Dolar už dávno není za 40 korun, jak si někteří z nás stále pamatují. Koruna byla nejsilnější vůči euru v létě roku 2008 až na úrovni 22,90 CZK/EUR, v předvečer finanční krize. Takové posílení koruny zase ubralo na ziscích ze všech zahraničních aktiv, pokud tedy nebyly investice měnově zajištěné (což asi nebyly, protože to tehdy nebylo jednoduché a celkově byl trh v plenkách). Mimochodem, všimli jste si, že koruna k euru už deset let neposiluje?

Česká burza se opět připomenula světu, investování do domácích titulů bylo pro mnoho jedinců fakticky povinné. Smutným faktem je, že mnohé významné emise se stále nedostaly na svá předkrizová maxima roku 2008 a nejedna firma zkrachovala. Ukázalo se, že investice doma nemusejí dopadnout dobře, i když to tady přece „známe lépe než kdokoliv jiný“. I nyní se mnozí významní čeští investoři zuřivě povzbuzují na sociálních sítích a komentují své milované tituly, na růst cen akcií to však nestačí.

Poučení: Měnové riziko je nezbytnou součástí všech nekorunových investic. Domácí burza ano, ale jako doplněk globálně postaveného portfolia.

Dějství deváté – intervence ČNB

Na podzim 2013 ČNB oslabila korunu vůči euru o 7 %. Původně na necelý rok, nakonec v tomto režimu ČNB zůstala takřka celý olympijský cyklus. Nezamýšleným vedlejším efektem byla deformace českého dluhopisového trhu - české bondy po 4 roky v kontextu s následující normalizací měnové politiky prakticky nic nepřinášely. Sedmiprocentní oslabení měny způsobilo obrovský křik ze strany odborné i neodborné veřejnosti, paradoxně nejvíce ze strany silných odpůrců eura a jasných zastánců nezávislé měnové politiky.

Poučení: Státní dluhopisy nemusejí vždy vydělávat, dluhopisy nemusejí mít vždy parametry konzervativní investice. A to vůbec nemluvím o korporátních bondech, jejichž emise v posledních letech zaplavily český trh.

Dějství desáté – Home Country Bias aneb příliš zaměření na domov škodí

Byla to jízda. Investování a dlouhodobé uvažování u nás není zažité a s přihlédnutím k naší vlastní historii se ani není čemu divit. Dlouho platilo, že vrcholem investičního umu je vkladní knížka. Historicky totiž u nás byla celá řada období, kde selhalo držení všech tříd aktiv!

Warren Buffett tvrdí, že Amerika je velká země, která nabízí nepřeberné firemní příběhy, a proto nemá důvod investovat mimo ni. Je to skutečně jediná země na světě, kde složíte diverzifikovaný portfoliový mix ze státních dluhopisů a akcií obchodovaných na domácích burzách. Globální expozici americký investor získává prostřednictvím zahraničního působení korporací. Evropa bohužel není pro investory optimální. Z pohledu akcií mně chybí nové firmy, které v Evropě vznikají minimálně (zkusíte sami vyjmenovat evropské technologické firmy?). Dluhopisová část je bohužel nefunkční kvůli měnové politice ECB a záporným výnosům evropských státních bondů.

Poučení: Smiřme se s tím, že pro uchování hodnoty našeho majetku musíme diverzifikovat, a to napříč všemi aktivy i geograficky. Svět se točí i nadále a průšvihy neskončily, proto strategie všechna vejce v jednom košíku nezní ani dnes jako ten nejlepší nápad.

Koruna dnes a zítra

Samostatná česká měna se opírá o svoji centrální banku. V rámci regionu se Česká národní banka pravděpodobně těší největší důvěře zahraničních investorů. Koruně trochu ubírá na atraktivitě zařazení Česka do regionu Emerging Europe, kde nemáme z politicko-ekonomického pohledu zrovna dvakrát stabilní sousedy. Podle klasifikace Bloombergu je ČR zařazena do skupiny zemí Eastern Europe, tedy do spolku začínajícího Albánií a Arménií, přes naše středoevropské sousedy, ale i Moldávii, Srbsko až po Turecko a Ukrajinu. Občasný výkyv na rozvíjejících se trzích proto může stáhnout i českou korunu.

Pokud si však analytici v Londýně nebo New Yorku dají práci a podívají se na naše makroekonomická data, najdou přívětivý obrázek, který se velmi vymyká standardu zemí z našeho regionu a vlastně i celé EU. Jde například o kumulovanou výši státního dluhu, nezaměstnanost nebo inflaci. Ekonomika rostoucí rychleji než staré země eurozóny a přebytková obchodní bilance i běžný účet zase indikují, že česká koruna by měla mít tendenci posilovat.

Jestli se však koruna dožije dalšího staletí, o tom si rozhodneme sami volbou své politické reprezentace, neboť podoba měny je rozhodnutí čistě politické.

Autorem textu je hlavní investiční stratég ČSOB Jaroslav Vybíral. První část článku, publikovaného již dříve na penize.cz, jsme na webu patria.cz zveřejnili včera.