Ekonomie není pro šprty

Po poslední finanční krizi se objevila řada hlasů, která tvrdila, že ekonomie a ekonomové totálně zklamali a že je třeba něčeho úplně nového. Souhlasím jen z malé části. Ekonomové jsou jen lidé a i když někteří rádi předstírají, že mají nějakou věšteckou kouli, tak předpovídat budoucnost nedovedou. Měli by ale poukazovat na slabé stránky systému, různé scénáře dalšího vývoje a podobně a v tomto smyslu (jsme) zklamali. Podobné je to s údajnou potřebou nějaké nové teorie, či pohledu na fungování hospodářství. Nic takového není třeba, vždyť třeba o finančních krizích trefně hovořil už Minsky. Jde v naprosté většině případů „jen“ o to správně používat nástroje, které již dobu máme. Občas se objeví nějaká specialita, kdy se svět zarputile odmítne chovat podle našich modelů. To ovšem nemusí naznačovat, že model je špatně, ale že jej nasazujeme na špatnou situaci.

Již nějakou dobu se hodně hovoří o údajné smrti Phillipsovy křivky. Tedy v současném kontextu o tom, že zmizela historická a také intuitivní vazba mezi klesající nezaměstnaností a rostoucími mzdovými a inflačními tlaky. Jakoby se stále napjatější situace na trhu práce v některých ekonomikách za každou cenu odmítala projevit do rychlejšího růstu mezd a prodejních cen. V tuhle chvíli jsme asi tak v momentu, kdy se zdá, že Phillipsova křivka dlouhodobě hibernovala, ale na pohřeb to není – jde jen o to, jak dlouho bude v nečinnosti (což je mimochodem v kostce shrnuté téměř celé dilema dalšího nastavení monetární politiky v USA i jinde). Investiční společnost Pictet pak v jedné ze svých posledních analýz poukazuje na extrémní verzi této hibernace a to u řidičů kamionů v USA.

Na nedostatek řidičů, či přesněji řečeno přepravních kapacit v tomto segmentu transportního trhu v USA již média poukazují nějakou dobu. Pokud bychom ale čekali, že tento stav povede k nějaké mzdové explozi, hrubě by se mýlil. Jak ukazuje následující graf, zatímco i ceny nabírají na rychlosti růstu, tempo růstu mezd se naopak znatelně snižuje a poslední data poukazují dokonce na jejich černonulovou stagnaci:

Vyvrací podobné jevy standardní ekonomické teorie? Ne. Jen nám důrazně připomínají, že každá teorie je ve svém základu jakousi rovnicí, která říká „pokud platí, to, to a to, pak by se mělo stát to, to a to“. My ale často zapomínáme na některá předpokladová „to“, třeba proto, že v historii byla samozřejmostí. V souvislosti s výše uvedeným například platilo, že lidé dříve měli vůči firmám vyšší vyjednávací sílu a byli jí ochotni uplatnit, zatímco dnes je jejich vyjednávací síla nižší třeba kvůli změnám na trhu práce, či zoligopolnění některých odvětví. A ani tuto menší sílu možná nejsou zaměstnanci ochotni tolik uplatňovat, protože i deset let po krizi si stále pamatují, jaké je to žít s hrozbou ztráty zaměstnání.

Jak jsem tedy naznačil, podobné jevy nejsou důkazem, že potřebujeme nové teorie a pohledy, ale jen připomínkou, že musíme správně rozumět těm stávajícím. Tedy tomu, jaký je jejich vnitřní mechanismus. Je to podobný jev, jako když se šprt ve škole naučí vzorečky s tím, že látku „zná“, ale ve skutečnosti nechápe její logiku. A pohoří ve chvíli, kdy zadaný příklad neodpovídá přesně procvičovanému mustru. Chyba není ve vzorci a ekonomie není pro šprty.