Joseph Stiglitz (držitel Nobelovy ceny): Recesi odvrátí jedině vyšší konzum

Ekonomická nejistota, která začala v roce 2008, nemá konce. Proč? Joseph E. Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a profesor na Kolumbijské univerzitě, tvrdí, že dokud neporozumíme příčinám vzniku předešlé krize, nemůžeme účinně obnovit postiženou ekonomiku. Problém vidí v klesající globální spotřebě.

"Byla to finanční krize"

V roce 2008 zasáhla svět finanční krize. Politici na obou stranách Atlantiku se vrhli do zachraňování krachujících bank a ve středu zájmu byl rázem celý finanční sektor. Rozmohly se různé stimulační programy, které měly za úkol překlenout výpadek, než se bankovní sektor zotaví a rozběhne se opět úvěrová aktivita.

Zatímco se velmi rychle zotavily zisky bankovních společností, úvěrování se na předkrizovou úroveň navzdory rekordně nízkým úrokovým sazbám nedostalo. Kde je "zakopaný pes"?

Podle reportů bank úvěrování vázne z důvodu nedostatku kredibilních žadatelů. Finanční korporace "sedí" na bilionech dolarů hotovosti. Peníze tedy nejsou tou pravou příčinou, jež by je odrazovala od investic a nabírání zaměstnanců. Malé podniky jsou v poněkud odlišné situaci, nevyhovují přísným podmínkám po poskytnutí úvěru, takže nemohou expandovat - a upadají.

Chybějící dohled nad finančním sektorem měl na svědomí recesi roku 2008, na tom se dnes shodují téměř všichni. Krize po sobě zanechala předlužené domácnosti a hromady přebytečných kapacit na nemovitostním trhu.

Dokud nebudou vlády řešit tento problém, nemůže se spotřebitelská důvěra vrátit k předkrizové úrovni, nehledě na to, o co se politici a regulátoři nyní snaží v bankovním sektoru.

Jak přežít recesi jako investor, zaměstnanec nebo podnikatel

Nemovitostní bublina nebyla jádrem problému

Spojené státy byly "těžce nemocné" ještě před splasknutím nemovitostní bubliny. S pádem Lehman Brothers pouze vypluly na povrch neřešené problémy a slabé stránky americké ekonomiky. Kdyby nebylo bubliny, došlo by k masivnímu poklesu agregátní poptávky už dříve.

Úspory domácností klesly k 1 % a spotřeba 80 % Američanů každý rok odpovídala zhruba 110 % jejich příjmů. I kdyby se podařilo finanční sektor kompletně stabilizovat a rozmařilí Američané dále téměř nespořili, z logiky věci vyplývá, že nemůže jejich roční spotřeba dlouhodobě přesahovat 100 % jejich ročních příjmů.

Kdo tedy hlásá, že se spotřeba zvýší na předkrizové úrovně a bude dobře, žije ve světě fantazie. Už jen kvůli splácení starých dluhů to není možné.

Amerika je obětí svého úspěchu

Rychle rostoucí produktivita práce ve výrobě brzy předčila růst poptávky, počet zaměstnanců ve výrobním odvětví proto začal klesat. Pracovní síla se přesunula do služeb.

Podobná "past zaměstnanosti" způsobila i Velkou hospodářskou depresi 30. let, kdy se prudce snižovaly příjmy v zemědělství a očekával se přesun pracovní síly do výroby ve městech. Jenomže zemědělcům klesly příjmy natolik, že na stěhování do měst neměli. Důsledkem byla ochabující spotřebitelská poptávka, která ve finále způsobila nezaměstnanost i ve výrobě.

Bill Gross (PIMCO): Nový normál je nejlepší varianta, recese nejhorší. Politici by se měli probrat

Strukturální problémy v Evropě zase umocňuje nepružnost pracovního trhu. Počet pracovních míst v sektoru, který ztrácí komparativní výhodu, je omezený. Proto je nutné, aby se zaměstnanci rekvalifikovali, případně stěhovali za prací do jiných regionů. To se Evropané dosud nenaučili.

Důsledkem je to, že v eurozóně ztěžují strukturální situaci některé dlouhodobě nekonkurenceschopné členské státy.

Globalizace prohlubuje nerovnost v příjmech

Na příkladu cen energií ze tento fakt snadno ilustrovat. Zvyšující se ceny energií odčerpávají kupní sílu ze Spojených států a Evropy do ropných velmocí, které však kvůli zvýšené volatilitě na trzích komodit tyto prostředky raději bezpečně ukládají.

Trend oslabování světové agregátní poptávky by mohly zvrátit rozvíjející se trhy, které však zatím masivně hromadí devizové rezervy. Částečně na tom má vinu špatné řízení asijské krize z let 1997 a 1998 ze strany MMF a americké vlády. Země pochopily, že by bez rezerv riskovaly ztrátu své ekonomické suverenity. Jenomže 7,6 bilionu dolarů v jejich rezervách by mohlo rozproudit globální růst, pokud by byly využity na spotřebu.

Příjmovou nerovnost lze pozorovat i na úrovni korporací. Zatímco bankéři rychle obnovili své bonusy, řadovým zaměstnancům mzdy klesají a dochází k dalšímu "rozevírání nůžek". Ameriku už také zasáhly vlny sociálních nepokojů, které se za poslední rok objevují v mnoha regionech.

"Eso z rukávu" musejí vytáhnout politici

Restrukturalizace odvětví probíhá ve vyspělých zemích příliš pomalu. Na vině je stát, jehož rolí by mělo být poskytovat kvalitní vzdělání a zdravotní péči. Bohužel státem financovaný systém vzdělání a přípravy na zaměstnání je v Evropě a USA stále častěji kritizován kvůli tomu, že zhoršuje konkurenceschopnost ekonomiky. Nyní navíc podléhá výdajovým škrtům souvisejícím s trendem deleveragingu, tedy oddlužování, ve vyspělých ekonomikách.

Receptem na oživení je podle Stiglitze stanovení správné diagnózy a naordinování přesně cílených vládních výdajů na usnadnění restrukturalizace, podporu úspory energií a redukci nerovnosti v příjmech.

Tohle během recese vážně nedělejte!