Hrozí globální zpomalení růstu, Řecko není jediný hříšník

Rostoucí zadlužení firem, které způsobilo pád největších světových bank v roce 2008 a zatáhlo finanční systém na pokraj katastrofy, se v posledních týdnech přesunulo o úroveň výše – na úroveň států. Nyní ohrožuje země napříč Evropou a pokud bude ponecháno svému osudu může zničit veškeré zárodky dlouhodobého zotavení i v USA, Číně či Latinské Americe.

Euro padá, problémy nekončí

Dopad na trhy je značný. Euro od začátku roku doposud oslabilo o více než 18% proti dolaru. Zlato v posledních dnech šplhá na historická maxima za pomoci investorů hledajících bezpečný přístav. Někteří analytici jsou toho názoru, že „dluhová krize se v minulých týdnech vymkla kontrole a neexistuje jednoduchá cesta jak ji vyřešit“ (např. Madeline Schnapp z TrimTabs Investment Research). Svět už byl v minulosti svědkem dluhové krize některých zemí ať v Latinské Americe, Africe či Asii, nicméně nyní se takové problémy poprvé týkají zemí rozvinutých. Ty, místo aby problém řešily, doslova přesouvají dluhy z jedné finanční rozvahy do druhé. Některé země, např. Velká Británie, začaly reagovat na tlak trhů a začaly snižovat výdaje. Španělsko a Portugalsko také přišly s plánem úsporných opatření, nicméně problém je tak velký, že investoři nadálé zůstávají v obavách. Krátkodobě byla krize zažehnána zárukami EU za dluhy zemí, nicméně problém rozhodně není vyřešen. Obrovské dluhy však zůstávají. Záruky navíc, jak se ukazuje, nejsou reálnými penězi. Zatím jsou a nejspíš i zůstanou jen politickými proklamacemi.

Cena zajištění roste

Od začátku února se zvýšila cena pojištění rizika bankrotu zemí v Západní Evropě ve srovnání se zajištěním proti bankrotu investičních společností v Severní Americe, což se stalo poprvé v historii. Znamená to, že v průměru je větší riziko bankrotu některé z evropských zemí než riziko bankrotu průměrné americké firmy. Od zveřejnění pomoci ze strany EU se sice cena snížila na 120 bodů, nicméně je stále vyšší než 100 bazických bodů v USA (Na trhu derivátů, 100 bodů znamená náklady zajištění ve výši $100,000 za rok na každých $10 milionů dluhu na 5 let). Tato změna ukazuje, jak se riziko přesouvá ze soukromého sektoru na úroveň států a z USA směrem do Evropy.

Důsledky dluhové krize

Zatímco většina obav směřuje k Západní Evropě, neudržitelné státní dluhy jsou problémem globálním. A zejména vyspělé země kumulují největší dluhy, už to nejsou rozvojové státy jak tomu bývalo v minulosti. Podle odhadů MMF dosáhne dluh nejvyspělejších zemí 100% HDP v roce 2014, před krizí to bylo o 35% níže. Byť si o odhadech institucí můžeme myslet cokoli, prognóza je to hrozivá Situace se stává ještě problematičtější jakmile zadlužení dosáhne 100% HDP. Už teď část zemí platí většinu svých příjmů z daní jen na úroky z dluhu. Jelikož věřitelé jsou většinou zahraniční, nejčastěji USA, peníze opouštějí zemi, která dluží, místo toho, aby byly v ní produktivně investovány. Důsledkem není nic jiného než omezení ekonomického růstu. Podle letošní studie ekonomů Reinhardt a Rogoff v zemích s dluhem přes 90% byl průměrný růst HDP +1,7%. To je poloviční růst oproti zemím s dluhem pod 30% HDP. A tím se dostáváme k pravděpodobnému důvodu aktuální vlny poklesů. Na trzích nejenom v Evropě, ale i v Asii panují obavy, že úsporná opatření zpomalí možné oživení, zastaví ho, či dokonce zavede tyto země zpět do ekonomické recese.

Současný problém už dávno nelze nazývat „řeckou krizí“.

Bc. Miroslav Hlavoň