Komentář: Geithnerův plán vyvolal vlnu nadšení. Skutečně jde o stříbrnou kulku?

Velmi štědrý plán pro všechny investory, kteří by chtěli participovat na programu vykupování „toxických“ aktiv z bilancí amerických bank, včera nabídnul americký ministr financí Timothy Geithner. Ten se zřejmě rozhodl udělat vše proto, aby se vyvaroval podobně negativní reakce obchodníků jako v únoru po jeho nekonkrétním prvotním nástinu a nabídnul tak investorům jasné podmínky, které na Wall Street vyvolaly vlnu nadšení, jež se přetavila do růstu amerického DJIA až o 497 bodů (6,84%). Podle Geithnerova plánu tedy bude vytvořen soukromo-veřejný fond, do kterého bude převedeno 75 až 100 mld. dolarů z již existujícího programu TARP, který v objemu 700 mld. dolarů v minulém roce schválil americký kongres na podporu finančního sektoru. Díky těmto zdrojům a za pomoci soukromého kapitálu, pak bude fond schopen vykoupit z bilancí bank aktiva v objemu 500 mld. dolarů, přičemž celková suma následně může být rozšířena až na 1 bln. dolarů. Banka která se bude chtít zbavit toxických aktiv tak dostává možnost prodat aktiva právě tomuto soukromo-veřejnému fondu, a to za nejvyšší nabízenou cenu. Zhruba až šest sedmin z celkové sumy aktiv přitom obdrží garanci od Federální pojišťovny vkladů (FDIC), přičemž zbylou sedminu napůl zainvestuje vláda a soukromý investor. Zatímco by tak na případném růstu ceny těchto aktiv vydělali shodně jak daňoví poplatníci, tak soukromý investor, rizika poklesu hodnoty jsou pro soukromé investory omezená, zatímco pro daňového poplatníka mohou být teoreticky maximální. Jak včera uvedlo ministerstvo financí na svých stránkách, pokud by se například banka rozhodla prodat balík aktiv v nominální hodnotě 100 mld. dolarů za 84 dolarů, soukromý investor vloží do této investice pouhých 6 mld., ministerstvo financí dalších 6 mld. a zbylých 72 mld. dolarů padá na vrub garancím od FDIC, která může využít maximálního pákového efektu 6:1.

Co více, ministerstvo financí ve spolupráci s Fedem rozhodlo o rozšíření programu TALF, který byl dříve určen k vykupování cenných papírů krytých širokou paletou spotřebitelských úvěrů. Ze současných 200 mld. dolarů tak bude TALF rozšířen až na 1 bln., což vytvoří dodatečné zdroje pro investory, kteří budou chtít nakupovat nejen tato aktiva, ale společně s nimi i cenné papíry kryté hypotékami.

Záměr ministerstva je jednoduchý, a to zbavit banky nelikvidních aktiv, která jsou v současnosti jen těžce ocenitelná, napumpovat do ekonomiky nové peníze a přispět k opětovnému zahájení úvěrové expanze. Fakt že krátce po vyhlášení tohoto plánu oznámili velcí hráči jako Pimco a BlackRock ochotu participovat včera obchodníkům dodal na důvěře a ti se tak ve velkém pustili do nových nákupů akcií, když bylo potvrzeno, že Tim Geithner může počítat s dostatečnou poptávkou ze strany investorů. Přesto podle našeho názoru nadšení a takto strmý růst akciových indexů nemusí být zcela na místě, a to především s ohledem na skutečnost, že pro americké bankéře tento plán rozhodně nepředstavuje zlatý důl a splnění jejich tajných přání. Banky se totiž sice mohou snadno zbavit nelikvidních aktiv, na druhou stranu se však tento prodej zřejmě neobejde bez výrazné slevy z nominální hodnoty aktiv (haircutu), což by mohlo znamenat, že nakonec budou prodávat jen ty nejzoufalejší banky s největší potřebou likvidity. Samostatnou kapitolou je pak dlouhodobější dopad těchto opatření na americkou ekonomiku, který bude podle nás výrazně negativní, a to především díky faktu, že ministerstvo financí společně s Fedem pokračují ve snaze řešit problémy vzniklé přílišnou monetární expanzí, expanzí ještě daleko větší. Namísto ozdravného procesu navracení se ekonomiky zpět k rovnováze (jehož nezbytnou podmínkou je likvidace špatných investic) tak budou reálné zdroje (úspory) pomocí inflace peněžní nabídky přesměrovány zpět k neefektivním investicím, které se budou podílet na udržování bubliny na trhu s nemovitostmi. Výsledkem pak může být dlouhodobý velmi nízký hospodářský růst, společně s rostoucími riziky zrychlení všeobecného růstu cen, který by například již v roce 2010 mohl americkou centrální banku dostat do velmi komplikované pozice.