Forex: Závěr týdne na trhu (5.9.2008)

Sedmým týdnem v řadě (měřeno dolarovým indexem) již zpevňuje americká měna, která si další masivní zisky připisovala také v tomto týdnu, a to především na páru k oběma hlavním evropským měnám, euru a libře. Chuť k nákupům americké měny na těchto párech neslábne (alespoň do pátečního odpoledne) a zatímco k euru dolar zlikvidoval veškeré své letošní ztráty, k libře je nejsilnější od března 2006. K růstu mu opět pomohlo několik faktorů a jedním z hlavních byla opět cena ropy, která od začátku týdne zamířila prudce dolů, když se dostala až pod 104 USD/barel poté, co začátkem týdne pominuly obavy z následků hurikánu Gustav, který těsně před břehy amerického státu Louisiana zeslábnul a ušetřil tak nejen New Orleans, ale také ropné instalace v Mexickém zálivu. Co se amerických fundamentů týká, mezi nejzajímavější se zařadily výsledky ISM, který ve výrobě klesal z červencových 50b. jen nepatrně na 49,9b., zatímco pro služby rostl ze 49,5b. na 50,6b. Těmi hlavními čísly ale byly až v pátek zveřejněné NFP, které nedopadly vůbec dobře a přiměly řadu dolarových býků k uzavírání pozic a vybírání zisků. Počet pracovních míst se v USA podle těchto čísel v srpnu snižoval o 84 tis. (oček.: -73 tis.) a výrazného růstu se dočkala nezaměstnanost, která poskočila z červencových 5,7% až na 6,1%. I přes tato čísla si ale v pátek odpoledne dolar velkou část zisků, které nabral od začátku tohoto týdne, dokázal držet.

Jak euro, tak libra v minulých pěti dnech nebyly schopny vzdorovat prodejním tlakům a prošly si dalším hořkým týdnem. Obě měny táhly dolů především obavy z dalšího zpomalení v Evropě, kde již v 2Q některé z největších ekonomik (Německo, Francie, Itálie) zaznamenaly propad HDP, zatímco jiné (Španělsko a Británie) stagnovaly. Eurozónu trápí zejména útlum domácí a zahraniční poptávky, který se jasně projevil i tento týden na výsledcích, které přicházely z největší německé ekonomiky. Maloobchodní prodeje slábly v Německu popáté za posledních šest měsíců i v červenci, a to o vysokých 1,5%, přičemž odhady hovořily o jejich snižování pouze o 0,1%. Důvodem jsou vysoké ceny, které ukrajují velkou část z kupní síly spotřebitelů, což je jev podobný všem zemím v eurozóně. O nic lépe se nevyvíjí ani zahraniční poptávka, když se v červenci objem nových továrních objednávek snižoval v Německu o 1,8% (oček.: +0,4%) a propadal se již poosmé v řadě. Ostrý propad v objemu objednávek je nepříjemným signálem do dalších měsíců, kdy bude doléhat na průmyslovou produkci, která je již nyní slabá. O tom se mohly obchodníci přesvědčit v pátek, kdy byla zveřejněna červencová dynamika růstu průmyslové produkce, která klesala popáté za sebou, tentokrát o 1,8% (oček.: -0,5%). Zatímco v pondělí euro k dolaru otevíralo na ceně 1,47 EUR/USD, v pátek odpoledne oscilovalo již na 1,43 EUR/USD, přičemž ještě před zveřejněním amerických NFP bylo dokonce o cent levnější.

Ještě v horším stavu než eurozóna se ale nachází britská ekonomika. Ta čelí stejným problémům jako kontinentální Evropa, ke kterým se ale přidávají ještě vyšší úrokové sazby, vyšší inflace a prudce se zhoršující situace na trhu s bydlením. Přestože výsledky PMI pro výrobu, služby a stavebnictví v Británii dokázaly překvapit růstem, i nadále naznačují kontrakci všech tří sektorů a obchodníci na tyto výsledky brali jen minimální zřetel, když tlačili libru každým dnem na nižší hodnoty. Obzvláště znepokojující je situace na trhu s bydlením, kde se propad cen domů stále zrychluje (v srpnu až na 10,5% y/y), což má silně negativní dopad nejen na stavebnictví a trh práce, ale i na spotřebitelskou náladu, která je v Británii na bodu mrazu. Do velmi složité pozice se tak dostávají obě centrální banky (BoE a ECB), které tento týden rozhodovaly o sazbách, jež nakonec znovu ponechaly beze změny na 5%, resp. 4,25%. Zatímco BoE své rozhodnutí nedoprovodila žádným komentářem, za ECB promluvil její prezident Jean-Claude Trichet, který nijak nepolevil ze své protiinflační rétoriky a navíc znovu varoval před možností dalšího zhoršování ekonomické aktivity v zemích evropské patnáctky. ECB zveřejnila také své upravené projekce pro inflaci a růst HDP do roku 2008 a 2009 a zatímco výhled pro inflaci je v září vyšší než podle červnových projekcí, výhled pro hospodářský růst byl snížen a tak se měnověpolitické nůžky znovu o něco více rozevřely.

Jako vůbec nejsilnější měna se tento týden ukázal ale poněkud nenápadný japonský jen, kterému se dařilo připisovat si zisky nejen na párech s vysoce úročenými měnami, ke kterým roste šestým týdnem v řadě, ale také k dolaru, k němuž zpevňuje třetím týdnem. Zatímco k dolaru si tak od začátku týdne do pátečního odpoledne dokázal připsat zisk 2,1%, k libře zpevňoval o 4,1%, k euru o 4,5% a například k vysoce úročenému australskému dolaru dokázal JPY za jeden týden poskočit o 7%, což je na FX ekvivalent obzvláště obřích rozměrů. Vedle akciových indexů, které zamířily dolů ve všech vyspělých zemích, japonskému jenu pomáhají také spekulace na to, že by eurozóna, Británie, Austrálie, Nový Zéland či ostatní země s relativně vysokými úrokovými sazbami mohly začít s uvolňováním měnové politiky, což by částečně znevýhodnilo nízko úročený JPY jako zdroj levného kapitálu. Například Nový Zéland a Austrálie již sazby snižovat začaly, přičemž Reserve bank of Australia tak učinila znovu i v tomto týdnu, kdy srazila sazby o čtvrt procentního bodu na 7%. Samotná Japonská ekonomika na tom ale není o nic lépe než Evropa a silnější měna je to poslední, co v prostředí slábnoucí světové poptávky potřebuje. Silný JPY tak poněkud paradoxně bude mít za následek to, že sazby v Japonsku zůstanou beze změny na 0,5% pravděpodobně ještě řadu dalších měsíců.