Čistě teoreticky bychom se nyní měli nacházet na konci druhé fáze liberalizace trhu s elektrickou energií a zemním plynem v EU. Jejím nejviditelnějším znakem byl požadavek na právní oddělení výroby a distribuce zmíněných energií (právní unbundling). Kromě toho balík obsahoval mnoho dalších opatření, která však povětšinou stále ještě nejsou členskými státy implementována. Ale doba si žádá pokrok a proto přichází třetí kolo liberalizace. Veřejnost aspoň vidí, že se bruselští úředníci činí. Vždyť ti chlapíci přinutili energetické kolosy, aby právně oddělily výrobu od distribuce a nyní je donutí k úplnému oddělení těchto dvou součástí celého byznysu. Konečně se monopoly rozpadnou a my všichni poznáme sladké plody konkurenčního prostředí. Schválně, udělejme na ulici anketu, kdo může za růst cen energií? Z úst respondentů bude znít téměř unisono, že viníky jsou "zlí monopolisté typu ČEZ nebo RWE". Evropští komisaři to vědí a boj proti těmto neřádům ve jménu levnějších energií se stal jednou z jejich priorit. I přesto, že od začátku věděli, že ty nejvlivnější členské státy budou silně proti některým stěžejním návrhům, bez nichž skutečně liberalizovaný trh lze jen těžko vytvořit.
Asi jen málokdo věřil tomu, že původní návrh Evropské komise, volající po vlastnickém unbundlingu, má reálnou šanci na úspěch. Poté, co to zjistili i samotní komisaři, navrhli hybrid, pro nějž zřejmě našli inspiraci ve vlastní minulosti. Energetické firmy by měly zůstat formálními vlastníky přenosových soustav, nicméně bez práva zasahovat do jejich strategických rozhodnutí (oficiálně se to nazývá nezávislý systémový operátor -ISO). To se nelíbí minimálně třetině členských států v čele s dvěma nejvlivnějšími zeměmi Francií a Německem. Ty proto v minulých dnech přišly s vlastním návrhem, podle nějž by byli vytvořeni klasičtí operátoři přenosových soustav (TSO), kteří by nicméně mohli zůstat ve vlastnictví stávajících energetických společností. Otázka tedy nyní zní, je návrh Francie a Německa pro evropský energetický trh horší než ten upravený návrh Evropské komise?
V první řadě si nedělejme iluze, že by jeden či druhý návrh vedly k výrazným změnám na trhu, natož ke snížení cen energií. Hlavním problémem není sama existence vertikálně propojených energetických gigantů, ale neexistence skutečně jednotného a propojeného evropského trhu ve smyslu fyzickém. Přeshraniční kapacity elektrických sítí mezi jednotlivými státy EU jsou naprosto nedostatečné, totéž platí pro propojení plynovodů. Za této situace je úplně jedno, kdo bude vlastnit přenosové soustavy - skutečné konkurenční prostředí v těchto podmínkách vytvořit nelze. Argumentem zastánců ISO může být to, že nedostatečné propojení je důsledkem vlastnění přenosových soustav výrobci (v případě elektrické energie) či dovozci (v případě zemního plynu) energií. A pravděpodobně v tom je kus pravdy - izolované trhy jsou dobrou půdou pro monopolistické chování. Otázkou však je, jak by situaci změnil návrh Evropské komise. Vytvoření ISO si vyžádá další regulaci, další úředníky a další nové předpisy. Jak budou provozovatelé ISO donuceni investovat do výrazného posílení přeshraničních přenosových kapacit? Bude jim umožněno vybírat si za své služby více než je tomu nyní? Potom to nesporně pocítí občané ve vyšších cenách energií. To asi úředníci neradi připustí. Budou tedy členské státy investiční aktivity ISO dotovat? A jak vůbec vyřeší to, že de facto soukromým společnostem znárodní majetek resp. je přinutí vzdát se práva nakládat s ním nakládat? Tento krok je v mnoha členských zemích protiústavní.
Jedním z dalších argumentů Komise je zajištění rovného přístupu k sítím pro všechny subjekty na trhu. Toho však lze dosáhnout i za stávajících podmínek. Příkladem může být Francie, kde přenosové sítě vlastní RTE jako součást výrobce elektrické energie EdF a nediskriminační přístup je přesto bezproblémově zajištěn. Návrh má i další problematické body. Komise na jednu stranu chce přinutit utility k prodeji svých sítí, na druhou stranu má velký strach z toho, že by tato aktiva mohla skončit v rukou ruských státních kolosů. Proto do svého návrhu přidala požadavek, aby se nutnost unbundlingu týkala každého, kdo se bude o aktiva ucházet. A tuto podmínku samozřejmě podniky jako je ruský Gazprom nesplňují. To ovšem vede k vážné situaci, kdy si bruselští úředníci proti sobě popudili nejen evropské energetické firmy a některé členské státy, ale také Rusko jako nejdůležitějšího dodavatele energií pro celou Evropu. Jaká je tedy přidaná hodnota návrhu Komise?
Je více než zřejmé, že návrh Evropské komise je paskvilem, který názorně dokumentuje bezmocnost současného výkonného aparátu Evropské unie a nemožnost nasadit všem členským zemím "jedno sako". Nakonec pravděpodobně opět zvítězí dvojblok Francie-Německo a členské státy budou mít pramálo důvodů zvýšit své úsilí o implementaci předchozích energetických balíčků Komise. Ale co, komisaři alespoň ukázali snahu a ospravedlnili svoji existenci. Všichni nakonec budou spokojení, tedy až na jednu nevýznamnou skupinu - spotřebitele energií.
ing: Marek Hatlapatka
RSS
Přebírání zpráv
