Památky potřebují publicitu (17.10.2000)

Ohlédnutí za již IV. ročníkem novinářské soutěže Památky potřebují publicitu potvrdilo správnost nastoupené cesty. Stoupající zájem, zvyšující se počet i kvalita odevzdaných příspěvků jsou povzbuzením pro organizátory soutěže, kteří věnují její přípravě i vyhodnocení mnoho energie i svého volného času, aby tak zároveň účinně pomohli ochraně našeho kulturního dědictví.

České země patří bez nadsázky k památkovým velmocím hned z několika důvodů. Mimořádná typologická i slohová pestrost kulturních památek zůstala přes cyklickou diskontinuitu charakterizující české dějiny zachována v relativně autentickém stavu a velkém rozsahu. Již od 19. století byly architektonické a umělecké památky centrem zájmu a péče řady institucí a korporací a sehrály významnou roli při formování programu národního obrození i formulaci základů novodobé české kultury. Šťastná absence skutečně ničivých válečných vln či málo razantní postup průmyslové revoluce a modernizace tak vytvořil potenciál, který i přes problematické hospodaření v období socialistického všelidového vlastnictví a “nevlastnictví” ( a péče nepéče) může dnešní společnost velmi účinně využít. Podmínkou toho je však zafixovat význam kulturního dědictví pro náš budoucí rozvoj natrvalo v povědomí té nejširší veřejnosti. Jedině potom může být komplexní péče a ochrana kulturního dědictví skutečně účinná. A právě zde, při popularizaci památek, je úloha sdělovacích prostředků zcela nezastupitelná.

Výsledky IV. ročníku soutěže ukázaly, že způsobů a forem, jak k tomu přispět, může být mnoho. Od prezentace samotných památek v kontextu jejich estetických, slohových a historických souvislostí přes novou interpretaci jejich funkce ve společnosti, prezentaci nových objevů i upozornění na mnohdy kontroverzní metody a výsledky praktické památkové péče. Mimořádně cenné jsou i kritické sondy přibližující mnohdy tragické a bezvýchodné osudy bezmocných památek i bezohlednost a aroganci jejich správců, kteří je v nových podmínkách beztrestně exploatují. Dalším okruhem problémů je například legislativa, účinnost ekonomických nástrojů motivujících vlastníky památek či otázky ekonomického využití kulturního bohatství v souvislosti s turistikou a cizineckým ruchem. Široké spektrum mediálních prostředků od specializovaných časopisů a sborníků až k těm nejúčinnějším, jakými jsou televize a denní tisk, potvrzují, že jistě i přispěním novinářské soutěže se frekvence památkářské problematiky výrazně zvýšila. Předpokladem efektivního zpětného působení na veřejnost je však nutnost v tomto trendu intenzívně pokračovat.

Praktické zkušenosti jednoznačně ukazují, že hlavní podmínkou je přitom určitá periodicita či koncepce, která sledovanou problematiku dokáže přiblížit v dlouhodobém horizontu a z mnoha zorných úhlů pohledu. Nikoliv samozřejmou podmínkou je i vysoká profesionální odbornost a vyčerpávající faktografická objektivita, samozřejmě ve spojení s vytříbenou jazykovou kulturou a nápaditou a přitažlivou stylistickou formou. Je potěšující, že všichni ocenění autoři IV. ročníku soutěže tato náročná kriteria bezezbytku naplnili. Platí to vrchovatě například o Miloši Solařovi a pravidelné rubrice, kterou uvádí na stránkách deníku Dnes. Její polemická až kritická forma, která otevírá často diskusi ke sporným a kontroverzním záměrům a výsledkům zejména pražské památkové praxe, přináší aktuální podněty a závěry, které mají i velký obecný a metodický význam. Obdobně je třeba ocenit Benjamina Fragnera a jeho seriál připravený pro redakci Hospodářských novin, věnovaný problematice technických památek. S mimořádnou odbornou erudicí a přitom velmi sdělnou formou připomíná specifickou problematiku početné, ale stále nedoceňované skupiny památek, která i v evropském a světovém kontextu představuje skutečné unikáty. Potenciální ohrožení těchto děl, které vychází i ze skutečnosti, že mnohdy oficiálně nejsou jako památky zapsány a v obecném mínění převažuje jejich utilitární hodnocení nelze jinak než podobně účinnou osvětou pozitivně ovlivnit. Mezi pořady se skutečně mimořádným dosahem, jehož sledovanost přesvědčila všechny škarohlídy o tom, že se zájmem o naše kulturní dědictví to není tak tragické , patří i impozantně koncipovaný seriál Deset století architektury. Autorské filmové medailony věnované významným architektonickým dílům či osobnostem postupně mapují široké spektrum našeho památkového fondu se snahou připomenout i díla méně a přiblížit divákům historické souvislosti jejich vzniku. Specifická filmová řeč, která zážitek z trojrozměrné architektury dokáže navíc osobitým způsobem umocnit, přímo vybízí k návštěvě a dalšímu poznání vybraných lokalit. Zcela po právu proto převzal jednu z cen i autor a hlavní realizátor projektu Vladimír Darjanin z agentury DaDa.

K dobré tradici novinářské ceny Památky potřebují publicitu patří vedle respektované poroty i společenský rozměr závěrečného udílení cen, které se letos uskutečnilo v mimořádně slavnostní atmosféře Brožíkovy síně Staroměstské radnice v Praze. Věřme , že i příští rok bude stejně úspěšný a stoupající zájem o problematiku kulturního dědictví ve sdělovacích prostředcích se pozitivně odrazí i v odpovědném vztahu všech k jeho zachování pro budoucnost.

(autor je rektor AVU)