„Rusko by mělo vstoupit do nového tisíciletí s novými politiky, novými tvářemi, novými lidmi – chytrými, silnými a energickými. Zatímco my, kdo jsme byli u moci mnoho let, musíme odejít,“ řekl Boris Jelcin ve svém proslovu posledního...

„Rusko by mělo vstoupit do nového tisíciletí s novými politiky, novými tvářemi, novými lidmi – chytrými, silnými a energickými. Zatímco my, kdo jsme byli u moci mnoho let, musíme odejít,“ řekl Boris Jelcin ve svém proslovu posledního dne roku 1999. Moci se jako úřadující prezident ujal tehdejší novopečený předseda vlády Vladimir Vladimirovič Putin. Rozhodně energický nový politik! První ze zatím pěti – počítáme i tu dnešní – inaugurací proběhla právě před 24 lety, 7. května 2000.

Co k Putinovi dodat dnes, kdy ukrajinští vojáci i civilisté umírají v důsledku ruské invaze na Ukrajinu a následné války? Kdy se celý demokratický svět zabývá jejími důsledky a řeší v té souvislosti nemalé výzvy? Připomeňme snad jen některé milníky jeho působení v oblastech, které charakterizují jeho éru nejvýrazněji:

Hned pár dní po inauguraci provedla policie zátah v NTV, oblíbené nezávislé televizi kritizující Kreml. Jednou z největších kauz pak bylo zastřelení Anny Politkovské (2006) – novinářka zastávala jasný postoj jak k Putinovi, tak k tehdejšímu čečenskému konfliktu. Její vražda, spáchaná v den Putinových narozenin, byla „vyšetřována“ jen nedbale.

Jasně dal Putin najevo své zahraničněpolitické postoje, když prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou století. Během mnichovské bezpečnostní konference ohlásil v roce 2007 konec snahy vytvořit bližší vazby Ruska se Spojenými státy. Rok poté během krátké války v Gruzii získalo Rusko vliv nad separatistickými regiony Abcházií a Jižní Osetií. Během voleb v roce 2012 a před inaugurací vyšly do ulic desetitisíce Putinových odpůrců, načež úřady reagovaly zpřísněním zákonů proti nepovoleným politickým protestům.

„Posvátný a civilizační význam“ Krymu pro Rusko stvrdil Putin anexí poloostrova na jaře 2014. Akci interpretoval jako napravení historických křivd a omylů – a vlažná až žádná reakce hráčů na mezinárodní scéně jako by mu dala za pravdu. Dalším vojenským kouskem byl letecký útok na Sýrii – údajně za účelem zničení teroristických skupin, ve skutečnosti spíše na podporu režimu ruského dlouholetého spojence Bašára al-Asada.

Z řady perzekvovaných politických odpůrců pietně zmiňme alespoň Alexeje Navalného – v lednu 2021 byl zatčen a z vězení už živý nevyvázl zemřel z nejasných příčin letos v únoru ve trestanecké kolonii na Sibiři.

Dosavadním vrcholem Putinovy politické kariéry je pak invaze na Ukrajinu: měsíce shromažďovaná vojenská technika zaútočila 24. února 2022 ze tří světových stran na suverénní sousední stát.

Letos byl Vladimir Putin inaugurován popáté. Roku 2021 podepsal – na základě výsledků „referenda“ – dodatek k ruské ústavě umožňující nedbat limitu pro počet funkčních období. Teoreticky by tak mohl Putin úřad prezidenta Ruské federace zastávat až do roku 2036.