DŮLEŽITÉ – Akupunktura není živností

Živnostenský úřad ČR, resp. Ministerstvo průmyslu a obchodu i Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě zastávají názor, že akupunktura je metodou léčebně preventivní péče, kterou lze uplatnit v podstatě ve všech oborech zdravotní péče. Tuto metodu lze poskytovat jako součást zdravotní péče poskytované v rámci lékařského oboru pouze na základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). V rámci živnostenského zákona tedy akupunkturu provádět nelze.

Ze stanoviska Ministerstva zdravotnictví:

„Akupunktura se jako lékařská disciplína zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob či poruch motorických funkcí. Jedná se o mezioborovou lékařskou disciplínu s uceleným systémem diagnostiky, prevence, léčby a doléčování a je součástí komplexní léčebné a preventivní péče o pacienta. K provádění akupunktury je způsobilý lékař, který získal specializovanou nebo zvláštní způsobilost v některém z lékařských oborů a absolvoval zvláštní přípravu v kurzech akupunktury, které garantuje Česká lékařská akupunkturistická společnost působící v rámci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Akupunktura i přesto, že vychází z tradiční čínské medicíny, není řazena mezi „alternativní metody“ spadající do komplementární či alternativní medicíny, neboť jsou objasněny její základní mechanismy a její účinky na základě vědeckého výzkumu (Evidence Based Medicine). Jedná se o uznaný medicínský postup. Z hlediska účelu použití této metody se jedná o zdravotní péči ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 písm. a) zákona o zdravotních službách, která splňuje podmínku stanovenou pro poskytování zdravotních služeb v cit. zákoně, tj. že zdravotní služby mají být poskytovány na náležité odborné úrovni, čímž se podle § 4 odst. 5 cit. zákona rozumí „podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“.“