COVID-19: Projev zmocněnkyně vlády pro lidská práva v Poslanecké sněmovně dne 7.dubna 2020

Text projevu je čerpán ze stenoprotokolu 43. schůze PSP ČR.

Milé kolegyně, milí kolegové,

i já jsem hrdá na jednu oblast, která tady ještě nebyla zmíněna, a jsem ráda, že mám možnost vystoupit nejenom jako poslankyně, ale i z pozice zmocněnkyně vlády České republiky pro lidská práva, protože tato oblast spadá do mé gesce. Je to celý neziskový sektor. A úmyslně říkám celý, protože každý, možná na nějaké výjimky, se snaží teď i zvážit, jestli nemůže orientovat svoji činnost jiným směrem, směrem, který by pomohl řešit současnou situaci. Neziskový sektor pomáhá, pracuje tam, kde stát potřebuje - a všichni jsme teď slyšeli, kde všude stát potřebuje. Zatím tedy bohužel nezaznělo úplně jasně, takže já se pokusím nahradit to, co tady zatím jasně nezaznělo, jak moc neziskový sektor nyní potřebujeme.

Jsou to oblasti, které na první pohled, když odmyslím samozřejmě od pomoci nemocným, hospicová péče, zdravotně postiženým občanům, seniorům, kde velmi obětavě a profesionálně vystupují organizace jak sdružené pod Charitou, tak organizace sdružené pod různými asociacemi, Život 90, podívejte se na jeho Facebook, na jeho webové stránky. Jsou tam stovky aktivit, které nabízejí nestátní neziskové organizace seniorům, kteří se cítí osamělí, někdy až depresivní, právě v této situaci zatím do neurčita protahovaného stavu nejistoty a my tedy říkáme nouzového stavu. Oni to vnímají jako stav, který je opravdu pro ně velmi obtížný. V tom jim pomáhají neziskové organizace. Ale jsou zde i jiné oblasti, na první pohled ne tak zcela viditelné. Je to oblast péče o děti, které stále vyrůstají ve vyloučených lokalitách, v ohrožených rodinách, kde bez ohledu na to, jestli je, nebo není nouzový stav, tak je třeba pomáhat. Jsou to děti se zdravotním postižením do sedmi let. Já tady mám spoustu dopisů, kde se na mě obrací - Unie center pro rodinu a komunitu sdružující např. 450 nestátních neziskových organizací působících v této oblasti, komunitní centra mám pod sebou, Asociace rané péče, 42 subjektů právě poskytujících dětem do sedmi let a jejich rodinám péči resp. odbornou pomoc a podporu. Já je dávám jenom jako příklady, protože těch dopisů je opravdu hodně, kde nás informují o tom, co dělají a jakým způsobem pomáhají.

A já bych chtěla na tomto místě jim nejenom velmi poděkovat, ale současně se jim i omluvit za to, že tady slyšíme stále jenom pochvalná slova - a jistě právem - o podnikatelích, firmách, živnostnících, neslyšíme o těch, kterým nikdy nešlo o zisk, ale šlo zejména o to, aby doplňovali stát tam, kde prostě buď nestačí, nebo stačit nechce, protože si myslí, že to je oblast, kterou může přenechat neziskovému sektoru, anebo kde ví, že je neziskový sektor dokonce mnohem lepší, třeba v té oblasti duchovní péče a podpory.

Takže touto připomínkou bych chtěla nás všechny upozornit, že jsme dlužni nestátním neziskovým organizacím poděkování a podporu, která by měla být i jasná. Já jsem se několikrát obrátila jak na pana ministra Havlíčka, tak na paní ministryni Maláčovou, dostala jsem odpovědi, zda se na tyto organizace, které zaměstnávají pro určité typy činnosti nepostradatelné spolupracovníky třeba v oblasti hospicové péče, vztahují programy Antivir nebo Covid. Dostala jsem po jistých urgencích odpovědi, takže už aspoň toto víme. Ta komunikace ne vždy je úplně jasná, jako by se na ten neziskový sektor zapomínalo.