Prosazování nových pravidel – společný přístup orgánů dozoru nad ochranou spotřebitele v rámci přeshraniční spolupráce k doprodeji starých zásob

Povinnosti podnikatelů ve vztahu k prezentování environmentálních tvrzení nejsou novinkou. Jak již bylo v úvodu nastíněno, v nové úpravě se jedná o zpřesnění úpravy nekalých obchodních praktik, které jsou provedeny do zákona o ochraně spotřebitele. V pokynech Komise se tématu environmentálních tvrzení věnuje ve čtvrté kapitole pokynů k uplatňování nekalých obchodních praktik z roku 2021. Právě z těchto pokynů „nová“ právní úprava vychází.

Již dnes tedy platí, že podnikatel musí být schopný veškerá svá tvrzení včetně environmentálních dokázat. Zpřísňují se však pravidla ohledně zobrazování označení udržitelnosti nebo prezentování obecných environmentálních tvrzení, která by nově neměla být spotřebiteli sdělována, aniž by byla (zjednodušeně) důvěryhodně doložena, například prostřednictvím Ekoznačky EU.

Evropská komise si je s členskými státy vědoma, že včasné zajištění souladu s upřesněnými pravidly může být pro podnikatele v určitých situacích složité. Jedná se zejména o situace, kdy před nabytím účinnosti nové úpravy byly do prodeje uvedeny výrobky souladné se stávající úpravou, ale nevyhovující úpravě nové. Například na obale je uvedeno environmentální tvrzení, které není konkretizováno a je tedy tvrzením obecným. To je dnes přípustné, pokud je bude podnikatel schopen prokázat. Nově však takové obecné tvrzení smí být prezentováno jen za podmínky, že je doloženo například již zmíněným logem Ekoznačky EU. Výrobek je však v prodeji, a protože se jedná o zboží, které nepatří mezi rychloobrátkové zboží, může se stát, že se bude nacházet v nabídce obchodů i po nabytí účinnosti nové úpravy.

Podnikatelé se z obav možných nařízených likvidací starých zásob hromadně obrací jak na Komisi, tak jednotlivé úřady členských států o radu, jak postupovat v případech, kdy čelí praktickým problémům při zajištění souladu výrobků již uvedených do prodeje s novou úpravou.

Komise proto ve spolupráci se sítí dozorových orgánů na ochranu spotřebitele v rámci přeshraniční spolupráce (tzv. Síť CPC – Consumer Protection Cooperation) připravila Společný přístup k doprodeji starých zásob podle směrnice (EU) 2024/825. V tomto dokumentu je zdůrazněno, že úprava nekalých obchodních praktik se nedotýká podmínek pro uvádění výrobků a služeb na trh, ale skutečnosti, jak jsou tyto výrobky a služby spotřebitelům prezentovány.

Dozorové orgány v rámci Sítě CPC a Komise se shodly na těchto společných principech pro případy doprodeje starých zásob:

1. Od podnikatelů se očekává, že přijmou včasná a v dobré víře provedená opatření k zajištění souladu s novými pravidly a přizpůsobí své postupy ve vztahu ke spotřebitelům.
2. V počáteční fázi účinnosti nových pravidel se mohou dozorové orgány rozhodnout pro postupné uplatňování své dozorové činnosti. Například se v první fázi mohou zaměřit na environmentální tvrzení v online prostředí, na situace vysvětlené v pokynech Komise k uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách z roku 2021, rychloobrátkové výrobky. Při rozhodování o kontrole může hrát svou roli i ochota podnikatelů vyhovět novým požadavkům.
3. Dozorové orgány mohou zohlednit praktická omezení bránící podnikatelům v zajištění souladu s novými požadavky. Mezi praktická omezení patří například cykly balení, objem skladových zásob, dříve zadané výrobní objednávky, závislosti v dodavatelském řetězci, doba použitelnosti výrobků a proveditelnost nápravných opatření. Tyto skutečnosti by měly být posuzovány individuálně případ od případu.
4. Očekává se, že podnikatelé vyvinou přiměřené úsilí k zajištění souladu s novými pravidly, zejména že uvedou do souladu environmentální tvrzení uváděná online, aktualizují své propagační materiály, prokáží, jaké kroky již k zajištění souladu podnikli (například doplnění obecných environmentálních tvrzeních na obalech, kde je to technicky možné, zajištění, že nové obaly již budou plně v souladu s požadavky zákona apod.).
5. Dozorové orgány by se měly zdržet ukládání nepřiměřených opatření, která by vedla k nepřiměřeným nákladům pro podnikatele, ale i negativním dopadům na životní prostředí. To se zejména týká opatření spočívající v nařízení likvidace „nevyhovujících výrobků“ nebo jejich stažení z prodeje.
6. Dozorové orgány mají pravomoc rozhodnout, zda přistoupí k peněžité sankci či zvolí jiný, vhodný (přiměřený) způsob zjednání nápravy. Například při zjištění praktických omezení, může dozorový orgán zohlednit snahu podnikatele, kterou již k zajištění souladu učinil. Dozorové orgány mohou podnikatelům poskytnout v počáteční fázi účinnosti nové úpravy lhůtu pro zjednání nápravných opatření.

V České republice se podnikatelé obrací na ministerstvo i příslušné dozorové orgány, které se jim snaží být nápomocné zejména tím, že odpovídají na jejich konkrétní dotazy a poskytují rady ohledně aplikace nových pravidel. Ve snaze pomoci přistoupilo ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí k přípravě série článků, které mají novou úpravu přiblížit široké veřejnosti.

Celý text Společného přístupu je dostupný v angličtině ZDE.

Vrátit se do hlavního článku: Nová pravidla - Environmentální tvrzení a info povinnosti