Evropská centrální banka zvyšuje úrokové sazby

Evropská centrální banka zvýšila sazby o 25 bazických bodů a reagovala tak na rostoucí inflační rizika. Vyšší ceny energií a geopolitická nejistota komplikují boj s inflací i výhled evropské ekonomiky.

Klíčové body

ECB zvýšila hlavní úrokovou sazbu na 2,25 %.
Důvodem jsou vyšší inflační tlaky spojené s energiemi.
Další vývoj sazeb bude záviset na nových datech a vývoji na Blízkém východě.

Evropská centrální banka (ECB) na červnovém zasedání (11/6) v souladu s tržním konsenzem zvýšila úrokové sazby o 25 bazických bodů. Hlavní úroková sazba, kterou v případě ECB představuje diskontní sazba, tak bude od 17. června činit 2,25 %. ECB je doposud největší centrální bankou, která v reakci na energetický šok z Blízkého východu sazby zvýšila, když doposud sazby zvyšovaly jen „menší“ centrální banky v Austrálii a v Norsku. Rozhodnutí ECB tak potvrdilo, že cenová stabilita zůstává pro evropské centrální bankéře prioritou i v prostředí slábnoucí hospodářské dynamiky.

Hlavním důvodem zvýšení sazeb byly rostoucí inflační tlaky spojené především s dražšími energiemi a geopolitickým napětím na Blízkém východě. ECB tím reagovala na riziko, že se původně nákladový šok bude postupně promítat do cen potravin, průmyslového zboží a služeb. Z hlediska měnové politiky je podstatné, že se ECB nesnaží přímo ovlivnit cenu energií, ale brání tomu, aby se jednorázový cenový impulz usadil v inflačních očekáváních a mzdově-cenové dynamice. Zvýšení sazeb bylo do značné míry očekávané, protože ECB před zasedáním signalizovala nízkou toleranci k trvaleji zvýšené inflaci. Proto i reakce eura na výsledek zasedání i v průběhu tiskové konference s prezidentkou ECB Ch. Lagardeovou byla umírněná.

Nová makroekonomická prognóza ECB přinesla kombinaci vyšší inflace a slabšího hospodářského růstu, což je pro měnovou politiku nepříjemné dilema. Celková inflace má podle základního scénáře dosáhnout 3,0 % v roce 2026, 2,3 % v roce 2027 a k dvouprocentnímu cíli se vrátit až v roce 2028. Inflace očištěná o energie a potraviny zůstává zvýšená déle, což naznačuje širší přenos cenových tlaků do ekonomiky. Na straně reálné ekonomiky ECB očekává růst HDP pouze 0,8 % v roce 2026, 1,2 % v roce 2027 a 1,5 % v roce 2028, přičemž horší výhled pro nejbližší roky odráží dopad války na komoditní trhy, reálné příjmy a podnikatelskou i spotřebitelskou důvěru.

Novou prognózu ECB lze interpretovat následovně. Inflační problém se znovu posunul od krátkodobého šoku k riziku střednědobé setrvačnosti, zatímco ekonomická aktivita zvolňuje. ECB proto musela zvolit politiku, která bude dostatečně restriktivní pro ukotvení inflačních očekávání, ale zároveň nebude mechanicky předjímat sérii dalších kroků. Vyšší sazby se budou promítat do úvěrových podmínek domácností i podniků, a tím mohou tlumit spotřebu, investice a poptávkové inflační tlaky.

Lagardeová na zasedání nenaznačila pevný plán dalšího zvyšování sazeb, ale ponechala si prostor pro reakci na nová data. Výslovně zdůraznila přístup založený na rozhodování zasedání od zasedání (tzv. meeting by meeting) a odmítla předem stanovit konkrétní trajektorii úrokových sazeb. Do konce roku 2026 proto základní scénář měnové politiky nespočívá v automatickém pokračování zpřísňování, nýbrž v podmíněné restrikci. Další zvýšení by dávalo smysl zejména tehdy, pokud by energetický šok dál prosakoval do širších cen a inflačních očekávání. Pokud by se naopak potvrdilo slábnutí ekonomiky a inflace by se stabilizovala směrem k cíli, ECB by mohla ponechat sazby beze změny a vyčkávat na účinek již přijatého zpřísnění. Jedno zvýšení sazeb o 25 bodů ve 3. čtvrtletí se však momentálně jeví jako nejpravděpodobnější varianta dalšího postupu ECB.