V článku jsem neviděl přesvědčivá objektivní data, tudíž ho chápu jako subjektivní názor autora. I můj názor je jen subjektivní, založený na zkušenosti. Před několika lety jsem měl na vybranou, buď si koupit garzonku, ve které jsem deset let bydlel, nebo čekat, až ji koupí někdo jiný a stane se mým "domácím". Neměl jsem tolik peněz, které jsem si sotva dovedl jen představit, ale přesto jsem s pomocí starých rodičů, veškerých úspor za desítky let života a především hypotéky, byt koupil. Jsem schopný ji splácet a kromě sebe přijatelně živit a pečovat o své dítě ve střídavé péči.Podotýkám, že můj příjem je výrazně pod průměrem. Je mi 60 s malým dítětem, takže na lepší práci nemám nárok. Kdybych byt nekoupil, byl bych dnes pravděpodobně příjemce sociálních dávek protože nájem v místě obvyklý bych nebyl schopen platit a dítě by mi do střídavé péče nejspíš nedali. Mám dvě práce a pravděpodobně do důchodu se mi podaří hypotéku splatit. Můj syn bude mít co dědit. Řekněte mi aspoň jeden argument, proč bych měl dá přednost nájemnímu bydlení před vlastním. Když jsem ještě bydlel coby nájemník v "tržním bytě", jak tomu říkali, měl jsem smlouvu jen na rok a nikdy jsem si nebyl jistý, zda bude obnovena, či se budu dva měsíce po vánocích stěhovat. Kolikrát pan Kovanda zažil takovou situaci, že si dovoluje kádrovat Čechy a poučovat že se musí naučit žít v nájmech. Nemyslím, že by Češi byli tak hloupí a péníze strkali do vlastního bydlení, kdyby je k tomu "neinspirovala" politika všech vlád po Listopadu. Je to naopak velmi racionální a prozíravé jednání. A neznám nikoho, kdo by se radoval z toho, že je v podřízeném postavení v tak zásadní věci, jako je bydlení a domov. Otázka bydlení totiž často souvisí i s lidskou důstojností obecně.
seznam.cz
(
