V pondělí 28. 4. 2014 jsem cestovala na lince Praha-Banská Bystrica o 11:00, jela sem do Trenčína mezin. autobusem č. 0003951 od společnosti Eurolines Česká republika (byla jsem v tom, že je to společnost EUROLINES). Má zkušenost? Byla jsem velice nespokojená, ba až zděšená správaním posádky a jednáním s pasažéri z následujících dúvodú:
1) Namísto normálního autobusu pro nás do Prahy přijel malý nekomfortní mikrobus. Pán, co kontroloval lístky a ukládal batožinu (ne řidič), nám nedal žádné vysvětlení, proč cestujeme takovým malým autobusem, neodpovědel nám na naše otázky. A o zaplacení za zavazadla nám nedal žádné potvrzení, takže peníze mohli jít klidne jemu do kapsy a ne společnosti.
2) Mikrobus byl plně obsazený cestujícíma. Problém byl v tom, že jsme byli všichni obloženi batožinou, byla v uličce i všude, kde byl centimetr volního místa, nebyli tam volní žádné únikové cesty, batožina nebyla přivázána. Z pohledu bezpečnosti to bylo velice špatně, co by se tak asi stalo v případe havarie (pokud by jsme nezemřeli pri zrážce, tak by nás dorazili ty zavazadla). Navyše, když už si člověk platí za zavazadla, mají byt v zavazadlovém prostoru a ne vedle cestujícich a pod jejíma nohama.
3) Okna se téměr nedali otevřít. A otevřít je bylo nutné z duvodu , že tam bylo horko a nebyla tam klimatizace, zato vydýchanej vzduch ano. 4) Řidič jel z Prahy jako šílenec, překračoval povolenou rychlost (sám to pak v Brně řekl, že jel 140km/hod.), ohrožoval naší bezpečnost prudkými pohyby ze strany na stranu, byl nalepený na kamion, ...
5) Z nástupní zastávky v Praze jsme jeli někam pro příves/vozík na zavazadla, ale když jsme dojeli na místo, ten druhej pán (ne řidič) jen skonstatoval, že přívěs nemužeme z provozních duvodu brát, tak ty zavazadla budou všude kolem nás nadále. Pak jsme se opět náhlili, protože jsme měli kvuli zastávce pro příves zpoždění.
6) V Jihlavě jsme se slušne mnozí z nás řidiče zeptali, že proč vlastně jedeme v mikrobusu, když se jedná o mezinárodní linku z ČR na Slovensko, z HLAVNÍHO MĚSTA ČR, několik set kilometru. Ten pán nám neodpověděl a řidič taky ne. Neřekli ani slovo.
7) V Brně, kde jsme měli 10 minut přestávku, jsme se ptali zase, co se vlastně děje, proč je situace taká, jaká je. Ten druhej pán nás zřetelně ignoroval svým mlčením. Otázky byli kladeni dostatečně hlasitě a slušne, mladými i starými, mužmi i ženami, Slováky i Čechy. Žádná odpověď, což nás iritovalo. Ten druhej pán byl nezdvořilej, měl nepříjemní narážky. Ptali jsme se, jestli z Brna nepojedeme jiným autobusem, normálně velkým, jestli nepřesedneme (tak to říkala jedna paní, co tou linkou již nedávno cestovala). Řidič odpovědel, že neví. Kdo jiný to má vědět než řidič? Pak jsme se dovědeli, že přijede další autobus, do kterého jsme pak přesedli.
8) Ten druhej autobus byl poruchovej. Ze začátku stále něco pípalo (seděla jsem blízko za řidičem, takže jsem to dobře slyšela). Někde Mezi Kyjovem a Moravským Lieskovým (už si to přesně nepamatuju) zastal na čerpací stanici a něco asi 10 minut opravoval. Ale i tak jsme měli později potíže, autobus nevládal do kopce, jeli jsme opravdu pomalu, už to vypadalo, že nedojedeme na Slovensko. Tímto chci říct, že takovej autobus neměl být použít pro mezinárodní linku, na takovou dlouhou trasu. Cestujíci se přece běžně snaží chytit další navazujíci spoje, takže stav vozidla se jich týká. Navyše jízdné není zanedbatelné, takže za tu cenu přirozeně očekáváme to, co nám bylo slíbeno (přepravu z místa A do místa B včas a za normálních podmínek, bezpěčně a slušně).
(Jen pro vysvětlení, jsem Slovenka, ale psála jsem po česky záměrně, aby ste mi dobře rozuměli. Takže omluvte prosím mé gramatické chyby, češtinu jsem nikdy nestudovala.)
