Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a otuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem,pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém senám za komunismu ani nesnilo. Budování soukromého úspěchu jsmevykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejnýchdo chtivých a chamtivých rukou. Skandály dnešních politiků sledujeme sestejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříčzemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské icentrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků aorganizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost svelkou politickou stranou. Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kdeje pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora čistátního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, že milardové veřejné zakázkyzíská ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi nadoručitele. Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělaldesítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtímzajistil milardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výrobatramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění seneprokázala Pokdud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, takjedině té švýcarské nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoliskandál, za několik dní ho překryje ten další. Hlavě státu, zaměstnanévlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojíkorupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čempsát víc, o čem méně, o čem nic. Zatímco v dobách komunismu jsme muselipřekonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsmelíní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jakovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůjnázor. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme si mozkystupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách,kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá vtom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů nedělámenic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, alemiliardové causy jim unikají. Svou lenost pak omlouváme filozofií, že„jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“. Zanezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovskéhodeficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovněpracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich. Dvě největšístrany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volitjednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálníchjistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejichvládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé. Monopol jedné stranyv naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vládadvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že iostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jimodpustit úplně cokoli. Vedení velkých stran sází na to, že se budemebát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že námnezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než tohodruhého kabát. Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozívolit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studunikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýtovynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“? Jakou cenu má vůbec náš hlas,když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že bymalé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Mockorumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Šance podzimu2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom,že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod našínespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i vbudoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odpřemejim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení,případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levéambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tímtehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.
seznam.cz
(
