15.06.2007: Nebudete mi věřit, ale prodej části ČEZ přes burzu není žádná levotaAutor: Petr Koblic Přečteno 420 krát Pošli e-mailem Debaty o transparentnosti privatizačních transakcí jsou koloritem snad všech prodejů státních podílů ve velkých firmách. Upřímně si nepamatuji snad na jedinou transakci z posledních let, u které by se nehovořilo o podezření na nějaké zákulisní čachry. Důvod je zřejmý – zvolený způsob prodeje a hlavně minulé zkušenosti. Naprostou specialitou jsou dvoukolová řízení, kdy je tzv. beauty contest kombinován nějakou formou s cenovou aukcí. I když chápu, že asi existují některá odvětví a podniky, kdy je nějaká forma beauty contestu nutná, mělo by se tato metoda používat opravdu jen ojediněle. Přímé transakce prostě různé spekulace přirozeně vyvolávají, protože z řady zájemců je vždy vybrán jen ten jeden šťastný a ti ostatní mají zpravidla jen jedinou možnost, jak celou věc zvrátit, a tou je zpochybnění celého procesu všemi možnými prostředky.Právě toto jsou důvody, proč se ve většině civilizovaných zemí využívá k velkým prodejům kapitálový trh, je-li to jen trochu možné. Nemá asi cenu znovu opakovat jaké ekonomické výhody sebou tento typ transakce nese, protože ty jsem jen já sám zmiňoval na všech možných fórech minimálně stokrát. Dovolím si ještě malou odbočku o obecné prospěšnosti podpory kapitálového trhu státem a přímý vliv na růst HDP. Dá se však říci, že z krátkodobého hlediska je i pro mne osobně však nad všemi těmi ekonomickými benefity nadřazena právě ona důvěryhodnost a transparentnost celého procesu. Přesně tato dvě slova, tedy důvěra a transparence jsou pro kapitálový trh a burzu naprosto esenciální. Zeptáte-li se jakéhokoliv portfolio manažera penzijního fondu kdekoliv ve světě, co je pro něj při rozhodování o tom na kterém trhu investovat nejdůležitější, buďte si jistí, že slova důvěryhodnost a transparence v jeho odpovědi naleznete. Ne nadarmo třeba americká Komise pro cenné papíry a burzy uděluje důvěryhodným trhům statut „Bezpečného přístavu“ pro americké regulované fondy, který BCPP má od roku 2004. Když jsem se dozvěděl o záměru vlády prodat část státem vlastněného podílu ve společnosti ČEZ prostřednictvím pražské burzy, byl jsem velmi potěšen. Jednalo se totiž o vskutku průlomové rozhodnutí. Možná trochu naivně jsem se těšil, že celá věc proběhne za mediálních chvalozpěvů a po úspěšném ukončení se všichni přesvědčí, že jediným transparentním postupem je právě tento. Je pravda, že snad jedinou chybičkou, které se zástupci prodávající strany dopustili byl fakt, že nezveřejnili jména brokerů, kteří je budou v obchodu zastupovat. Když si ovšem uvědomíme, že na trhu je kolem šesti společností, které pro tento obchod připadají v úvahu, z čehož dvě společnosti již zastupují kupujícího, nezbývá opravdu mnoho možností. K tomu, že cena, kterou nabídli brokeři za své služby se zdá někomu nízká, mohu říci jen to, že kdybych byl já na místě oněch brokerů, jakože jsem několik let brokerské firmě šéfoval, nabídl bych celou realizaci za 1 korunu. Důvod je ten, že se jedná o natolik prestižní záležitost, že jakékoliv poplatky jsou druhořadé. Ostatně právě postup obchodníků a firmy ČEZ, která naopak 10% akcií stahuje, je naprosto zřejmým důkazem, že s transakcí žádné problémy nejsou. Obchodníci kupují, cena není výrazně zasažena, každý den se transparentně zveřejňují výsledky prodejů a ti, kdo čekali senzační zprávy musí být zklamáni. Zveřejňované ceny jasně ukazují, že nikdo žádnou nečistou hru nehraje, cena odpovídá zhruba průměrům za patřičné dny a mnohdy je lepší.Absurdní mi na celé transakci přijde fakt, že se media snaží stůj co stůj najít nějaký problém, protože je pro ně nepředstavitelné, že by žádný nebyl. V poslední době jsem měl schůzku s dvěma zástupci tisku, tzv. „kauzisty“, kteří, a to je pro ně pozitivní vysvědčení, se alespoň obtěžovali tím, že si našli mě a pár lidí z trhu a snažili se věci porozumět. Po důkladném vysvětlení, jak funguje trh, dozor nad ním, jaká je míra transparence, mě ohromili otázkou „A v čem teda vlastně spočívá ta lumpárna?“. Zůstal jsem na ně zírat a dostalo se mi vysvětlení „... přece nám nechcete říci, že nějaká privatizace se v Praze udělá bez malé domů...“. Šel jsem tedy tak daleko že jsem se pokusil vymyslet jeden systém, jak by něco šlo na procesu nečistě vydělat. Jediné, co mě napadlo byla tato konstrukce: 1. Nějaká nastrčená firma by musela koupit balík od státu, samozřejmě za tržní cenu, za jinou to nejde. 2. ČEZ by pak vytlačil svým odkupem cenu nahoru. 3. a za cenu vyšší by balík od nastrčené firmy koupil. Tato teorie má ovšem několik významných trhlin. Zejména tu, že ČEZ může kupovat jen omezené množství denně a to zjevně cenu příliš nahoru neposouvá, dále ta nastrčená firma by nesla plné tržní riziko a pokud by se to celé nepodařilo (cena by i při nákupech ČEZ začala klesat) prodělala by obrovské peníze, a to už vůbec nemluvím o tom, že pouze financování „zaparkování“ takového balíku akcií na nastrčené firmě by přišlo na desítk ...
