realita
Pohádka o tom, jak se opice snažila chytrostí překonat Análníky
Před dávnými časy za devatero horami a sedmero řekami žili byli Análníci. Byli to polobohové s velkou mocí a tak je nejvetší bůh Kácépák pověřil opatrováním jeho sadů. Sady byly plné ovocných stromů, které rodily ovoce. Některé bylo lepší, jiné horší a některé stromy, přestože vypadaly nádherně, žádné ovoce nepřinesly.
Polobohům se dařilo opatrovat sady, ale fyzická práce jim k srdci nepřirostla a proto se snažili přemluvit ostatní obyvatele králoství k práci v sadu. Nabídli jim výhodné podmínky. Když pro nás budete pracovat, můžete si vybírat ovoce na stromech o které pečujete. A tak to klapalo po mnoho generací. Lidé pracovali a ti kteří měli štestí, byli odměněni dobrou úrodou. Polobohové si mnuli ruce, protože si bez přílišné práce přišli k pěkným penězům. A tak to klapalo.
Jednoho dne se do království dostal i chytrý opičák Bob. A protože mu to pálilo, nejdříve si obešel všechny sady. Zjistil, že v jednom zanedbaném sadu na kraji království skomírají jabloňe, o které se skoro nikdo nestará, tvrdé práce nad hlavu všude kam se podíval. Ale protože byl Bob vzdělaný, přišel na to, že se jedná o vzácnou odrůdu, plnou pěkných fundamentů. Začal se o stromy starat a očekával do budoucna dobrou úrodu. Bob nebyl sobec a tak začal o svých poznatcích vykládat svým bližním. Ti mu věřili, a tak mu pomáhali v jeho práci.
Análníci se radovali z tvrdé dřiny poddaných a tak nelenili a podporovali je seč mohli. Společnými silami Boba a jeho party sad vzkvétal a poprvé po dlouhé době nasadil na květ. Už se do sadu vrátili motýli, ptáci i ještěrky a začaly se nebývale množit a mrskat. Krása k pohledání.O úspěchu Boba a jeho party se doslechli lidé z široka daleka a také přišli pomáhat do sadu s prací.
Lidí bylo čím dál více a tak se najednou začali Análníci bát o jejich podíl ze sadu, který vypadal opravdu líbezně. Začli přemlouvat lidi, aby šli pracovat do jiných sadů. Stromy prý niky neplodily a kdo ví, co z toho bude. Tak nenápadně šířili pochybnosti mezi prostým lidem. Bob však věděl své a lidé mu stále věřili díky jeho sadařským schopnostem, které viděli na vlastní oči už dlouhou dobu.
Konečně se na jabloních začaly objevovat první plody. Byly sice zatím malé, ale už se tak nějak mihotavě na slunci třpytily. To už si Análníci uvědomovali, že se nejedná o jen tak obyčejné jablůňky. Také dobře živené ještěrky nabývaly enormních rozměrů a tak se všichni radovali. Ovšem až na Tlouštíka, obra z dalekých krajin! Ještěrky totiž byly jeho jedinným přirozeným nepřítelem.
Tlouštík se o velké hrozbě doslechl a tak se informoval u svých kamarádů Análníků o skutečném stavu. Ti mu vyděšeně popsali situaci a také se svěřili se svými obavami o jejich podílu na úrodě ze sadu. Bylo čím dál více lidí a oni jim museli dát slíbenou odměnu, jinak by se na ně mocný Kácépák zhluboka nahněval. Někteří Análníci byli dokonce vzteky bez sebe a chtěli vypovědět lidem přísliby!
Bobova parta oslavovala, a veselila se až do rána na hostině s extrahovanými plody z jiných sadů. Vždyť na sebe mohli být právem pyšní, že se vyhnuli všem nástrahám a sklizeň zlatavých jablíček nabírala na obrátkách. Už se nikdo ani nezlobil na škodolibého Ťutína z vedlejšího sadu, který uměl jen nadávat a pochlebovat Análníkům.
Slovo dalo slovo a tak se upekl plán. Tlouštík se brzy ráno po slavnosti nenápadně vplížil do sadu s kamarády Análníky v maskovacím přestrojení. Ti si vzali na mušku nebohé ještěrky a držely je na uzdě, aby se nemohly vrhnout na Tlouštíka. Ten měl volné pole k činům. a tak to mydlil hlava nehlava. Rozdupal všem jejich obydlí. Všichni brali nohy na ramena a utíkali všemy směry. Pár jich zahučelo do nedaleké nuselské propasti v té nenadálé panice. Jiní zachránili úprkem holé životy, když jim Análníci vyklepávali z kapes zlatá jablíčka. Jen pár věrných v čele s Bobem vyskočili na jabloně a ve zmatku a strachu přečkali běsnění Tlouštíka.
Krve teklo celý týden a ještěrky tak bez vykrmování zhubly že už nemohly Tlouštíkovy nic udělat a ten se uklidnil. Análníci si napakovali kapsy zlatými jablíčky a spokojeně se těšili, že zažehnali pohromu velkých ztrát. Shodně si notovali, že těch pár poddaných oželí - beztak příjdou jiní, ale hlavně když z toho sami vyšli bez větších problémů. Největší Kácépák zaslechl zvěsti o problémech v sadě, ale Análníci vše ryhle poklidili a tak zmizely i stopy po Tlouštíkovi, na kterého by stejně mocný Kácépák nemohl.
Bob a jeho parta se od té doby skrývala v korunách stromů osudného sadu. Zbojničili a sem tam sezobli nejaké to jablíčko, ale už se příliš neukazovali, protože měli strach. Jen Ťutín je objevil při sbírání ohryzků a tak se jim chodil vysmívat, ale protože ho stejně nikdo neposlouchal, tak ho to také časem omrzelo.
Sad časem zpustl a všichni na něj zapoměli. Jen sem tam koluje v lidové slovesnosti zmínka o Bobovi a jeho partě, která se snažila svým poctivým postupem přijít ke štěstí. Každé malé dítě však ví, že je to jen pohádka a že to od nich bylo pošetilé, protože přece Tlouštíci a Análníci vládnou tomuto světu a lidé můžou dělat jen to, co se jim zrovna hodí.
