Děti mají platit za péči o rodiče. Opravdu?
17. července 2008Kdybyse mne někdo zeptal, do čeho je perspektivně vhodné investovat,poradila bych mu, aby stavěl luxusní byty vhodně vybavené pro seniory.Až to dostaví, budou v této zemi, v prostoru naší republiky, žít třimiliony lidí starších pětašedesáti let a další milion se bude blížithranici důchodového věku. Tito lidé budou bohatí, ochotní investovat dosebe samých, neboť počet jejich potomků bude minimální. Peníze mítbudou, ale vnoučata budou nedostatkové zboží a za služby jen trochupřipomínající dobré mezilidské vztahy se bude platit. A hodně platit.
Navíczestárne generace lidí, kteří si budou po celou dobu své dospělostivědomi, že musí spoléhat jen na sebe a finančně se zajistit na vlastnístáří; tak tomu bylo v minulosti vždycky. Potom být pečovatelem čipečovatelkou -nebo zdravotním bratrem či sestrou - bude dobře finančněohodnocené zaměstnání, tak jako je tomu již nyní třeba na Floridě.
Za lidský úsměv, prezentovaný upřímně, se tam platí více než za perfektní hygienické podmínky.Dnesu nás je - a nejméně ještě deset až patnáct let bude - jiná situace.Platy současných pečovatelů a pečovatelek nedosahují ani hraniceprůměrné mzdy v tomto státě. Ministr Nečas a jeho melody boys a girlsproto navrhují, aby dospělé děti, samy stárnoucí, připlácely na službyposkytované jejich rodičům v léčebnách a ústavech. Proti jsoupotenciální příjemci těchto dobrodiní, tedy staří nemocní v léčebnách,i ti, kdo by měli za ně platit. Považují to za nespravedlnost: ať sepostará stát. Stát, donedávna strana a vláda, si nárokovaly rozhodovánío občanovi. Ze všeho, i z osobních problémů, byla otázka společenská.
Panovník,ať jím byl král nebo císař, byl obviňován z války a z přílišnéhomnožství lapků u sjízdných cest a brodů. Z nelásky a osobního neštěstího nikdo neobviňoval.
Zákon nemůže nahradit morální postoj Těmdnešním starým i stárnoucím také nebylo dost a včas připomínáno čtvrtépřikázání Desatera: Cti otce svého a matku svou, aby se ti dobře vedlona zemi. Ta podmínka - to „aby“ - byla také důležitá. Navíc kdyby dětinechávaly v bídě své rodiče, kteří jim odkázali pole a chalupy, sousedéby je pomluvili a pan farář tuto povinnost opakovaně sděloval zkazatelny. V pozadí navíc byla vždy hrůza z prokletí, které byloneodvolatelné. Přesto stáří nikdy nebylo ideálním obdobím. Obrozenečtífaráři, J. Š. Baarem počínaje, přes Raise, Třebízského... až po páteraVrbu proměnili tragédie vztahu rodičů a dětí, přiznané ve zpovědnicích,v romány, které již nečteme. Jejich jazyk je prý zastaralý. Obsah alevarující.
Ve jménu čeho by ale ministr Nečas apeloval na generacitakto vychovaných dětí, aby platila služby za svoje rodiče, také vedenék tomu, že se o ně postará společnost? Příkaz by ještě zhoršil vztahy,které zde existují, zákon nemůže nahradit morální postoj, a navíc, vždyzakotvuje jen a jen společenské minimum. Jak si kdo dnes ustele, tak sizítra lehne Takže nejméně po dobu příštích deseti let musí tatospolečnost, která změnila hodnotovou orientaci svých občanů, pokračovatv tom, co předchozí začala. Tedy platit ze společných prostředků vícetěm, kteří nás ve službách generaci rodičů nahrazují. A k tomu již odzítřka každého občana upozorňovat, že tento postup je jen dočasný, žedalším toto již nebude poskytováno a že opět začne platit „Jak si kdoustele, tak si lehne“.
Pro dnešek stačí, když si to uvědomí alespoň ti, co tento článek dočetli.
Jiřina Šiklová, socioložka, vysokoškolská pedagožka
http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_noviny&c=A080717_000005_ln_noviny_sko&klic=226525&mes=080717_0
/>