Příspěvky nebo odpovědi uživatele Šortař

http://www.ct24.cz/ekonomika/56829-lotyssku-se-nepodarila-aukce-statnich-dluhopisu/

tož chystajtě lyže, no a tech našich 5mld Kč je v pr...

Kdo používá Linux ni ma problema!!!

Down, dnes nebo zítra

jak je vidno, kucí mají strach, že jim ujede pendolíno.

a už jen sama pozitiva, 1.dítě, auto, dovolená ... :))

Lidi jsou nepoučitelní a porád budou používat jen děravé Windows a nehledat  alternativy např UNIX, Linux, OS X.... 

používat okrádající je banky a nehledat jiné možnosti (CASH, bartr, sousedskou výpomoc ...

A z toho pak profitují monopoly MS, příživníci banky a političtí prodavači iluzí - příživníci !!!! 

http://www.ct24.cz/ekonomika/55987-hlavni-vlna-insolvenci-zrejme-prijde-az-na-podzim/

pravda zvítězí, až dokáže to co dokáže lež

http://www.ct24.cz/ekonomika/55987-hlavni-vlna-insolvenci-zrejme-prijde-az-na-podzim/

a ted zase nastupují sjezdaří , a jedéééém  druhá část W

No tak 99% němců nikdy nebylo pro 2. světovou válku.To je pitomost vycucaná z malíčku. Seš rasista,že do toho motáš národnosti obyvatel usa? Podle americké ústavy jsou si rovní. Z toho by se mělo vycházet, ne? Takže jestli 75% obyvatel je proti nečemu, měla by to vláda respektovat. Těch 25% jsou naivové jako ty, co si myslí, že 11. záři zpáchali arabové.

Jak vidno islám znáš.A jestlipak znáš amíky? Byl jsi někdy ve Státech? Ono75% obyvatel je proti útokům na blízkým východě.Přesto vláda usa útoky ordinuje,jen co to jde.

...on pan Zilva je tak trochu naifa

NEMÁŠ PRAUDU! Jeden kámoš co děá učitele bere prachy osobně v pokladně!!!! Jasně že tě nutí aby to mohli posílat na účet, ale hodně lidí podlehne a pouze 1 ze 100 se zeptá na jinou alternativu. Já taky lepe inkasuji prachy do ruky, než na účet. Kreditky nesnáším, jelikož zdržují platby u pokladen, a pak trpím jistým druhem panoe !!! Metrix s nima nehraju, pokud nejsem vysloveně přitlačen a to přemýšlím a vymyšlím jak z toho ven. Mnohdy než bych dal osobní údaje, se zřeknu daného požitku. ÚČET MÍT NEMUSÍŠ, MUSÍŠ jen ZEMŘÍT !!!! Je to jen volba

01. Piva si můžeš užívat po celý měsíc.02. S pivem nemusíš chodit na večeři.03. Pivo čeká trpělivě doma když jsi na fotbale.04. Když je pivo bez chuti,tak jej můžeš vylít.05. Pivo se nikdy neopozdí.06. Pivo nežárlí na jiné pivo.07. Následky příliš mnoha piv nezanechávají následky.08. Pivo nedělá žádné nemístné poznámky.09. Pivo dostaneš v každém baru.10. Pivo nemá nikdy migrénu.11. Pivo nemusíš když je po všem vozit zpět domů.12. Pivo se nerozčiluje,když si domů přivedeš druhé pivo.13. Můžeš si vzít bez výčitek i více piv.14. Pivo jde kdykoliv bez protestů do postele.15. O pivo se můžeš podělit s přáteli.16. Můžeš si být jistý,že jsi první kdo pivo otevřel.17. Pivo nikdy nevyžaduje nesmyslnou rovnoprávnost.18. Pivo si můžeš vzít bez ostychu i na veřejnosti.19. Pivo se pořád nestará kdy přijdeš domů.20. Pivo chutná i ve špinavém obalu docela dobře.21. Studené pivo je dobré.22. Když měníš jedno pivo za druhé,neplatíš žádné alimenty.23. Pivo blbě nekecá.24. Pivo je vždy vlhké a připravené

A co s tím uděláme? Necháme si si stále s.r.á.t od příživníků (bankéřů a politiků) na hlavu? ..... .. ..

Vysoká cena však rozhodně není automaticky garancí kvality.Některé trhy jsou však pravděpodobně hodně deformované a na takových nebudou mít vztahy se zákazníky popisovanou podobu. Např. bankovnictví ‑ banky nemají zájem si konkurovat a spoléhají na to, že zákazníci jsou dostatečně konzervativní a navíc se nechají odradit faktickými bariérami opuštění své současné banky. Hlavní bariérou samozřejmě není to, že by museli platit poplatky za rušení účtů a trvalých příkazů, ale to, že člověk musí vynaložit celkem značné a časově náročné úsilí, aby vybral novou banku a i když si podle svých kritérií vybere tu nejlepší, tak se pravděpodobně nic zásadního nezmění. Plus ztráty času spojené se zrušením stávajícího účtu. Jiná otázka je, proč si banky nechtějí konkurovat. Proč některá nenabídne to, co by muselo získat lukrativní zákazníky? i když … jsou tu vůbec zákazníci, kteří by něco zajímavého chtěli? Co by ta banka měla nabídnout? Jak je možné, že jim jako jejich zákazníci tolerujeme naprosto fatální prohřešky proti dobrým mravům? Opravdu nemáme jinou volbu? Nemělo by to být samozřejmé, že by si měly předcházet klienty, kteří u nich mají svá aktiva? Jak si mohou dovolit účtovat klientům naprosto nesmyslné poplatky? Neměly by se živit výhradně tím, že svěřená aktiva umí využít k vydělávání peněz? Odstranit nesmyslně vysoké režie? Pokud je nic (konkurence, chování zákazníků) nenutí k nabídnutí opravdu kvalitních bankovních služeb, určitě je nic nenutí ani k tomu, aby rozvíjely vztahy se zákazníky.  . ..... .. .. .. .. .

.

Existují i další deformované trhy. Typický příklad jsou některé služby, ve kterých je většina zakázek zadávána tomu dodavateli, který je zadavateli bližší. a je jedno, jestli se jedná o prostou korupci nebo příbuzenské vztahy. Příčinou je nejčastěji to, že není objektivně vyhodnotitelná kvalita poskytnutého plnění ‑ typicky služby spojené se zpracováním informací, grafické práce, marketingové analýzy apod. Na takovémto trhu je těžko konkurovat a samozřejmě v takovýchto podmínkách nemůže pomoci sebelepší podniková strategie zaměřená na rozvoj vztahů se zákazníky či systémy podpory jejich řízení. Je ovšem otázka, jestli se neracionálně chovající firmy neřítí do záhuby a není lepší na takovéto zákazníky rezignovat. Veškeré rozumné úsilí vynaložit na nabídku směřovanou na perspektivní, korektně se chovající partnery. Najít je a  spojit svůj růst s jejich.

Vysoká cena však rozhodně není automaticky garancí kvality.Některé trhy jsou však pravděpodobně hodně deformované a na takových nebudou mít vztahy se zákazníky popisovanou podobu. Např. bankovnictví ‑ banky nemají zájem si konkurovat a spoléhají na to, že zákazníci jsou dostatečně konzervativní a navíc se nechají odradit faktickými bariérami opuštění své současné banky. Hlavní bariérou samozřejmě není to, že by museli platit poplatky za rušení účtů a trvalých příkazů, ale to, že člověk musí vynaložit celkem značné a časově náročné úsilí, aby vybral novou banku a i když si podle svých kritérií vybere tu nejlepší, tak se pravděpodobně nic zásadního nezmění. Plus ztráty času spojené se zrušením stávajícího účtu. Jiná otázka je, proč si banky nechtějí konkurovat. Proč některá nenabídne to, co by muselo získat lukrativní zákazníky? i když … jsou tu vůbec zákazníci, kteří by něco zajímavého chtěli? Co by ta banka měla nabídnout? Jak je možné, že jim jako jejich zákazníci tolerujeme naprosto fatální prohřešky proti dobrým mravům? Opravdu nemáme jinou volbu? Nemělo by to být samozřejmé, že by si měly předcházet klienty, kteří u nich mají svá aktiva? Jak si mohou dovolit účtovat klientům naprosto nesmyslné poplatky? Neměly by se živit výhradně tím, že svěřená aktiva umí využít k vydělávání peněz? Odstranit nesmyslně vysoké režie? Pokud je nic (konkurence, chování zákazníků) nenutí k nabídnutí opravdu kvalitních bankovních služeb, určitě je nic nenutí ani k tomu, aby rozvíjely vztahy se zákazníky.Existují i další deformované trhy. Typický příklad jsou některé služby, ve kterých je většina zakázek zadávána tomu dodavateli, který je zadavateli bližší. a je jedno, jestli se jedná o prostou korupci nebo příbuzenské vztahy. Příčinou je nejčastěji to, že není objektivně vyhodnotitelná kvalita poskytnutého plnění ‑ typicky služby spojené se zpracováním informací, grafické práce, marketingové analýzy apod. Na takovémto trhu je těžko konkurovat a samozřejmě v takovýchto podmínkách nemůže pomoci sebelepší podniková strategie zaměřená na rozvoj vztahů se zákazníky či systémy podpory jejich řízení. Je ovšem otázka, jestli se neracionálně chovající firmy neřítí do záhuby a není lepší na takovéto zákazníky rezignovat. Veškeré rozumné úsilí vynaložit na nabídku směřovanou na perspektivní, korektně se chovající partnery. Najít je a  spojit svůj růst s jejich.

Manipulace na Ntou

Vysoká cena však rozhodně není automaticky garancí kvality.Některé trhy jsou však pravděpodobně hodně deformované a na takových nebudou mít vztahy se zákazníky popisovanou podobu. Např. bankovnictví ‑ banky nemají zájem si konkurovat a spoléhají na to, že zákazníci jsou dostatečně konzervativní a navíc se nechají odradit faktickými bariérami opuštění své současné banky. Hlavní bariérou samozřejmě není to, že by museli platit poplatky za rušení účtů a trvalých příkazů, ale to, že člověk musí vynaložit celkem značné a časově náročné úsilí, aby vybral novou banku a i když si podle svých kritérií vybere tu nejlepší, tak se pravděpodobně nic zásadního nezmění. Plus ztráty času spojené se zrušením stávajícího účtu. Jiná otázka je, proč si banky nechtějí konkurovat? Proč některá nenabídne to, co by muselo získat lukrativní zákazníky? i když … jsou tu vůbec zákazníci, kteří by něco zajímavého chtěli? Co by ta banka měla nabídnout? Jak je možné, že jim jako jejich zákazníci tolerujeme naprosto fatální prohřešky proti dobrým mravům? Opravdu nemáme jinou volbu? Nemělo by to být samozřejmé, že by si měly předcházet klienty, kteří u nich mají svá aktiva? Jak si mohou dovolit účtovat klientům naprosto nesmyslné poplatky? Neměly by se živit výhradně tím, že svěřená aktiva umí využít k vydělávání peněz? Odstranit nesmyslně vysoké režie? Pokud je nic (konkurence, chování zákazníků) nenutí k nabídnutí opravdu kvalitních bankovních služeb, určitě je nic nenutí ani k tomu, aby rozvíjely vztahy se zákazníky.Existují i další deformované trhy. Typický příklad jsou některé služby, ve kterých je většina zakázek zadávána tomu dodavateli, který je zadavateli bližší. a je jedno, jestli se jedná o prostou korupci nebo příbuzenské vztahy. Příčinou je nejčastěji to, že není objektivně vyhodnotitelná kvalita poskytnutého plnění ‑ typicky služby spojené se zpracováním informací, grafické práce, marketingové analýzy apod. Na takovémto trhu je těžko konkurovat a samozřejmě v takovýchto podmínkách nemůže pomoci sebelepší podniková strategie zaměřená na rozvoj vztahů se zákazníky či systémy podpory jejich řízení. Je ovšem otázka, jestli se neracionálně chovající firmy neřítí do záhuby a není lepší na takovéto zákazníky rezignovat. Veškeré rozumné úsilí vynaložit na nabídku směřovanou na perspektivní, korektně se chovající partnery. Najít je a  spojit svůj růst s jejich.

Výrok Tomáše Bati z roku 1932

To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu, Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to,
co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

"Mám poslání od vyšší bytosti","Máme 101 hlasů","Tento úder je srovnatelný snad jedině s Únorem 1948", "Co z toho budu mít já?", "Kdo z vás to má?","Žádný jiný předseda nemá takovou podporu jako já","Jsem druhým vítězem", "Je to epochální vítězství","Pana Ďurička neznám", "Chci, aby po mém odchodu z politiky lidé plakali", "Já jsem ta změna“,

to jen namátkou...