Já takhle zdědila byt po tetě a ta tam toho teda stihla nastřádat. Měla jsem ji ráda, ale moc často jsme se nevídali, tak jsem to radši vzala na sebe, než aby se u toho musela trápit máma (její sestra). Navíc byt teď patří mě, tak kdo jiný by to měl dělat. Osobní věci jsem dala bokem a časem to probrala máma (něco si z toho nechala, něco se vyhodilo). Oblečení, boty, a další textil v dobrém stavu se dal na charitu. Někomu to ještě posloužit mohlo. Nábytek už bylo hodně zastaralý, stejně tak spotřebiče, tak to jsem si domluvila se stěhovací sližbou Tavočer, že věci odvezli do sběrného dvoru. Sama bych to nezvládla, navíc auto jsem v té době neměla. Nechala jsem si akorát její jídelní stůl - bytelný, z masivu a staré ton židle. Stačilo trošku péče, nová barva a všechno je jak nové. Chvilkama to bylo náročné, hlavně když jsem narazila na tetiny fotky nebo osobní korespondenci, ale nějak se to nakonec zvládlo.