V medicíně a potažmo zdravotním pojištění platí jedno velice zajímavé leč smutné pravidlo.
Toto celkem tvrdé pravidlo říká, že 90% všech zdravotních nákladů (rozumněj po časové, materiální u finanční stránce)
je použito u pacientů v posledních 2 letech života.
Smysl to dává, odložit smrtelnou agónii něco musí stát, ať už je způsobena čímkoliv.
Zajimavý je ale různorodý přístup. Např. ve Skandinávii úmyslně neaplikují léčbu jistého typu rakoviny a
jiných závažných onemocnění po jisté věkové hranici.
Tvrdé ale pragmatické, prostě se nevyplatí nákladně oddalovat jistý konec po překročení určité hranice.
Obdobně si finanční ministři a IMF měli dávno uvědomit, že rvát zdravé peníze do nemocného organismu
(jako nelimitující případ uveďme Řecko) je nesmysl, když je aktuální stav organismu stejně terminální.
Mělo se hned na počátku nechat pár nezdravě zatížených bank zkrachovat a na Řecko uvalit platební neschopnost
namísto navyšování ztrát pomocí půjček na splácení úroku. Ve Spojených Státech to lze také,
státy a města (Kalifornie [na pokraji], Detroit, San Bernandino) tam krásně bankrotují a dolar fičí pořád dál.
