Výhled české politiky
Červnové parlamentní volby sice dopadly ke spokojenosti tzv. velkých stran, avšak jejich jásot netrval dlouho. Již schvalování státního rozpočtu předznamenalo, že přítomnost pouze sociálkomunistů, občanských demokratů a lidovců nemusí znamenat zkvalitnění a zrychlení parlamentní práce. Hlavní to argument ke všeobecné štvanici na Republikány. Nebýt nedůslednosti a hlouposti jedné disidentské poslankyně, mohly být vytvořeny podmínky pro vypsání nových parlamentních voleb. A to byl teprve začátek. Výsledky komunálních a parlamentních voleb vyvolaly rozsáhlé vnitrostranické konflikty, které by mohly vyvolat zemětřesení na domácí politické scéně a kompletně změnit její topografii. Ve svém důsledku by mohly vést i k pádu vlády, i když to nutně neznamená také vyvolání nových parlamentních voleb.
Roli katalyzátoru by mohla sehrát právě volba příštího prezidenta České republiky, která už dnes dělá vrásky na čele všem politikům a politologům. Jedni prohlašují, že za Václava Havla žádná náhrada vlastně neexistuje, zatímco druzí prognosticky poukazují na nedávný summit NATO, při kterém se s Havlem loučili představitelé jednotlivých zúčastněných zemí bez viditelných známek dojetí. Buď si už naplánovali dovolenou u Havlových v portugalském domečku anebo prostě uznávají na rozdíl od našich českých staromilců král je mrtev, ať žije král. Což je přístup normální a rozumný, kterého ovšem domácí zbožňovatelé Václava Havla prostě nejsou schopni. Sociální demokraté jsou velmi pružní a jsem přesvědčen o tom, že se nakonec na jednom kandidáti na prezidenta shodnou, avšak přesto lze očekávat určité vnitřní pnutí v této straně, zvláště s ohledem na Zemanovo a Grossovo křídlo.
Komunální volby potvrdily úpadek Unie Svobody. V Praze sice jejich hlavy získalo uskupení kolem bývalého primátora za ODS Jana Kasla, ale tento vzestup jeho demokratů až nápadně připomíná vzestup Unie Svobody před několika lety. Tehdy také Ruml a spol. přetáhli hlasy nespokojených voličů ODS. ODS se však velmi rychle vrátila na svoji pozici a Unie svobody už s politické scény mizí. Stejný osud pravděpodobně očekává i Kaslovu stranu, zvláště pokud se znovu zhroutí.
Občanská demokratická strana sice v komunálních volbách uspěla, alespoň procentuálně. To ovšem neznamená, že nutně obsadila třeba ve vedení radnic posty odpovídající procentům získaných hlasů. Vzhledem ke své nesnášenlivosti a neschopnosti se dohodnout prakticky ztratila své bývalé pozice.
Opticky jsou však komunální a senátní volby pro ODS jakýmsi separátem za červnové volby do poslanecké sněmovny a zvláště Václavem Klausem a jeho věrnými jsou vykládány jako úspěch současného vedení a tím také důvod k jeho setrvání ve funkcích. Proto také v této straně padl návrh, aby se volební sjezd konal až na jaře. Václav Klaus musí sám kalkulovat s výsledky prezidentských voleb a jim předcházejícími průzkumy veřejného mínění. Pokud by dospěl k přesvědčení, že nemá šanci obsadit Hrad, jistě by rád setrval ve funkci předsedy ODS.
O napětí v této straně svědčí i rozhodnutí bývalého ostravského primátora Tošenovského stáhnout svoji kandidátku na post předsedy. Zdůvodnil své rozhodnutí podle mého názoru tentokrát velmi otevřeně a navíc pravdivě. Cítil prý, že nemá podporu Klause a poslaneckého klubu. Kdyby ovšem řekl úplnou pravdu, znělo by jeho vyjádření takto: “Klaus a poslanci jsou proti mně a hlavou zeď neprorazíš. Já jsem jen regionální politik, v zemi prakticky neznámý, takže zcela rozumně vzato nemám žádnou šanci.”
Pokud ovšem současný předseda skutečně kandidovat nebude a vsadí vše na jednu prezidentskou kartu, bude to znamenat ještě větší napětí v této straně. To nemůže vést právě tak k rozštěpení strany, jako k volbě naprosto nevýrazné osoby, která může znamenat pokles voličské přízně pro tuto, kdysi vládní stranu.
Pokud však dojde v ODS ke změnám, může to mít fatální následky i pro sociální demokraty. Už léta zde koexistují dvě výrazné frakce, jedna je pro spolupráci s ODS, druhá pro spolupráci s komunisty. Obě tyto frakce jsou nyní vyrovnané přes některé výstřelky na radnicích, kde došlo raději ke spojení k komunistickými zastupiteli, než aby byla přizvány k moci ODS.
Příznivci obnovení oposmlouvy a přerozdělování koryt budou mít nyní k dispozici velmi silný argument.
ČSSD nic nebrání ve spolupráci s ODS bez Václava Klause. K obnovení opoziční smlouvy hovoří z pohledu obyvatel Lidového domu také snadnější spolupráce s jednou vyprofilovanou politickou stranou než s hromadou nespolehlivých a nevypočitatelných koaličních partnerů, z nichž mnozí jsou evidentně byť jen do jisté míry stiženi. BSE.( Pro ty, kdo se méně zabývají vnitropolitickou situací připomíná redakce, že zkratka neznamená komisi pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, ale skutečnou nemoc ).
Je přirozené, že blížící se prezidentské volby, chřadnoucí díky tomu, že byl odmítnut náš návrh na přímou volbu, poskytují ve své dnešní podobě obrovský prostor pro zákulisní machinace, korupci, podvody a hanebné kupčení s funkcemi ve státní správě i ekonomické sféře. Tato situace umožňuje rozehrát nekonečné množství šachových partií. Jednou z nich by mohla být i snaha ČSSD zablokovat první kolo prezidentských voleb a nasadit Zemana až do kola druhého v naději, že by zde mohl získat nejen hlasy svých spolustraníků, ale i hlasy KSČ a ODS. Zemanovo usazení se na Hradě by přitom znamenalo pád dnes velmi populárního Vladimíra Špidly a pravděpodobně i Grosse, neboť prezident Zeman by takové politiky ve vládě viděl jen velmi nerad.
Je zcela zřejmé, že jediným Špidlovým trumfem v této hře je přímá volba prezidenta, ve které by Zeman neuspěl. Jelikož je ale předseda vlády velmi bojácný, nedokáže překročit vlastní stín a raději pracuje na svém vlastním konci.
Velmi destabilizujícím, ne ovšem z našeho pohledu, ale z pohledu současných demokratických politických stran ( rozuměj ODS, ČSSD, KSČM ) je vnitřní pnutí ve straně lidové. Už projekt Čtyřkoalice mnohým lidovcům příliš nevoněl a její rozpad provázený skandály jim přišel náramně vhod. Obávali se totiž, že pod značkou čtyřbarevné kostky ztratí tato tradiční strana svoji identitu i voliče a její představitelé koryta, která si udrželi díky kolaboraci za každého diktátorského režimu. Hanba z kolaborace s komunisty nikdy lidovce nefackovala, zato porážka ve volbách a zvláště senátních inspirovala mnohé členy vedení Lidové strany k otevřeným útokům vůči Cyrilu Svobodovi jako naplavenině, která je ve straně i s cestou čtrnáct dní. Což je koneckonců naprostá pravda a sám Svoboda bude jen těžko před tradiční členskou základnou vysvětlovat, že nepřišel do strany z konjunkturních důvodů teprve tehdy, kdy bylo možné jejím prostřednictvím dosáhnout na výnosné posty.
Naše strana má naštěstí pravidelný povolební kvas za sebou. Tentokrát nebyl ani Černý vůl , místo toho se ti, co mají patent na rozum stáhli do domova vysloužilých pracovnic ze světoznámého silničního tahu. Nejsou ovšem méně záštiplní a méně nebezpeční. Budou se nám mstít za to, že byli díky nám poslanci, asistenty a že díky nám mohli posléze pobírat nejvyšší důchody a sociální dávky. Nebudou se štítit žádné lži, žádného podvodu a vesele budou i křivě svědčit, přesvědčeni o své pravdě a své inteligenci, ač mnozí z nich měli potíže i se základní školou. Dělají to proto, že chtějí škodit tak, jako nám svým chováním škodili vždy. Přesto nebo právě proto musíme pokračovat ve své práci dál. Jsem plně přesvědčen, že nastávající vstup do EU doprovázený snížením životní úrovně, problémy vyplývající z neschopnosti světové ekonomiky vzpamatovat se z útlumu a následky tohoto vývoje pro českou ekonomiku nemohou zůstat bez vlivu na postavení naší strany. Lidé, kteří se nechali omámit naprosto nesmyslnými sliby komunistů a jejich rádoby radikální rétorikou musí přeci dříve nebo později prohlédnout a uznat svůj omyl. Nemusí se bát ani veřejně sypat popel na hlavu. Stačí, když budou rozumněji volit v příštích krajských parlamentních volbách a také ve volbách do Evropského parlamentu. Už výsledek referenda o vstupu do EU v červnu příštího roku ledacos napovědí o vývoji názorů.
Dáme-li dohromady všechny rizikové faktory, zdá se, že hlavním současným problémem domácí politické scény je to, zda ke krizi dojde ještě před anebo až po volbě prezidenta. Obě varianty by mohly znamenat opětovný vzestup naší politické strany. Byl bych však nerad, kdyby takové konstatování bylo špatně pochopeno. Nechci žádný samoúčelný vzestup, nějakou politiku pro politiku. Vzestup chápu jako zprostředkování názorů spoluobčanů. Jejich
k základním hodnotám lidské společnosti, jako je zodpovědnost, soudržnost, vlastenectví. Jedině po ...
(1)
