Viktor Šlajchrt: SUROVINY LASKOMINY

Dnes, v 17 hodin, bude Viktor Šlajchrt v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici podepisovat svou novou knihu SUROVINY LASKOMINY. Rád bych tuto tuto akci - a samořejmě i tuto knihu - doporučil Vaší pozornosti.
Jako ochutnávku pro ty, kteří VŠ neznají ze stránek Neviditelného psa či Respektu, přetiskujeme jeho "glosu k psychologii barev".
-----------------

Černé smutky, bílé smutky
(http://pes.eunet.cz/cgi-bin/rb_getpriloha.pl?litery/1999/02/15/priloha19990215f)

Na kolegy působí pražská zima vesměs depresivně. Toužebně přivolávají jaro, ale za okny redakce trvá mráz zaťatý jak česká politika a nudu tmavých okrů či šedí zpestřuje jen růžový tón sněhem poprášené střechy pivovaru U Fleků. Na rozdíl od kolegů většinou píšu doma a za okny mám bílo.

Ve vzduchu poletují něžné vločky sněhu, ventilátor počítače občas zakvílí jako meluzína v komínu nějakého starého sídla, potlučený kocour Rudolf otráveně polehává na křesle a já po dosti divokém týdnu usrkávám heřmánkový čaj s medem a citrónem. Ne že by se mi zimní deprese vyhnula. Cítím se neradostně už od vánoc, ale to má jisté důvody, které s počasím nesouvisí. Nadchází čas, kdy je nutno učinit daňové přiznání, a já přitom nebudu sčítat jen utracené honoráře, ale i něco mnohem cennějšího, co se vytratilo. Pozoruji bílo za oknem a přemýšlím o smutku. Ten se v euroamerické civilizaci vyjadřuje černou barvou, zatímco pro Číňany je bílý. Jejich kultura je mnohem vnímavější k jemným odstínům prožitků, ať už jde o krásu, slast nebo bolest. Číňané odpradávna vynikali v poezii, gastronomii a mučení.

Říká se, že zimní deprese jsou způsobeny nedostatkem světla. Čerň světlo pohlcuje, bílá je odráží, což mohu potvrdit, neboť mi je vrhá rovnou do pokoje. Je mi proto líp? Nevím. Potmě před rozedněním se cítím ztraceně, tma je prostorem bloudění, nejistot, zoufalství, ale i naděje a touhy. Když pak dopoledne koukám do chumelenice, trochu se mi po ní stýská. Bílá je beznaděj, chladná věčnost, která by působila mnohem strašlivěji než černočerná tma, kdyby člověka nekonejšila odraženým světlem.

Psychologové prý zjistili, že co se týče ostatních barev, lidem se nejvíce líbí intenzivní, syté tóny, které nejsou lomeny černou ani bílou. Nejdřív ukázali účastníkům experimentu trojice barevných vzorků, kdy na jednom byla vždy čistá barva, na druhém táž s příměsí běli a na třetí bílou vystřídala stejná příměs černě. První vzorek se líbil, druhé dva byly shledány stejně ošklivými. Když však byl do základního barevného tónu vmíchán stejný podíl bílé i černé, pocit nelibosti se vytratil. Bílá i černá jsou na tom zřejmě stejně.

Řadu let jsem žil s bílou náladou, celkem příjemně zakotven v beznaději. Chce to nic nechtít, prostě jen být a nechat se unášet časem ke smrti, klesat k ní jako sněhová vločka, která poletuje, aby pak na nějaký čas spočinula v závěji a nakonec roztála, připravena k dalším převtělením. Jenže pak mne život zase dostal. Nechal jsem se vlákat do spektra sytých barev a prožil v něm dobré časy, dokud jsem zase neskončil v černém tunelu.

Pozoruji sníh za oknem. Za chvíli musím vyrazit do bílé krajiny, abych se po celý zbytek dne zabýval korekturami černých písmenek na bílém papíře.