Švarcsystém - jeho úskalí a novinky od 1. ledna 2024

V českém podnikatelském prostředí je stále velmi často skloňován termín švarcsystém, který se zažil již v 90. letech minulého století, kdy tímto specifickým způsobem začal podnikat Miroslav Švarc. Řada lidí však přesto stále nemá povědomí o tom, co přesně švarcsystém představuje a jaká jsou s ním spojena rizika.

Z právního pohledu se takto označuje nelegální práce. Tedy závislá práce, která je vykonávaná fyzickou osobou (zaměstnancem) mimo rámec pracovněprávního vztahu podřízeného zákoníku práce. Účastníci švarcsystému formálně prezentují svůj vztah jako obchodní spolupráci mezi nezávislými podnikateli. Ve skutečnosti je však předmětem jejich spolupráce výkon závislé práce fyzickou osobou, která je vlastně faktickým zaměstnancem. S účinností od 1. ledna 2024 není již nadále znakem nelegální práce soustavnost, což znamená, že délka trvání takového vztahu není určující.

Zákoník práce definuje závislou práci jako práci konanou ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem a podle pokynů zaměstnavatele, a zaměstnanec ji vykonává osobně. Společným rysem těchto znaků je tak určitá osobní či hospodářská závislost zaměstnance na svém zaměstnavateli.

Zákoník práce dále stanoví, že závislá práce musí být konána vždy v pracovněprávním vztahu. Smluvní volnost stran je tak zákonem omezena, a to z důvodu ochrany zaměstnance, kterou mu poskytuje zákoník práce. To znamená, že ani sám živnostník se nemůže dobrovolně rozhodnout, že bude vykonávat závislou práci na svůj živnostenský list, neboť i jemu hrozí postih za nelegální práci. Rozhodující je přitom skutečný obsah spolupráce stran, nikoli to, jak se tento vztah nazývá ve smlouvě nebo jak se jinak formálně prezentuje vůči správním úřadům. Faktickým zaměstnavatelem tak může být i firma či osoba, která je ve smlouvě pojmenována jako „objednatel“ či „klient“.

V praxi to vypadá například tak, že obchodní společnost uzavře s živnostníkem smlouvu o poskytování služeb, na jejímž základě bude tento živnostník konat řemeslné práce v souladu s jeho živnostenským oprávněním. Tento na první pohled bezproblémový a legální vztah však může být ve skutečnosti protiprávní, pokud faktické okolnosti takové spolupráce budou vykazovat znaky nadřízenosti a podřízenosti daného vztahu a další rysy závislé práce. Živnostník bude např. poskytovat služby objednané danou obchodní společnosti u třetích osob, bude při tom užívat její nářadí nebo bude oblečen v pracovním oděvu opatřeném obchodní firmou této společnosti. Takový živnostník zároveň nebude moci téměř o ničem sám rozhodovat. Navíc taková “spolupráce” často bývá pro živnostníka jediným zdrojem příjmů, neboť mu bude fakticky, nebo smluvně, poskytování služeb jiným klientům výslovně zakázáno.

Posuzování skutečné povahy spolupráce u malých živnostníků může být v konkrétních případech obtížné, resp. její skutečná povaha může být hraniční či nejednoznačná. Tím však není vyloučeno riziko případného přísného závěru inspekčních orgánů o tom, že se skutečně jedná o závislou práci, a to s významnými dopady. Za umožnění výkonu nelegální práce může být totiž faktický zaměstnavatel (právnická osoba či podnikající fyzická osoba) sankcionován pokutou až do výše 10 milionů Kč, nejméně však 50 tisíc Kč a zaměstnavatel – nepodnikající fyzická osoba pokutou až do výše 5 milionů Kč. Faktický zaměstnanec může dostat rovněž pokutu, a to až do výše 100 tisíc Kč.

S účinností od 1. ledna 2024 hrozí i možná další sankce, a to zákaz činnosti až na dva roky. Taková sankce může mít pro podnikatele ještě více likvidační charakter než samotná pokuta. Vedle toho hrozí doměření daně a odvodů na pojistném na zdravotním, důchodovém a nemocenském pojištění (včetně penále), neboť odměna vyplacená v rámci švarcsystému je vlastně mzdou.

Podnikatelé by tak měli být obezřetní. V hraničních případech či v pochybnostech by měli spíše uzavřít pracovní smlouvu, popř. dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP, DPČ). Splní tak i svou další zákonnou povinnost zaměstnavatelů, a to zajišťovat plnění svých úkolů především svými zaměstnanci.

Jana Šetřilová, advokátka, advokátní kancelář endors

Jana Šetřilová poskytuje právní poradenství v pracovněprávní oblasti včetně kolektivního vyjednávání. Věnuje se i obchodnímu závazkovému právu, právním vztahům statutárních orgánů obchodních korporací a zastupování v pracovněprávních i obchodních sporech a správních řízeních. Je členkou spolku Czech Employment Lawyers Association sdružujícího advokáty se specializací na pracovní právo.

endors je ryze česká advokátní kancelář, která se zaměřuje na poskytování komplexních služeb celé škále obchodních společností i fyzickým osobám. Kromě špičkového právního servisu si zakládá na maximálním porozumění oborům podnikání a obchodním zájmům klientů. Mezi klíčové specializace týmu téměř tří desítek profesionálů patří soudní a rozhodčí řízení, fúze a akvizice, nemovitostní transakce včetně developerských projektů a také pracovní či sportovní právo. endors také pro klienty po právní stránce připravuje dluhopisové emise, jejichž jmenovitá hodnota se pohybuje až v řádu miliard korun.