Akcie od začátku roku výrazně překonávají dluhopisy

Proč se stále vyplatí diverzifikace?

Akciím se v novém roce daří. Od začátku roku si na americkém trhu připsaly přes 6 %, index S&P500 překonal poprvé v historii hranici 5000 bodu a zlomil nová historická maxima. Akciové výnosy jsou ještě “šťavnatější” pro českého investora, který navíc těží z výrazného oslabení koruny vůči dolaru - koruna vůči němu ztratila od začátku roku skoro 4,5 %. O poznání méně šťastní jsou naopak držitelé dluhopisů, tedy zejména těch zahraničních. Zatímco české dluhopisy na začátku roku dál zpevňovaly, na klíčovém americkém trhu pod tlakem překvapivě vysoké inflace jejich cena klesala - v případě desetiletého amerického dluhopisu od začátku roku přibližně o 2,5 %. A i proto také zaostávají výnosy konzervativnějších portfolií, které mají více než na akcie vsazeno právě na dluhopisy - portfolio 60/40 (60 % dluhopisy, 40 % akcie) je od začátku roku pouze v lehkém plusu.

Výrazný rozdíl ve výkonu akcií a dluhopisů je přitom po delší době opět něčím novým - v průběhu velké části roku 2023 byl výkon obou klíčových tříd aktiv hodně provázaný (korelovaný). Teď však investoři více věří tomu, že některé segmenty akciového trhu (zejména velké technologické společnosti) dokážou porážet i trvaleji zvýšenou inflaci a vyšší úrokové sazby. Rozjezd mezi výkonem akcií a dluhopisů také znovu oživil debaty nad tím, do jaké míry dává smysl držet diverzifikované portfolio. Týdeník The Economist se ptá v zajímavém komentáři v posledním čísle, proč nedržet portfolio složené jenom z akcií (https://shorturl.at/kqBHZ)?

V tomto ohledu citují zajímavou studii Aizhana Anarkulova, Scotta Cederburga a Michaela O´Doherty (https://shorturl.at/btUVX). Ti na základě dat od roku 1890 dochází k závěru, že portfolio složené čistě z akcií (50 % americké, 50 % globální indexu) překonává při dostatečně dlouhém investičním horizontu diverzifikovaná portfolia rozložená mezi akcie a dluhopisy. Je tu však jeden problém. Časová řada je relativně krátká. Můžete sice namítnout, že autoři mají k dispozici více než století. To však při porovnání výnosnosti na 45-50 let (cca produktivní věk) nakonec není moc velký vzorek. A několik studií, které jdou nazpátek do 18. století, již zdaleka tak přesvědčivé výsledky nepodávají. Ba naopak, mezi lety 1792-1941 akcie dluhopisy konzistentně neporážely. To jsme sice z pohledu dějin finančních trhů zamířili do hlubokého pravěku. Je však třeba si uvědomit, že při pohledu do delší historie se většinou vyplatilo nemít “všechna vejce v jednom košíku”.