ČEZ: Vláda prý zvažuje zestátnit jadernou část

Deník E15 v dnešním článku uvádí, že podle dostupných informací se vláda zatím přiklání k tomu, že bude nové jaderné bloky v ČR stavět státem plně vlastněná firma, jiná než ČEZ. Důvodem jsou mimo jiné obavy z možného blokování výstavby minoritními akcionáři (když si akcie ČEZ na burze může koupit i odpůrce stavby).

To není úplně překvapivá informace a SPV zabývající se výstavbou nových jaderných bloků může ČEZ státu bez potíží za několik miliard prodat (i když řeči o hrozbách od „párakciových akcionářů“ jsou podle nás hodně přehnané).

Druhá část článku ale navíc uvádí, že ČEZ by měl do této nové státní firmy „převést“ i současné jaderné bloky. Deník poznamenává, že je to „velký zásah a dost složitá právní a finanční operace.“ Deník dále na několika místech článku zmiňuje nedávno znárodněnou (pozn. mimo jiné kvůli jejím velkým finančním potížím a problémům s údržbou jaderných elektráren) francouzskou EdF a francouzského prezidenta Macrona, který nyní propaguje francouzský jaderný program (naposledy v Polsku, 5. března u nás).

Separátně, premiér Fiala v rozhovoru pro iRozhlas dnes bez jakéhokoliv „disclaimeru“ řekl, že minority v ČEZ v tomto volebním období vykupovány nebudou. Dotazu na vytvoření plně státem vlastněné jaderné firmy se vyhnul. Nevyloučil „v nějaké podobě“ pokračování ČEZ tak jak je a ujistil, že minoritní akcionáři nebudou poškozeni.  

Informace v obou článcích nás vedou k odhadu, že vláda zvažuje prodej veškerých jaderných aktiv ČEZem do plně státem ovládané firmy. Předpokládáme že asi tak, aby to nevyžadovalo souhlas minoritních akcionářů a/nebo výkup jejich podílů v ČEZ. Předpokládáme pak, že hlavním důvodem je zvažovaná výstavba až čtyř jaderných bloků místo původně jednoho. To by byl mamutí podnik, který by současný ČEZ sám asi podepsat nemohl.

To nic nemění na tom, že by to pro vládu a později pro daňové poplatníky byla velmi ekonomicky náročná akce s možnými negativními dlouhodobými důsledky. Výstavba nových bloků plně bez dohledu veřejnosti jen státem vlastněnou jadernou firmou typicky znamená rostoucí výdaje. Existující jaderná část ČEZ je pak s výrobou 30 TWh bezemisní energie jeho nejhodnotnějším aktivem, které by letos mělo dělat přes polovinu provozního zisku EBITDA (náš odhad). Bez této části by zbývající část firmy obchodovaná na burze byla tak malá, že by to ohrozilo fungování českého kapitálového trhu. Zde by teoreticky bylo řešením například zaplacení části kupní ceny státním 70% podílem ve zbytku firmy (OZE, distribuce, prodej, teplárny, energetické služby…a uhelky). Bez ohledu na způsob platby by stát měl poskytnout za plnou kontrolu fungujících a dobře vydělávajících jaderných bloků vysokou prémii. To by jej zadlužilo a úroky by odebraly velkou část jejich budoucího cash flow. Z tohoto pohledu (možná prémie za plnou kontrolu) můžou být tyto informace pro akcie ČEZ spekulativně pozitivní.

Samotný nápad prověřit možnost výstavby až čtyř jaderných bloků jen kvůli čtvrtinové slevě z počáteční nabídkové ceny ovšem vypadá problematicky. Z našeho pohledu by dávalo smysl v Dukovanech postavit ne jeden, ale dva bloky, což by ještě česká ekonomika zvládla jak finančně, tak snad i provozně. V podmínkách prudkého rozvoje obnovitelných zdrojů v EU (a snad i v ČR) a s tím rostoucí variability produkce ale má smysl s dalším zvyšováním podílu jaderné energie v mixu počkat. To má smysl i z důvodu možného rozvoje nových zdrojů energie (SMR atd.). Času je dost, Temelín tady může být až do roku 2060.

Na výstavbu čtyř bloků v ČR velmi pravděpodobně nejsou kapacity produkční (nedostatečná lidská síla atd. atd.) a s postupným zvyšováním odhadovaných nákladů v průběhu stavby by asi došly i ty finanční a jakékoliv počáteční „slevy“ by se rozplynuly. Při výstavbě čtyř bloků, i když by byly rozloženy v čase, by nutně docházelo prodlužování stavby a s tím automaticky ke zvyšování ceny. Kontrakty na výstavbu jsou obvykle indexovány k inflaci příslušných zdrojů (inflace práce, elektromateriálu, stavebních materiálů…) a v případě zpoždění i z důvodů na straně dodavatele se indexace nezastavuje a náklady odběratele (ČEZ/státu/občanů) tak bez jeho zavinění rostou. Stejně tak obvykle rostou spojené úrokové náklady, a tady je skoro jedno, jestli pro polosoukromý ČEZ, nebo pro přímo státní rozpočet. Nedávné a probíhající evropské/francouzské projekty ve Finsku (Olkiluoto 3), Francii (Flamanville 3) a Velké Británii (Hinkley Point C) byly několikanásobně prodraženy a zpožděny o minimálně desetiletí, přičemž tyto dva faktory spolu úzce souvisí.

Petr Bártek, analytik