Situace byla mimořádná, nakonec se ale potvrzují standardní ekonomické modely (Krugman) (video)

Paul Krugman v rozhovoru na Bloombergu uvedl, že udržitelnost vládních dluhů je do značné míry dána poměrem ekonomického růstu k sazbám. A z tohoto pohledu není situace tak špatná, jak se někdy tvrdí, protože výhled na růst produktivity a možnosti nových technologií vypadá dobře. K tomu hodnotil některé politické ideje prezidentských kandidátů (viz první část rozhovoru zde). Ve druhé části se mimo jiné věnoval vývoji inflace a tomu, proč se chová jinak, než se obecně předpokládalo.

Ekonom připomněl, že ekonomika si v posledních letech prošla mimořádným obdobím, které je porovnatelné třeba se čtyřicátými léty minulého století. „Sám jsem udělal chybu v odhadu toho, jak hluboké byly trhliny v ekonomice,“ dodal Krugman. Ignoroval například širší dění na trhu práce a podobně jako řada dalších udělal chybu při odhadu vývoje inflace. Na druhou stranu ale podle ekonoma není překvapivé, jak moc expertů se ve svých odhadech mýlilo, protože situace byla naprosto ojedinělá.

Zároveň však bylo podle Krugmana od počátku jasné, že přirovnávání k sedmdesátým létům není namístě. „K tomu nebyl nikdy pádný důvod,“ stejně jako k tvrzení, že na pokles inflace bude třeba podstatný růst nezaměstnanosti. Stagflačnímu prostředí totiž podle experta zase rozumíme dost na to, aby bylo zřejmé, že při daných inflačních očekáváních nedává smysl hovořit o opakování sedmdesátých let.

Krugman také odpovídal na dotaz, zda některá data skutečně nepodporovala pohled, kterého se držel například Larry Summers. Podle něho mělo být na snížení inflace skutečně třeba znatelně vyšší nezaměstnanosti. Ekonom odpověděl, že Summers, ale třeba i Olivier Blachard sledovali vývoj nezaměstnanosti a volných pracovních míst a usuzovali z něj, že v ekonomice došlo k výrazné strukturální změně, která také znamená, že pokles inflace vyžaduje větší růst nezaměstnanosti.

Krugman byl podle svých slov těmito názory zmatený, protože ignorovaly mimořádnost celé situace. Podle něj nebylo důvodu věřit, že změny na trhu práce, ke kterým došlo po roce 2019, budou dlouhodobé, a tudíž je namístě z nich vyvozovat nějaké silné závěry. K tomu ekonom dodal, že jeho pohled potvrzuje chování takzvané Beveridgeovy křivky. Ta popisuje vztah mezi nezaměstnaností a počtem volných pracovních míst a podle ekonoma se po přechodném posunu „vrátila ke svému starému tvaru“.

Na závěr rozhovoru Krugman uvedl, že podle něj ani po předchozích letech není třeba nějak výrazně měnit způsob přemýšlení o tom, jak funguje celá ekonomika. Došlo totiž k souběhu mnoha mimořádných událostí, které vedly k mimořádným jevům. Celkově se ale ekonomika stále chová způsobem, který odpovídá standardním modelům a tomu, že si prošla masivním nabídkovým šokem. Pokles inflace v minulém roce, který si nevyžádal prudký růst nezaměstnanosti, tomu podle ekonoma také odpovídá. I když ani on sám podle svých slov nečekal, že bude tak rychlý.

Zdroj: Bloomberg