Opakovaný souboj Trump-Biden stále reálnější. Komu bude hrát do karet ekonomika?

Trump vítězí i v prímárkách v New Hampshire

Donald Trump zažil již druhou vítěznou noc v republikánských primárkách a vše nasvědčuje tomu, že v listopadu v amerických prezidentských volbách dojde opět na souboj Trump-Biden. V americké politice tak mimochodem dojde k velmi neobvyklé situaci, kdy prezident, který po čtyřech letech v úřadu volby prohrál, se vrátí do ringu, aby vyzval stávajícího prezidenta, jenž jej porazil.

Americký volič při porezidentské volbě bude zvažovat řadu témat, která jej pálí. My se však na krátko pojďme zamyslet nad tím, jak by v listopadu do prezidentské volby mohl promluvit výkon americké ekonomiky. Samozřejmě, že hodnocení makroekonomické situace je primárně vztaženo k vládě stávajícího prezidenta. Tudíž pokud Joe Biden seděl v Bílém domě a bude znovu kandidovat (což je velmi pravděpodobné), tak to bude primárně on, kdo může na tomto tématu profitovat či kde mu to voliči spočítají. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že při hodnocení hlavních ekonomických čísel jako je zaměstnanost, růst spotřeby a příjmů či míra inflace mají voliči tendenci být relativně krátkozrací. Tato makro čísla mají totiž tendenci nejvíce rezonovat zhruba půl roku před prezidentskou volbou.

A jak to tedy s americkou ekonomikou nyní vypadá, resp. jak by to mohlo vypadat zhruba za půl roku, kdy to může mít ve volebním roce největší vliv? Asi nejjednodušší avšak stále relevantní pohled voličskýma očima můžeme učinit skrze tzv. misery index (česky Index mizérie), což není nic jiné než prostý součet míry nezaměstnanosti a meziroční míry inflace. Platí přitom, že čím vyšší hodnota indexu, tím hůře pro stávajícího prezidenta.

Pokud tedy pohlédneme na aktuální, resp. prosincovou hodnotu Indexu mizérie na 7 %, což je mimochodem méně než kde se nacházela, když úřad opouštěl Donald Trump (8 %). Nahlédneme-li přitom do našich výhledu, tak by v americkém případě mělo dojít k dalšímu mírnému poklesu inflace a naopak decentnímu nárůstu nezaměstnanosti. V součtu by se tak Index mizérie mohl za půl roku nacházet zhruba tam kde je dnes, či o něco níže. Součet míry nezaměstanosti a míry inflace, který bude nižší než číslo 7, by přitom stávajícímu prezidentovi rozhodně nemělo uškodit. Neboli závěr by mohl být takový - pokud by šlo čistě o makroekonomickou situaci, šlo by sázet spíše demokratického prezidenta Bidena.

Nicméně každý ví, že ekonomika bude jen jedno z témat, které se bude americkému voliči honit v listopadu hlavou. Ve hře budou další velké otázky jako je propustnost hranic, možnost potratů či třeba schopnost daného kandidáta v jeho pokročilém věku vládnout. Vše dohromady může ekonomiku odsunout do pozadí.