Umělá inteligence a právo: Kdo je vlastníkem výstupů a v čem je největší problém?

Rok 2023 je bezesporu rokem umělé inteligence (AI) a tento trend bude nadále pokračovat. Vzhledem k tomu, že všechna rizika spojená s AI nejsou ještě zcela zřejmá, někteří se obávají, že další pokrok v umělé inteligenci bude znamenat nepředstavitelný zásah do naší civilizace, a do konce vyzývají k pozastavení vývoje[1].

AI je velice užitečný nástroj a rozšíření použití mezi lidmi už reálně nelze zastavit. Možností použití generativní AI je nepřeberné množství. Mohou ji využívat umělci pro vytváření uměleckých děl, programátoři jako asistenta při programování, grafici při vytváření brandů, novináři při psaní textů nebo kdokoliv jiný, kdo pro svou práci nebo koníček využívá text, obrázky či video.

Přestože veškerá rizika a jejich dopad ještě známa nejsou, některá z nich se již začínají rýsovat. Jelikož se jedná o velice inovativní obor, vyvíjí se mnohem rychleji, než na něj stíhají politici a úřady reagovat. Nicméně, z právního pohledu se jistě mezi prvními objeví otázky práv k výstupu z požadavků zadaných generativnímu AI a jakým způsobem takovýto výstup vstupuje do režimu autorských práv a potažmo ostatních práv duševního vlastnictví.

Jak je to vůbec s autorstvím výsledného výstupu generativního AI?

Z aktuální definice autorství podle českého autorského zákona[2] je jasné, že výsledek, který je vytvořený pouze AI nelze požadovat za autorské dílo. Nejedná se totiž o „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora.“

„Ve většině případů zadavatel obsahu pouze poskytuje AI textový pokyn, jak má výtvor vypadat, ovšem samotná realizace díla je výtvorem konkrétní služby AI. I kdybychom hypoteticky připustili, že by výstupem AI mohlo být autorské, dílo, kdo pak bude jeho autorem?  Autorství samotné platformy je vyloučeno, neboť autorem může být pouze fyzická osoba.[3] V tomto případě nelze uvažovat ani o tom, že by zaměstnanci AI platformy byli autory zaměstnaneckého díla[4], jelikož ti pouze vytvořili samotnou platformu (počítačový program, který je samozřejmě chráněn autorským zákonem[5]), ale nikoliv samotný výstup z AI, k jehož vytvoření zadal pokyn uživatel, tedy zadavatel parametrů pro výstup,“ vysvětluje advokátní koncipient V4 Group Jan Chiotellis.

Kombinace umělé inteligence a vlastní tvorby přináší úskalí

Ještě složitější situace je u děl, která mají části vytvořené člověkem a části vytvořené AI. Lze-li oddělit tyto části od sebe, například AI vytvořené ilustrace v knížce od samotného originálního textu, je možné považovat samotný text za autorské dílo, ilustrace však nikoliv.[6]

„Odlišným případem zase může být taková kombinace, kdy zásah autora do výtvoru AI je tak zásadní, že naplní požadavky zákona na vznik díla a vznik autorství. Ovšem i v tomto případě bude možná diskuse o tom, zda budou autorským dílem veškeré nebo jen některé prvky tohoto kombinovaného díla s tím, že některé prvky chráněny nebudou,“ podotýká Chiotellis.

Záleží na zdroji

Další kapitolou je použití zdrojový materiál, ze kterého AI čerpá. Umělá inteligence totiž není ani umělá ani inteligentní. S velkým zjednodušením lze říci, že dnes dostupné systémy AI pouze napodobují již existující umělecká, literární a jiná díla, která jsou volně k dispozici na internetu nebo z předem určeného zdroje, ze kterého se AI “učí“. Pravděpodobnost zásahu do autorský práv třetích osob, které ani nemusí vědět o tom, že jejich díla jsou takto využívána, je zde velmi vysoká.

Z pohledu českého práva není zásahem do autorského práva takové užití, které je pouze pro osobní potřebu, a proto by aplikování AI pro nekomerční účely (například sepsání básničky pro přítelkyni, vytvoření pozvánky na svatbu, nebo vytvoření obrázku do svého obýváku) mělo být v pořádku. [7]

Co se vztahuje na AI není úplně zřejmé

Dále je v autorském zákoně upravena výjimka pro automatizované analýzy textů nebo dat v souvislosti se směrnicí CDSM 2019/790 (EU), která umožňuje legálně užít cizí dílo v souvislosti s analýzou textu a dat v digitální podobě za účelem získání informací mimo jiné na základě vzorů, tendencí a souvztažností.[8]

Ovšem, z právního hlediska zatím není jasné, zda se tyto výjimky vztahují i na AI.[9]  „Ačkoliv samotné zpracování těchto děl pro vytvoření generativního modelu AI nemusí být zásahem do autorského práva, výstup z tohoto modelu už ano. Je však otázkou, kdo by za takový zásah do autorského práva byl odpovědný. Byla by to samotná AI platforma, programátoři AI platformy, nebo snad uživatel, který úmyslně nebo i neúmyslně napodobil dílo konkrétního autora?“ poukazuje na problematiku Chiotellis.

A dodává, že v konečném důsledku by záleželo na tom, jak moc je výtvor podobný s originálním dílem, a jaký postup vedl k vytvoření nového (ne)díla. [10] Nicméně, v těchto otázkách neexistuje ustálená rozhodovací praxe správních orgánů ani ustálená judikatura soudů, proto nelze dovodit jednoznačné závěry.

Jak využít AI s klidným svědomím?

I v těchto zčeřených vodách ale existují možnosti využití AI s přiměřeně klidným svědomím, že výstupy zadání nebudou porušovat autorská práva třetích osob. Existují totiž i platformy, které vychází pouze z dat, ke kterým má samotná platforma licenci, tedy smí díla užívat. Jedná se například o službu Adobe Firefly, generativní AI pro designéry, která zaručuje, že je možné výtvory volně užít pro komerční účely.

Takové záruky však většina ostatních platforem nemůže poskytnout, a to obzvlášť platformy, které jsou dostupné bezplatně. Proto lze pouze doporučit, aby osoby, které chtějí užívat služby platforem AI, zkoumaly, jakým způsobem má jimi zvolená platforma AI ošetřeno použití zdrojů, z nichž čerpala data, a ze kterých při generování obsahu vychází.

Plagiátorství u akademických prací je problém

„Zcela zvláštní kapitolou je pak také vytváření školních a akademických prací za pomocí AI a otázka případného plagiátorství. Prozatím totiž není možné rozeznat, které práce využily AI, a které nikoliv. U programů, které mají užití AI ověřovat, je tolik falešných pozitivních nálezů, že tyto programy a jejich výsledky nelze brát seriózně a bylo by nemyslitelné z takových výsledků dovozovat odpovědnost,“ uvádí Jan Chiotellis.

Obrácenou stranou mince je, že šikovný uživatel AI dokáže jeho užití dokonale skrýt, a nikdo proto nemusí přijít na to, že si AI vypomohl. Navíc je otázkou, do jaké míry je AI při psaní textu zásahem do autorského díla. Samozřejmě, záleží na každé instituci, jak si pravidla nastaví.

Ovšem v situaci, kdy i samotné překladače nebo programy na editování textu používají nástroje založené na AI, kdy upozorňují na gramatické chyby nebo opakující se slova, sankcionovat studenty za podezření z užití AI bohužel nemůže obstát právě pro absenci důvěryhodných nástrojů pro kontrolu. Jistým vodítkem může být, když si AI začne „vymýšlet“, a nepozorný uživatel zkopírujevygenerovaný text včetně těchto chyb, jež jej mohou „usvědčit“.

„Z právního hlediska je nutné zopakovat, že text vygenerovaný umělou inteligencí není autorským dílem, a proto student, který odevzdá práci, která je kompletně nebo z části vygenerovaná AI, jako svou, odevzdává v práci, která z části nebo celá není autorským dílem této osoby. V současnosti ale nebude vůbec jednoduché dokázat či vyvrátit, že se jedná o takto vygenerovanou práci,“ říká Jan Chiotellis z V4 Group.

 

Cokoli zadáte, může být použito proti vám

Dalším úskalím AI modelů je ochrana osobních údajů a obchodního tajemství. Většina platforem AI totiž využívá pokyny a související výtvory a již provedené úkoly pro své další zdokonalování, je proto možné, že citlivé údaje, které platformě poskytnete jako součást zadání, mohou sloužit například k vytvoření úkolu pro vašeho konkurenta bez toho, abyste nad tímto užitím měli jakoukoliv kontrolu.

Jednou otázkou je, zda zadání citlivých údajů do AI platformy je nebezpečnější než nahrání těch stejných údajů na cloudové úložiště, do zprávy na sociálních sítích nebo v jiném digitálním nástroji. Druhou otázkou zůstává, je-li možné zamezit použití takových citlivých údajů platformě pro „učení se“ jak zpracovat podobný úkol pro jiného uživatele.

Zveřejnění nebo i jen neveřejné sdílení citlivých údajů může představovat riziko. Riziko však lze minimalizovat, pokud je dodrženo několik zásad. Za prvé, v některých případech lze nastavit, že zadané informace nebudou použity pro další trénování AI platformy, dále je třeba nevkládat při zadávání pokynů citlivé a důvěrné informace, a za třetí, používat bezpečná hesla a dvoufázově ověřování pro přihlášení se do platforem AI, a vždy si prověřit, v jaké míře je AI platforma a její provozovatel certifikován či jinak ochoten dodržovat potřebné zásady kybernetické bezpečnosti a ochrany informací svých zákazníků.

„Platformy AI poskytují vskutku revoluční nástroj pro vytváření obsahu, nicméně je třeba být obezřetný při jejich užívání. Neukázněný uživatel může svou lehkomyslností ohrozit ne jenom sebe, ale například i svého zaměstnavatele. Je však zřejmé, že užití AI se nejde vyvarovat, a je-li to pro uživatele výhodné a možné, bylo by kontraproduktivní AI neužívat vůbec. Proto lze jednoznačně doporučit, stejně jako u veškerých digitálních služeb, vybrat vhodnou AI platformu, která dokáže ochránit citlivé údaje, a zároveň má co nejlépe ošetřená autorská práva k obsahu, který pro uživatele generuje,“ uzavírá Jan Chiotellis.

Zároveň je třeba dodat, že tento text vytvořily reálné osoby bez pomoci AI….