Hooke 2.0 aneb skloubení umělé inteligence a vědy má velký potenciál pro radikální zrychlení tempa vědeckých objevů

Skloubení umělé inteligence a vědy má velký potenciál pro radikální zrychlení tempa vědeckých objevů. Už v roce 2022 7 % výzkumných prací ve fyzice a astronomii zahrnovalo AI. Economist ukazuje dvě větvě, jak tento podíl výrazně zvýšit.

1) literature-based discovery: analýza existující vědecké literatury pomocí jazykové analýzy a hledání nových hypotéz, souvislostí nebo myšlenek, které lidé mohli přehlédnout. Identifikuje nové experimenty, které je třeba vyzkoušet. A dokonce navrhuje potenciální výzkumné spolupracovníky. Co bude stimulovat mezioborovou spolupráci a podpořit inovace na hranicích mezi obory. Také pomůžou identifikovat "slepá místa" v daném oboru. Připomínám poznatek rekombinantní teorie růstu: mnoho objevů, je „pouze“ kombinací už známého.

2) “robot scientists” aka “self-driving labs”: robotické systémy, které pomocí AI vytvářejí nové hypotézy na základě analýzy existujících dat a literatury a následně tyto hypotézy testují prováděním stovek nebo tisíců experimentů. Například v oblasti systémové biologie nebo materiálové vědy. Na rozdíl od lidských vědců jsou roboti méně vázáni na předchozí výsledky, méně se řídí předsudky. A lze je snadno replikovat.

Economist uzavírá: „V roce 1665, v období rychlého vědeckého pokroku, popsal anglický polyhistor Robert Hooke příchod nových vědeckých přístrojů, jako byl mikroskop a dalekohled, jako ‚přidávání umělých orgánů k přírodním‘. Umožňovaly badatelům zkoumat dříve nedostupné oblasti a objevovat věci novými způsoby, ‚což přinášelo obrovský užitek všem druhům užitečného poznání‘. Podle Hookových současných následovníků je přidání umělé inteligence do vědeckého instrumentária připraveno udělat v příštích letech totéž - s podobnými výsledky, které změní svět.“

David Navrátil