Země EU od roku 2008 poskytly Palestině zhruba desetinásobně větší objem peněz, než z evropských fondů dostalo Česko

Finanční pomoc zemí EU Palestině je v posledních patnácti letech v poměru k velikosti ekonomiky zhruba desetinásobná (!) v porovnání s objemem unijních peněz, které v témže období coby řádný člen EU čerpalo Česko. Ač právě od roku 2008 Gaze zcela a definitivně vládne Hamás, nekonají se tam volby, země EU své peníze posílají dále. Doslova zasypávají Gazu miliardami

Od roku 2008, tedy od prvního roku, kdy moc a vládu nad Gazou zcela a definitivně uchvátila teroristická skupina Hamás, dostává Palestina především od EU a jejích členských zemí zhruba miliardu dolarů ročně. Materiál Evropské komise nazvaný „European Joint Strategy in support of Palestine 2021-2024“ pak celkovou evropskou pomoc Palestině, tedy Západnímu břehu Jordánu a Gaze, vyčísluje za období od roku 2008 na 1,24 miliardy eur ročně.

Země EU tedy už dlouhá léta doslova zasypávají Palestinu, včetně Gazy, miliardami eur. Přitom ohledně toho, kam evropské peníze v Palestině proudí, panují nejasnosti. Například podle zprávy Evropského účetního dvora z roku 2013 se v letech 2008 až 2012 „ztratily“ hned dvě miliardy eur z evropské pomoci Palestině.

Objem evropských peněz, které do Palestiny proudí, je přitom věru masivní. Počítejme. Nominální HDP Palestiny narostl mezi lety 2008 a 2022 z nějakých sedmi na více než osmnáct miliard dolarů. V průměru tedy pomoc především od zemí EU představovala v uplynulých patnácti let každoročně zhruba osm procent palestinského HDP.

Pokud by mělo ekvivalent této pomoci dostávat Česko, tedy tak aby pokryla průměrně osm procent jeho HDP, v uplynulých patnácti letech by muselo od zemí EU inkasovat zhruba 23 miliard dolarů ročně. Což v dnešních cenách a při dnešním kursu odpovídá zhruba 530 miliardám korun ročně. To by za uplynulých patnáct let činilo přibližně osm bilionů korun pomoci, jíž by se Česku od zemí EU dostalo.

Přitom čistá pozice ČR vůči EU činila ke konci loňska zhruba bilion korun. Pomoc zemí EU Palestině tedy v období let 2008 až 2022 byla vzhledem k velikosti palestinské a české ekonomiky zhruba osminásobně vyšší než objem čistých dotací, které Brusel v letech 2004 až 2022 vyplatil Česku. Ve skutečnosti tak v uplynulých patnácti letech „čerpala“ Palestina zhruba desetinásobně více evropských peněz, než kolik jich „v čistém“ – tedy po zaplacení svých odvodů do bruselské kasy – inkasovalo Česko.

I kdyby všechny stovky milionů dolarů, které EU každoročně posílá do Gazy, byly do posledního centu vynaloženy ryze na humanitární a rozvojové účely, Unie tím stejně financuje terorismus, byť nepřímo. Protože když se v Gaze opraví silnice za unijní peníze, vládnoucímu Hamásu o to více zbude třeba na nákup íránských zbraní nebo výcvik hrdlořezů. Na pomoci EU Palestině se přitom podílí i Česko; coby členská země Unie, podílející se na společném unijním rozpočtu a čerpající z něj. Bez pomoci Palestině by české odvody do něj mohly být o to nižší, případně by Česko mohlo coby čistý příjemce čerpat více, než čerpá. 

V poměru k velikosti ekonomiky Gazy je pomoc především zemí EU vyplacená této části Palestiny od posledních tamních voleb roku 2006 stále několikanásobně větší než objem peněz (zmíněný zhruba bilion korun), které Česko dosud celkově „v čistém“ čerpalo z evropských fondů, a to tedy od svého vstupu do EU roku 2004. Zarážející je, že EU a její členské země tuto svoji dlouhá léta trvající, velice velkorysou pomoc Gaze nepodmiňují ani naprostým demokratickým minimem – tedy vypsáním voleb.

Teroristé z Hamásu za peníze z mezinárodní pomoci – z EU, ale významně i třeba z Kataru – v Gaze tedy staví a opravují školy, nemocnice a silnice. Tudíž místní mají v Gaze Hamás vlastně rádi, i když už od roku 2006 nemohou svobodně volit. Přitom současně z daní a cla, které Hamás vybere od takto zpacifikovaných a upokojených obyvatel Gazy, blahořečících vládnoucí teroristy za ony nové školy a nemocnice, pak ten samý Hamás nakupuje od Íránu smrtonosné rakety, vražedné drony a cvičí si další a další hrdlořezy. Nemusí ze svého platit školy a nemocnice, takže se svého zaplatí o to víc raket a samopalů.

Nic jako izolovaná a adresná pomoc ryze potřebným v Gaze tudíž prostě neexistuje. Je to nebezpečný alibismus. Jediný způsob, jak nesponzorovat, byť nepřímo, krveprolití a masakry, je zastavit finanční pomoc Gaze.

Obyvatelé Gazy si Hamás před sedmnácti lety zvolili v řádných volbách. Nesou za své rozhodnutí odpovědnost. Evropa, zejména EU, nemá tedy žádnou morální povinnost do Gazy posílat zhruba miliardu dolarů ročně, údajně na humanitární a rozvojovou pomoc, jak tak od té doby činí.

Kdo říká, že EU má dále financovat Gazu, neboť tam žije mnoho mladých lidí (kteří Hamás nezvolili), vlastně současně říká, že by Západ měl zrušit sankce proti Rusku. Protože v Rusku přece také žije mnoho mladých, kteří ani nebyli na světě, když se prezident Vladimir Putin poprvé dostal k moci. Lidé v Gaze si – v roce 2006 – do svého čela zvolili Hamás úplně stejně jako Rusové Putina o šest dříve. Pokud EU nyní – po napadení Izraele – bude posílat dále peníze do Gazy, je to jako kdyby po invazi na Ukrajinu posílala peníze do Ruska.

I když, pravda, tehdy v roce 2006 dotlačil Hamás k účasti ve volbách v Gaze emirát Katar, jenž jej od té doby štědře sponzoruje. A s nímž, mimochodem, také Německo loni uzavřelo patnáctiletý kontrakt na dodávky zkapalněného plynu.

Opět se tak smutně potvrzuje, že Němci nedělají malých chyb. Jen co přestali nakupovat plyn od Putina, uvázali se k jeho nákupům od vrchního sponzora teroristů z Hamásu; nepřímo platili válku na Ukrajině, teď zase mohou platit masakry Hamásu. A to jen proto, že si povypínali jaderné elektrárny.

Takže vlastně: jak chtít odpovědnost po voličích v Gaze, když zodpovědnost zcela nemají ani ti v Německu?

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank