Čeká nás změna paradigmatu?

V tomto okamžiku máme buď příležitost zafixovat po čtyřech dekádách sazby na maximu současného cyklu, nebo se nacházíme v bodě zvratu, kdy kvůli růstu vládních zásahů dojde v schumpeterovském okamžiku tvořivé destrukce k posunu celého paradigmatu v oblasti hospodářské politiky.

Příležitost, nebo destrukce? Zní to jako jasná volba, ale problém je v tom, že zmíněná příležitost vyplývá ze selhání trhu i ekonomického modelu postaveného na státním intervencionismu, zatímco Schumpeterova tvořivá destrukce je přirozenou součástí procesu ekonomické a společenské evoluce.

Podle nás existují tři možné scénáře s různě vysokou pravděpodobností:

• Příležitost – svět skutečně dosáhl nejvyšších základních sazeb (50 %)
• Růst vládních zásahů – rostoucí počet intervencí a regulací, které budou udržovat nad vodou ekonomiku podle starého modelu (35 %)
• Tvořivá destrukce – návrat ekonomiky k tržnímu rozdělování statků a přijetí úplných tržních cyklů (15 %)

Příležitost

Vzhledem k tomu, že jsou reálné sazby až příliš vysoké, lze předpokládat dopady na sektory a spotřebitele s vyššími finančními potřebami. Tyto dopady už se začaly projevovat mezi firmami, které vsadily na zelenou transformaci, například mezi staviteli větrných elektráren na volném moři, když se ekonomická hodnota jejich projektů při současných úrokových sazbách propadla hluboko do červených čísel.

Spotřebitelé už stihli utratit, co za covidu ušetřili, a vzhledem k tomu, že náklady na kreditní karty, hypotéky a leasing dosáhly dvojnásobku historického průměru, musí začít s utrácením brzdit.

Navíc je tady riziko výběru hotovosti ze strany investorů, protože vlády dál vydávají dluhopisy takovým tempem, že mají jejich tradiční kupci plné kapsy momentálně bezcenných titulů.

Podle nás je teď stejně pravděpodobné ekonomické zpomalení i výběr hotovosti.

Růst vládních zásahů

Psát o budoucím růstu vládních zásahů je poněkud ironické, protože k němu dochází už dnes. Objem nové legislativy je znepokojující, nikoli kvůli jejím záměrům, ale kvůli provedení, které hrozí nekonečnou byrokratickou zátěží.

Evropa zavedla od 1. října tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), což je ve skutečnosti jen nový termín pro starou dobrou protekcionistickou celní bariéru. Ve věžích ze slonoviny, kde sídlí politici a centrální banky, se teď nemluví o ničem jiném než o zelených regulacích a ESG opatřeních. Všichni chtějí vypadat, že „něco dělají“, a tak pokřivují řešení a iniciativy soukromého sektoru. A navzdory vlastní neschopnosti změnit směr pak budou tvrdit, že problém nespočívá v přílišné kumulaci regulací a vládních zásahů, ale v tom, že je jich málo!

Možná by potřebovali rychlokurz ekonomie. Neproduktivní podniky krachují, samozřejmě pokud je vlády uměle neudržují při životě. Což je dost pravděpodobný scénář.

Vytlačení soukromého kapitálu a iniciativy nikdy není dobrý nápad. Vede to k rostoucím deficitům, neudržitelnému zadlužení a nutnosti promítnout maximální náklady všeho včetně kapitálu do cen. Jen si představte ceny, nájemné a řízení výnosové křivky, když budou politici centrálně řídit ekonomiku, aby sjednotili a „chránili“ voliče. V takovém scénáři vystoupají konečné sazby výš, patrně na 500-550 bazických bodů u benchmarku, který představují výnosy z amerických desetiletých vládních dluhopisů.

Tvořivá destrukce

Libertariánští ekonomové se neustále vracejí k Schumpeterově teorii ekonomického modelu, který potřebuje opakované lesní požáry, aby přenastavil parametry a mohl znovu postupovat vpřed prostřednictvím inovací a produktivnějších metod. Krize tak pokládá základy pro další vzestup.

S tím je však spojené riziko, že taková krize vychází z rostoucí nerovnosti. Mezi mladou a starší generací, mezi malými a středními podniky a nadnárodními korporacemi i mezi boháči a chudáky. Vážně pochybuji, že se ekonomický model dopracuje až k tomuto scénáři. Do současného přesvědčení, že je třeba udržovat stabilitu a za každou cenu se vyhýbat recesi, už bylo investováno příliš mnoho politického kapitálu.

Je tu však možnost, že už toho mají lidé dost. Právě teď získávají v průzkumech pravicoví voliči, zejména v Evropě, na síle a spolu s nimi i orientace na jednotlivce, nikoli na vládu.

Ostřílenému harcovníkovi, jako jsem já, to připomíná 80. léta, kdy byla mezi ekonomy módou ekonomie strany nabídky Arthura Laffera, či období po globální finanční krizi v roce 2008, kdy přišel Richard Koo s konceptem bilanční recese. A kdo je dnes opět středem pozornosti ekonomů? Laffer a Koo!

80. léta minulého století byla protijedem na léta 70., pro něž byla typická všemocná vláda, cenová regulace, vysoké ceny energií, rozpad Brettonwoodského systému, vysoké platy, inflace a devalvace.

Nepřipomíná vám to něco?

Schválně, jak bude vypadat další cyklus, když platí doktrína, že je často opakem toho, který právě skončil.

Možná ale správná odpověď zní, že během dalších deseti let proběhnou všechny tři scénáře?

Nejprve příležitost, pak růst vládních zásahů a nakonec přechod k Schumpeterově kreativní destrukci.

Tak to alespoň vidím já. Svět chce a nejspíš i dokáže ještě chvíli odkládat nevyhnutelné, ale aby ze současného ekonomického modelu ještě něco vytřískal, musí teď „chránit“ všechno a všechny. To znamená, že už nemůže dál stoupat cena kapitálu, protože jinak zamíříme přímo k schumpeterovskému momentu.

Král je mrtev. Ať žije král.

Steen Jakobsen, hlavní investiční analytik Saxo Bank

Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank, a poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp., v Londýně. V roce 1997 se stal světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve firmě Christiania (nyní Nordea) v New Yorku. V roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.

Skupina Saxo Bank je přední fintech specialista, který přináší lidem investiční příležitosti na kapitálových trzích. Jako globální lídr v oblasti investic a obchodování s různými aktivy usiluje o realizaci své vize umožnit lidem naplňovat vlastní finanční aspirace.

Společnost Saxo byla založena v dánské Kodani v roce 1992 a stala se jednou z prvních finančních institucí, které nabídly platformu pro online obchodování, jež dává běžným investorům k dispozici stejné nástroje a stejný přístup k trhům, jaký mají profesionální obchodníci, velké instituce a manažeři investičních fondů. Jako nejpokrokovější banka, která představuje pro klienty nejlepší možnou volbu, nabízí Saxo široký přístup na globální kapitálové trhy napříč všemi třídami aktiv a umožňuje jim obchodovat z jediného maržového konta s více než 40 000 instrumenty ve více než 20 jazycích. Skupina Saxo Bank má více než 120 partnerů mezi finančními institucemi, a umožňuje tak nabídnout klientům komfortnější investování prostřednictvím technologií otevřeného bankovnictví. Saxo svým klientům a partnerům přináší nástroje, platformy a znalosti.

Skupina Saxo Bank je držitelem čtyř bankovních licencí a je regulovaná v celosvětovém měřítku. Saxo je globální společnost s lokálním zastoupením, celková hodnota aktiv jejích klientů přesahuje 45 miliard EUR a zaměstnává více než 2100 odborníků ve finančních centrech po celém světě, včetně Londýna, Singapuru, Amsterdamu, Curychu, Dubaje, Šanghaje, Hongkongu a Tokia. Servis pro klienty ve střední a východní Evropě zajišťuje centrála Saxo Bank v Praze.